Schopnost vize

Realita

Věděla jsem, že tohle není náhoda. Nepamatuju si, že bysme s mamkou někdy byly na nějákém festivalu a už vůbec, že by tam byli vrhači nožů. Ležela jsem na posteli a přemýšlela. V tom mě mamka zavolala na večeři. "Vždyť jsme před chvílí přišli?!" prolítlo mi hlavou. Podívala jsem se na hodiny. "Už jsem doma tři hodiny?! To není možný!" řekla jsem. Vstala jsem z postele a šla dolů na večeři. Sedla jsem si ke stolu a začala jíst. Po večeři jsem začala psát úkoly. Poté jsem se osprchovala a lehla do postele. Začala jsem si číst knihu s názvem "Schopnost vize." Nemohla jsem tomu uvěřit, když v téhle kapitole taky zranili hlavní hrdinku do ramene. Přísahám, že jsem tu knížku v životě nečetla! Až dnes jsem si ji půjčila od staršího spolužáka. To mi přípomíná ... Zvedla jsem telefon a vytočila jeho číslo. "Volaný účastník neexistuje. Zkontrolujte si prosím správnost čísla." ozvalo se v telefonu. "Cože?! Vždyť jsem s ním dneska mluvila!" sykla jsem. Tohle už začíná být opravdu divné!

Ráno jsem čekala jestli se Kaito ukáže. Kaito nikde. Zastavila jsem holku co s ním chodí do třídy. "Prosím tě, neviděla jsi Kaita?" zeptala jsem se. "Omlouvám se, ale asi jsi si spletla ročník. Žádný Kaito k nám do třídy nechodí." odvětila dívka. "To není možný! Ještě včera jsi s ním seděla v lavici!" sykla jsem. "Omluv mě. Musím jít." odpověděla a odešla. Opřela jsem se o zeď. "Vždyť tu včera byl. Vždyť mi včera půjčoval tu knížku ..." vzdychla jsem. "Arnel! Arnel! Pojď rychle do třídy!" řekl kluk kterého jsem v životě neviděla a táhl mě do mé třídy. Dokonce i seděl vedle mě. "Ehm, promiň, ale od kdy chodíš do téhle třídy?" zeptala jsem se slušně. "Takže přeci jen říkal ten parchant pravdu! Vážně ti ji dal!" zasyčel. "Omluvám se jestli se tě nějak dotklo etto ..." řekla jsem. "Jsem Kanake. Nechodím s tebou do třídy dlouho. Vlastně ode dneška." řekl a usmál se. Poté začala hodina a my spolu už nepromluvili. Po skončení vyučování jsem si skládala věci. Kanake už byl na odchodu. "Zbav se té knížky, tak že ji někomu předáš." zašeptal a odešel. Nevěděla jsem o čem to mluvil. O jaké knížce mluvil. Napadla mě sice Schopnost vize, ale jak by mohl vědět, že něco takového mám. To je stejná otázka, jako jak mohl znát mé jméno a nebo co je vlastně doopravdy zač?