Diannah: Falešná princezna

Elisa

TRISTAN

Příjezd krále Kastie byl překvapením nejen pro mě, ale i pro mé rodiče. Naši o něm tvrdili, že se po smrti své ženy a tehdejší královny, zbláznil. Dle jeho chování, které jsem za ten den, co v paláci pobýval, vypozoroval, to nejspíš byla pravda. Neustále se vyptával, jak se daří jeho dceři v ucházení o mou přízeň. Sledoval ji snad na každém kroku. Po nějaké době, to už i pro mě začalo být neúnosné. Obzvlášť pro to, že jsem se nemohl setkat s Diannah. Alespoň ona naše schůzky zatrhla, minimálně po dobu, co král bude v paláci pobývat. 

Chtěl jsem ji k večeru překvapit krátkou návštěvou, jenže mé plány mi překazil otec, když pro mě nechal poslat. Měl jsem se dostavit k němu do pracovny, prý potřeboval vyřešit něco důležitého. Pravdou bylo, že jsem z toho nebyl zrovna nadšený, ale kdybych se tam neukázal měl bych z toho akorát zbytečné problémy. Jaké bylo mé překvapení, když jsem pak v jeho pracovně našel i krále, otce princezny Clarity. 

"Posaď se synu, tady král Edmond, nám chce něco sdělit," pokynul mi otec, abych se usadil do jednoho z křesel poblíž jeho stolu. Král pak seděl na druhé straně s kamenným výrazem ve tváři. 

"Ano. Prvně bych se rád omluvil za svou dceru. Nevím, kde jsem udělal chybu, ale po smrti mé ženy, jakoby zapomněla na slušné vychování. Může za to hlavně ten vesnický budižkničemu, který ji pobláznil hlavu," zamračil se. To bude nejspíš ten o kterém mluvila Diannah tehdy na chodbách, když jsem prokoukl tu jejich léčku. Ten do kterého byla Clarita údajně zamilovaná. 

"Oh..., to mne mrzí," přikývl můj otec. Bylo mi jasné, že je mu docela ukradené proč se o mně jeho dcera nezajímá a kdo za to konkrétně může. Mí rodiče byli vždy hodně tolerantní, ale zároveň dbaly na dodržování zákonů a tradic.

"Každopádně jsem už tenhle problém vyřešil. Bohužel vám proto musím oznámit, že se má dcera již nebude ucházet o vašeho syna, jelikož zítra odjíždíme do Tesaru, kde se provdá za tamního prince," nahodil znovu kamenný výraz. Tohle bylo hodně drsné rozhodnutí i na mě. Vzápětí mi došlo, že zároveň s Claritou, zítra odjede i Diannah a to se mi nelíbilo. Nebyl jsem připravený ji nechat jít, i když jsem věděl, že to mezi námi brzo skončí. 

"Vypadá to, že jste již pevně rozhodnut a v tom případě se již nedá nic dělat. Nezbývá nám tedy, než vám popřát šťastnou cestu a ať se svatba vydaří," ukončil rozhovor můj otec a hned na to vyprovodil krále ze své pracovny. Já jsem se zamyšleně vydal do svého pokoje. 

***

Když jsem se pak po několika hodinách rozjímání rozhodl pro druhý pokus o návštěvu Diannah, doufal jsem, že budu pro tentokrát úspěšný. Musel jsem s ní mluvit. Potřeboval jsem ji vidět o samotě, než zítra spolu s králem a princeznou odjede. Jenže v pokoji pro služebné nebyla. Nenašel jsem ji ani v komnatě princezny Clarity, stejně jako tam nebyla sama princezna ani ta druhá služebná. Procházel jsem chodbami, když jsem na ně narazil u zadního východu. Neviděly mě a bylo očividné, že se snaží nepozorovaně dostat z paláce, jen jsem netušil proč. Zrovna jsem za nimi chtěl vykročit, když jsem zaslechl jejich rozhovor.

"Takže ještě jednou si zopakujeme celý plán, dobře?" zašeptala Diannah. 

"Vyplížíme se z paláce a nepozorovaně se pokusíme dostat do Sonomského lesa, kde na nás budou spolu s knězem čekat," odpověděla pohotově druhá služebná. 

"Ten nás pak s Darrylem oddá a až budu oficiálně jeho žena, nasedneme na ukradeného koně a odjedeme společně do Palmaloru," dokončila princezna. 

Nemohl jsem uvěřit vlastním uším. Ona se zrovna chystala tajně provdat za toho vesničana a dokonce s ním chtěla utéct. Tenhle jejich plán byl šílený a navíc naprosto absurdní. Nelíbilo se mi to. Král o tom klukovi nemluvil zrovna v dobrém a já sám jsem moc dobře věděl, jací dokážou poddaní být. I s Diannah jsem byl velmi obezřetný. Stále jsem ji nedůvěřoval tolik, kolik bych si přál. Vydal jsem se proto za králem abych mu o situaci řekl. Nechtěl jsem Claritě ublížit, nic zlého mi neudělala. Myslel jsem to dobře. Udělal jsem to pro její dobro. Alespoň to jsem si neustále přehrával v hlavě, když jsem mířil do komnat, kde byl ubytován její otec. Dělal jsem to proto, aby nedopadla jako já. 

Bylo to už před více než třemi lety, kdy jsem Elisu potkal. Pomáhala tehdy u nás v kuchyni. Byla krásná, milá a tichá. Byla vlastně úplný opak Diannah, co se týče jejich chování a osobnosti. Učarovala mě a já se bezhlavě zamiloval. Myslel jsem si, že ona to má stejně. Byl jsem tehdy ochotný snést ji modré z nebe kdyby chtěla. Trávili jsme společně každou volnou chvíli. Celou tu dobu jsem si myslel, že ji zajímám, že se mnou je proto, jaký jsem. Když jsem se pak rozhodl, že bych s ní chtěl strávit zbytek života, šel jsem ji jednoho večera požádat o ruku s tím, že bych to pak jen oznámil rodičům jako hotovou věc. A tehdy se to stalo. Načapal jsem ji tenkrát s jedním ze strážných. Tehdy jsem zjistil, že se mnou nebyla proto jaký jsem, ale proto kým jsem. Jediné, co celou tu dobu chtěla, bylo bohatství, moc a titul královny, který by sňatkem se mnou získala. Využila mě, aby si polepšila. Oba jsem je okamžitě vyhodil a donutil jsem je opustit Sonom. Svým rodičům jsem o tom nikdy nic neřekl. Mohl jsem si za to sám. Od té doby jsem bral všechny poddané jako naprostou lůzu. Jako by byli něco míň. Nevěřil jsem jim. Byl jsem přesvědčený, že jim všem jde o to stejné. Další věcí, kterou jsem hned po té zradě udělal, bylo to, že jsem zatvrdil své srdce. Slíbil jsem si, že už se nikdy nezamiluju, protože láska jen oslabuje a taky, že už si rozhodně nenechám zamotat hlavu od nějaké hloupé poddané. 

Jenže pak přišla Diannah a všechny mé plány a rozhodnutí sfoukla, jako domeček z karet. Opravdu jsem chtěl Claritu ušetřit toho zklamání, které by ji po sňatku s tím vesničanem čekalo. Byl jsem tolik zaslepený vlastní zradou, že jsem už nedokázal otevřít mysl ani srdce dokořán a vidět tak svět barevnější. Čekal jsem, že bude král naštvaný, ale to jak se rozzuřil, když jsem mu to řekl mi přišlo až přehnané. Okamžitě svolal svoje vojáky a spolu s nimi se hned vydal do Sonomského lesa. Nechtělo se mi to líbit a tak jsem pro jistotu vyrazil za nimi. Pořád jsem doufal, že to co jsem udělal bylo správné, i když už jsem si tím nebyl až tak jistý.