Schopnost vize

Sen

"Je mi to vážně líto, ale obchod je obchod!" řekla jsem a podřízla ho. Ihned se jeho mrtvé tělo skácelo k zemi a začínala se rozrůstat kaluž krve. Vzala jsem jeho prsten a otřela si nůž. Najednou jsem uslyšela štěkot psů a dupot. "Ti pitomci se prostě nevzaj!" sykla jsem a vyskočila na strom. Připravila jsem si hvězdice a čekala až přiběhnou. Vy chvíli, kdy bylo vidět světla z louční, jsem je hodila. Smrtelný zásah do hlavy! Seskočila jsem na zem a šla se podívat na své dílo. Hmm ... takže jen dva pitomci se psi. Uslyšela jsem vrčení a ve chvíli po mě vystartovali tři psi. Vzala jsem meč a jednou ranou je skolila. Neříkám, že jsem se trefila na smrtelná místa, ale zranila jsem je a pak jen ukončila jejich trápění. Vzala jsem si zpátky svoje hvězdice a běžela na dohodnuté místo. "Arnel! Ty jsi zlatíčko! Zase jsi nesklamala!" řekl zákazník. Ano zákazník. Jsem totiž profesionální donášková služba, no ne tak docela. Za slušné peníze seženu třeba i anděla. "Zabte ji!" řekl zákazník. V tu chvíli jsem hodila hvězdice po jeho ochrance. "Jste asi tak miliontý, kdo se mě pokusil zabít aby mi nemusel platit nebo dostal kdoví co od královny za moji hlavu!" řekla jsem a vytáhla meč. Přiložila jsem mu ho ke krku a se slovy "Mimochodem děkuju i za tenhle cenný prsten" ho podřízla. Vzala jsem peníze s cennostmi a utekla pryč. Sedla jsem si v lese na strom a prohlížela si kořist. "Jen bezcenné cetky ..." řekla jsem zahodila je pryč. Doplnila jsem si peníze a zbytek zahodila. Seskočila jsem ze stromu a kračela lesem. Najednou jsem ucítila štiplavou bolest. Na zem začala kapat krev a mě z ramene trčela dýka. Rychle jsem chytla meč a probodla toho za mnou. Ani jsem nestačila zjistit kdo to byl, protože někam zmizel. Vytáhla jsem si dýku z ramene a ihned si ho ošetřila ...

Slyšela jsem hluk a hlasy. Najednou se ozval nepříjemný zvuk zvonku a já se o něco praštila do hlavy. Otevřela jsem oči. Dívala jsem se na podlahu. Vylezla jsem z pod stolu. Okolo mě stálo hodně lidí a všichni se na mě dívali. "Arnel, jsi v pořádku?" zeptala se jedna dívka. "Jo, asi jo." řekla jsem a vyhrabala se z pod lavice. "Co se stalo?" přiběhl učitel. "Arnel se zničehonic o hodinu skácela k zemi." řekl jeden kluk. "Půjdeme na ošetřovnu!" nařídil učitel a už mě táhl za ruku na ošetřovnu. "Nejspíš jen zkolabovala z přetížení." řekla sestra. "Radši tě pošleme domů." řekl učitel. Sbalila jsem si věci a mamka si pro mě přijela. V autě jsem přemýšlela o mém snu. Byl to vůbec sen? Všechno bylo tak reálné ... Doma jsem šla ihned do svého pokoje. Sundala jsem si svetr a zůstala jen v tílku. Když jsem procházela okolo zrcadla, nemohla jsem tomu uvěřit. Na rameni jsem měla jizvu, stejnou jako mi způsobila ta dýka v tom snu. Běžela jsem rychle dolů za mamkou. "Od čeho mám tuhle jizvu?!" vychrlila jsem na ni. "Ale zlatíčko, tu už máš alespoň půl roku. Tenkrát jsme přeci byly na tom festivalu a těm vrhačům nožů se to nějak nepovedlo a trefili tebe." řekla mamka. "Aha ..." řekla jsem tiše a šla zpátky do pokoje. Lehla jsem si na postel a dívala se do stropu. "To nebyl jen sen!" zašeptala jsem.