One Big Problem (CZ!)

část 2.

Znovu jsem si prohlédla klíče. Neměly po sobě žádné škrábance, takže byly úplně nové. Byl k nim připnutý přívěšek s logem firmy, která tyto byty prodávala. Pak jsem se podívala znovu do obálky, viděla jsem tam ještě jeden papírek. Vyndala jsem ho a otočila správnou stranou ke mně. Byla to letenka.

Mrs. Amanda Fourstone
Washington - London
26.12.2014, 6:30
Gate D

"Vždyť odjíždím už pozítří!" Vyjekla jsem.
"My víme, proto jsem to taky koupila jako LAST MINUTE," řekla mamka.
"Mám jen jednu otázku, proč?"
"Proč? Tak hlavně proto, že jsme chtěli, aby jsi se o sebe postarala, přece jenom jsi už dospělá, ber to jako zkoušku tvé dospělosti." odpověděla mi mamka.
Tím mě ale zarazila. Jakou zkoušku dospělosti sakra? To jako, když tam něco provedu tak jsem hned nedospělá a vracím se zpátky? Tak tohle jsem trochu nepochopila.
"Můžu ještě .. " nadechla jsem se "Ne zlato, teď si běž lehnout a ráno si to všechno povíme." dopověděla za mě mamka.
"Dobrou," rozloučili se všichni.
"Dobrou."

Ráno jsem se probudila a byla jsem nesmírně ospalá. Bylo to asi tou včerejší nocí. Stáhla jsem ze sebe peřinu a nandala jsem si na sebe župan. Potom jsem sešla dolů do kuchyně a pozdravila jsem všechny. Překvapilo mě, že tu byl táta. Asi tu přespal přes noc.
"Sedni si," pobídla mě mamka. Tak jsem si odsunula židli a sedla si na ni.
"A teď nás poslouchej," kývla jsem hlavou, "už zítra odlítáš, takže by bylo dobré, kdyby jsi si hned po tomhle rozhovoru šla balit. Přijedeš na letiště v Londýně, kde na tebe bude čekat náš sluha a zaveze tě rovnou do bytu. Zplnoletňovat tě nemusíme, jelikož v Anglii už plnoletná si. Koupili jsme ti neomezený kredit, takže když se bude něco dít, volej. Hned jak přijedeš si běž podat přihlášku na Oxford, my ti tu budeme držet palce a hned po tom, co budeš vědět výsledky nám zavolej. Byt máš pronajatý na rok, potom se vrátíš domů a pokud budeš úspěšná, zvážíme další řešení." řekla mamka.
"Asi to teď byl velmi vážný proslov, ale máme tě pořád rádi a pořád jseš naše malá Am (rodiče mi tak říkali, když jsem byla ještě malá)." Dodal taťka.
"Jasně, děkuju ještě jednou. Opravdu si vážím, co jste pro mě udělali. Vy jste ty nejlepší rodiče, který jsem si mohla přát a nebojte se já se na Oxford dostanu a teď, teď si jdu balit!" Dala jsem jim oboum pusu na tvář a odešla jsem.

Šla jsem rovnou do koupelny, kde jsem zopakovala mojí ranní rutinu. Opět jsem se nalíčila trochu odvážněji, jelikož jsem měla v plánu se rozloučit s Miou. Potom jsem si ještě umyla vlasy, nechala jsem si je volně rozpuštěné a nefénovala jsem si je, když jsem měla dneska čas. Pak jsem se šla oblíknout volné triko s nápisem "Too Cool For School", moje oblíbené tepláky a domácí UGG.
A pak jsem se vrhla na balení. Do kufru jsem nandala snad půlku šatníku, přičemž jsem objevila starou truhličku v níž byly uchované všechny moje vzpomínky na dětství. Tu jsem ve skříni nechala. Dál jsem si šla pro kosmetiku. Vzala jsem si celou mojí taštičku. Potom jsem dala do kufru ještě nějaké nezbytnosti a v poslední řadě elektroniku. Dala jsem si tam notebook a iPad mini. Obě dvě věci se mi hodily. Telefon jsem plánovala mít u sebe.
Když jsem dobalila, šla jsem se podívat za Joem a Lily. Hráli si v obýváku na schovku a náramně je to bavilo.
"Můžu se přidat?" Zeptala jsem se s úsměvem.
"No jasně," odpověděli dvojhlasně.

Potom jsem se rozhodla zavolat Mie. Vzala jsem svůj mobil a vytočila její číslo.
"Ahoj!" Ozvalo se z telefonu.
"Ahoj, doufám, že se teď můžem sejít," řekla jsem.
"Myslím,že jo. Co v Alvionu kolem páté?"
Podívala jsem se na hodiny, byly čtyři.
"Ok, sejdem se u informací?"
"Budu připravená," řekla a zavěsila.

Vyběhla jsem po schodech nahoru a šla jsem zkontrolovat svůj make-up. Pořád byl bezchybný. Potom jsem přešla do pokoje a otevřela notebook. Rozhodla jsem se podívat na film. Zapla jsem ho a lehla jsem si na postel, tohle jsem měla nejraději. Klid,domov a pohodlí.

Po půl hodině jsem ho zase vypla a šla se připravit. Oblékla jsem si bílou košili, kterou jsem doplnila džínami, které mi opět zeštihlovali nohy a vzala jsem si k tomu bílé NIKE boty. K tomu jsem si vzala ještě mojí oblíbenou kabelku a do ní hodila iPad, který jsem si stihla ještě vzít z kufru.
Pak jsem šla za mamkou do kuchyně a řekla jí kam jdu. Souhlasila tak jsem se vydala na cestu. Jela jsem autobusem a potom i metrem.
Minutu před pátou jsem zavolala Mie, že už tu jsem. Řekla, že přijde v krátké době.

Opravdu přišla do 5 minut. Šli jsme si sednout do naší oblíbené japonské restaurace.
"Musím ti něco říct," řekla jsem.
"Copak?" Zděsila se.
"Ehm, rodiče mi dali tak trochu netradiční dárek k narozeninám."
"CO?"
"Dali mi klíčky od bytu,"
"No to je paráda!"
"Ale v Anglii,"
"COŽE?"
kývla jsem hlavou,
"Néééééé, to nemůžou, na jak dlouho tam vůbec jedeš?"
"Na rok," řekla jsem smutně.
"Néééééé, Am, prosím, nééééé,"
"Každý den ti budu volat, budeme pořád v kontaktu!"
"No to musíme, bude se mi tak stýskat."
"Já vím, mně taky!" Když jsem tuhle větu dořekla Mie ukápla slza.
"Ale no tak zlato," řekla jsem a objala ji přes stůl. Musím se přiznat, že i já jsem měla co dělat, abych ty slzy udržela.
Potom jsme na to už zapomněli, dojedli jsme oběd a šli směrem na autobus.
"Mám tu dárek k tvým narozkám, slib mi ale, že si ho rozbalíš až v Anglii," podala mi taštičku.
"Mio, se mnou si vůbec nemusíš dělat starosti, ale i tak ti moc děkuju, bude se mi strašně stýskat," řekla jsem.
"Kdy vlastně odjíždíš?" Zeptala se.
"Zítra ráno. V půl sedmý." Řekla jsem posmutněle. Mia však jen kývla hlavou. Akorát totiž přijel můj autobus. Nastoupila jsem do něj a viděla jak se přímo přede mnou zavírají dveře. Mia byla v tu chvíli už jen za sklem. Naposledy jsem jí stačila zamávat, pak se autobus rozjel a já ji uvidím zase až za rok.

Domů jsem přišla někdy v osm. Šla jsem se rovnou umýt a pak jsem si lehla do postele a usnula. Chtěla jsem být na zítřejší velký den připravená.

Budík s mojí oblíbenou písní mě probudil ve 3 ráno. Bylo dost brzo, ale já jsem vždy potřebovala víc času na přípravy. Vstala jsem a přešla jsem do koupelny. Tam jsem si dala opět mojí ranní studenou sprchu. Potom jsem se nalíčila. Tentokrát né moc odvážně, jen řasenku,korektor a rtěnku. Dál jsem se šla oblíct, dlouho jsem přemýšlela co si vezmu, ale nakonec jsem si oblíkla ...............
Potom jsem se šla dolů nasnídat. Všichni ještě pořád spali. Na letiště jsme to měli kousek, ale stejně jsem se obávala, že to nestihneme. Po snídani jsem si zalezla zpátky do svého pokoje a slyšela, jak se rodiče probouzí. Zřejmě tu taťka ještě byl.

Na letiště mě odvezli rodiče. Vzali jsme s sebou i Joa a Lily. Ovšem měli jsme to jen tak tak. Jakmile jsem měla odbavování za sebou, chtěla jsem se jít porozhlídnout po obchodech. Jenže už hned po odbavování volali mé jméno v rozhlase. Měla jsem se dostavit do letadla, jinak odletí beze mě.
Všechno jsem naštěstí zvládla. Letadlo nebylo ani tak přeplněné a jakmile jsme vzlétli, dala jsem si špunty do uší a zaposlouchala jsem se do hudby. A potom jsem zavřela oči.

Takže tohle byla 2.část. Děkuju za předchozí votes, a pokud se najde i někdo takový, kdo by napsal komentář co se mi líbilo/nelíbilo, byla bych šťastná. Třetí část bude v blízké době. Jelikož se už teď neučíme, mám větší čas na psaní:)) tak se těšte na nové díly:)) Omlouvám se za chyby, pokud nějaké budou:D.