Kiss Cam

Kapitola 13.

Vzpomínky. Zmatenost. Bolest. Smutek. Zklamání. Všechno! Přesně takhle se cítím. Jsem opřený o dveře ve svém pokoji a mám chuť do něčeho udeřit. Sakra! Proč to je on! Proč mi zrovna tenhle člověk, který mě alespoň trochu probral, musí připomenout... Ten den! Proč je to jen bratr toho... Toho... Ani ho nedokážu pojmenovat. Vím, že to jeho bratr neudělal schválně, ale snad věděl, že nemá lézt opilý za volant!

„Audi?" zaklepe matka na dveře. Podívám se na hodiny, abych pouze zjistil, že se tady utápím v depresi asi deset minut.

„No?" zachroptím přiškrceným hlasem. Jsem zoufalý, nepochybuji, že mám lesklé zarudlé oči, avšak nebrečím. Nevím, jestli to vůbec dokážu.

„Audene... Jsi v pořádku?" Její váhání mě jenom uvádí do většího zoufalství. „Budu. Teď... Teď mě prosím nechte o samotě." Vydechnu a odlepím se od dveří, abych si mohl dojít do skříňky v nočním stolku pro něco ze své zásoby čokolády. Thali čokoládu nesnášela. Vždy, když jsem ji jedl, znechuceně se šklebila.

Kurva, zase na ni myslíš. Zahořkle rozdělanou čokoládovou tyčinku odhodím vedle sebe na postel a zabořím hlavu do polštáře a snažím se uklidnit. Hrudník se mi prudce zdvihá a dýchám zalykavě. Naléhavě. Abych si alespoň trochu ulevil, zakřičím do polštáře a udeřím pěstí do matrace.

Kurva. Takhle to dopadnout nesmí!

Zen (Takže žádných pár pohledů. Jednoduše se to tady hodí)

Do té vily jsem vešel omámen spánkem, vycházím z ní omámen šokem a s pocitem viny. To já jsem zavinil ten zatracený pohled v jeho očích! Tohle jsem nechtěl! To kvůli mně utekl!

Nemám vůbec tušení, jak se s ním teď mám bavit. Vždyť můj bratr mu zabil sestru! Ani jeho rodičům jsem se už nechtěl, nedokázal, dívat do očí. Vždyť to byla jejich dcera!

Když dojdu k malému rodinnému domku, Lily tam už nedočkavě čeká a vypadá, že chce na mě hned vylítnout s miliónem otázek, avšak když spatří můj bídný vzhled, když se šourám jako slimák se sklopenou hlavou, zmlkne a počká až k ní dojdu, načež mi položí ruce na ramena, čímž mě donutí se na ni podívat. „Zene. Co se stalo? Byl na tebe zlý? Co se děje?" optá se starostlivě. Chtěl bych, aby se mě na tohle ptal někdo jiný. Takovým starostlivým tónem, se starostí v očích, aby mě objal... Jenže teď má ten člověk kvůli tobě problémy s minulostí a utápí se v tom sám. Jsi hlupák, Zene!

Zhluboka se roztřeseně nadechnu a zahledím se jí zastřeně do očí. Jsem si jistý, že v nich mám slzy. „Lily... On... Můj bratr... Auden... Já-, Auden je ten, který byl při té autonehodě s bratrem. To jemu zabil sestru... Já, Lily~..." Teď už vzlykám naplno a její paže se mi konejšivě omotají okolo těla, které se chvěje pod nátlakem vzlyků.

„Ššš. Klid. Zene. Co se přesně stalo? Nemůžeš přeci za to, co se stalo..." Snaží se mě uklidnit, což se jí povede natolik, že jsem schopný jí povyprávět, co se stalo.

Přijde vám jich taky tolik líto? Je tady někdo, komu ano? O.o Celkem by mě zajímalo, jestli se to ubírá alespoň trochu zajímavým směrem.
K tomuhle příběhu jsem se rozhodla zkombinovat dvě témata, která mě zaujala. Jedním je onen Kiss Cam a druhé jsem vymyslela...Myslím, že by to mohlo být celkem fajn.
No, nicméně mám celkem zpoždění! Ne, dobře, nemám. Jen jsem dneska vylezla už o půl sedmé a šla fotit, vyházet odpadky, smát se setře, že musí k zubařovi...Hold, nemá jíst tolik kravin (jako bych já byla lepší, ale já jsem na rozdíl od ní závislá na žvýkačkách a čistění si zubů...)
No, ale tohle nikoho nezajímá.
Přeji Vám všem krásné dobré ráno!
Vaše Eiffelovka! ;*