Schopnost vize

Skutečnost

"Popravdě tomu, že jsi tady v téhle divné realitě, vděčíš mě. Když jsem do rukou dostal tu knížku, tak jsem taky začal mít divné vize. Probouzel jsem se na místech, kde jsem ve skutečnosti nebyl a v měl jsem zranění, která se mi nestala, alespoň ne tak jak mi to říkali. Potkal jsem tady kluka - Kanakeho. Ten mi řekl, abych se té knížky co nejrychleji zbavit. Věřil jsem mu a dal ji tobě. Jenže to bylo chyba. Jak se tahle knížka předává, předávají se i různé "pozice." První jsou vize, druhá uvěznění tady a třetí volnost. Pokud tu knížku někomu dalšímu předáš, uvězní tě to tady a já budu volný. Ten komu ji předáš, začne mít divné vize. Za tu dobu co jsem tady jsem už zjistil několik věcí. Pokud jsi tady uvězněn, nikdo si tě nepamatuje. Pokud se chceš odtud dostat, musíš hrát špinavou hru o lži a podvodu." řekl Kaito. Zůstala jsem koukat s otevřenou pusou. "A když jsem, jak ty říkáš, v první pozici, jak se dostanu zpátky?" zeptala jsem se. "Pokud vím, tak pokaždé, když tě někdo zraní." odpověděl Kaito. "Neexistuje nějákej způsob, jak tě odsud dostat, aniž bych sem šla já?" řekla jsem. "Ne, neexistuje. Ale slyšel jsem, že ještě nikdo nedočetl tu knížku do konce, protože se každý nechal zvyklat." odpověděl Kaito. "Pokusím se přijít na nějáký způsob jak to vyřešit. Mohl bys mě prosím zranit?" řekla jsem. Kaito nerad vzal nůž a sekl mě do nohy.

Probrala jsem se na zemi v trávě. Vedle mě leželo kolo a po noze mi stékala krev. "Samozdřejmě, že jsem zraněná. Spadla jsem z kola!" zasmála jsem se a vstala. Nasedla jsem na něj a vrátila se domů. Ihned jsem vyběhla po schodech do svého pokoje a popadla Schopnost vize. Napadlo mě se podívat na autora. "Cože?!" křikla jsem. "Autorem je Kaito!?"