Schopnost vize

Zmizení

Stále jsem měla jizvu od toho nože. Procházela jsem se spícím městem a přemýšlela co budu dělat dál. Najednou jsem za sebou uslyšela kroky. Vzala jsem katanu a bleskově se otočila. Zarazilo mě kdo za mnou stál. "Kaito?" křikla jsem. "Arnel?" řekl stejně překvapeně jako já. Vypadal jinak. Sice to byl pořád ten starý Kaito, kterého znám, ale měl rudé oči a s nimi na tváři rudý znak. "Kam jsi zmizel? Proč seš tady a proč si tě nikdo nepamatuje?" měla jsem spoustu otázek. "Teď mě musíš poslechnout. Nevěř ani slovo klukovi jménem Kanake. Je to lhář a podrazák. Taky nepředávej tu knížku nikou dalšímu!" řekl Kaito. "Ehm ... no já už vážně nevím co mám dělat. Jeden říká to a druhý zas opak." řekla jsem zmateně. "A komu věříš? Koho znáš déle?" řekl Kaito. "No tebe ..." odpověděla jsem. "No tak vidíš. Vyber si komu budeš věřit a podle toho se zařiď." sykl Kaito a dal se na odchod. Poté co jsem ho ztratila z dohledu jsem pokračovala v cestě. Najednou mě někdo zezadu praštil do hlavy a já upadla do bezvědomí.

Probrala jsem se na zemi pod stromem. "Slečno jste v pořádku?" optala se nějáká žena. "Jo jen, au, mě trochu bolí hlava." odvětila jsem a posadila se. "Arnel! Arnel, jsi v pořádku?" přiběhla ke mě mamka. "Jo, nic mi není." řekla jsem a vstala. "Co se stalo?" ptala se mamka. "Šla jsem okolo a tahle slečna ležela na zemi. Nejspíš spadla ze stromu." odvětila žena. Mamka jí poděkovala a hned mě táhla domů. "Říkala jsem ti, že nemáš lézt na stromy!" nadávala mi mamka, když mi podávala led. Přiložila jsem si ho k hlavě a řekla: "Jenže já si nepamatuju, že bych lezla po stromě. Někdo mě totiž praštil něčím po hlavě, když jsem domluvila s Kaitem." Mamka se na mě překvapeně podívala a řekla: "S kým žes to mluvila? A Kaitem? Jediný Kaito, kterého znám, je ten z knížky." Zakroutila jsem nesouhlasně hlavou a řekla: "Ne! Ten spolužák ze staršího ročníku!" Mamka se usmála a řekla: "Nejspíš to máš teď celé popletené. Do vaší školy nikdy žádný Kaito nechodil." Mamka vstala a šla do kuchyně. "Jo a když jsi byla venku, hledal tě tu Kanake!" zakřičela mamka z kuchyně. "Ty možná neznáš Kaita, ale já zas neznám Kanakeho ..." zamumlala jsem si.