One Big Problem (CZ!)

část 3.

Probudila jsem se až při přistání. Bylo mi celkem líto, že jsem celý let prospala. Nic už se nedalo dělat. Vytáhla jsem nahoru závěs okýnka a rozhlédla jsem se. Na okýnku byly vidět kapky deště, které neustále přibývaly. Nebe bylo tmavé a zřejmě venku žádné teplo nebude. Letadlo už zpomalovalo a blížilo se směrem k letišti. Odepla jsem si pás a čekala na další pokyny. Za chvíli letuška promluvila.
"Náš let byl úspěšný a dovolujeme si vám oznámit, že aktuální teplota se drží kolem šesti stupňů Celsia. Dovolujeme si vás taky upozornit na změnu času. Přejeme zde příjemný pobyt a jsme rádi, že jste si pro cestování vybrali naší cestovní kancelář."

Zavazadla mi přijeli celkem rychle a bez problémů. Pak už jsem šla směrem k východu a tam jsem se rozhlížela po našem sluhovi, který by měl držet mé jméno. Nakonec jsem ho přece jenom našla. Stál tam mladý kluk, mohlo by mu být tak 25. Měl krásné blonďaté vlasy a modré oči. Byl oblečen do smokingu a držel velký nápis "AMANDA FOURSTONE" . Nebyl to můj typ vysněného kluka, ale byl mi hrozně sympatický. Něco na něm vyzařovalo. Něco mě na něm upoutávalo. Nebyl to jen tak obyčejný kluk.
"Vy jste Amanda?" Usmál se na mě. V tu chvíli jsem si všimla, že stojím přímo před ním a celou dobu na něj zírám.
"Ano, jasně." Oplatila jsem mu svůj úsměv.
"No, tak můžeme jít,"
"Jasně, můžeme."
Následovala jsem ho až do auta.
"Půjčte mi to, dám vám to do kufru." Natáhl ruku k mým kufrům.
"Děkuju," řekla jsem a s úsměvem jsem mu podala zavazadla.
Pak šel a otevřel mi dveře u spolujezdce. Posadila jsem se a prohlídla jsem si celé auto. Měl krásné černé BMW, které bylo vevnitř kožené. Neměl tam žádný nepořádek, takže to auto bylo asi nové. Ke všemu vonělo novotou a věřte mi, já tuhle vůni úplně miluji.
Otevřel dveře a sedl si vedle mě. Nastartoval a pootočil se na mě.
"Jakou posloucháte muziku?" Zeptal se.
"POP,"
"A někoho konkrétního?"
"One Direction," řekla jsem.
Asi jsem ho zarazila, protože se na mě najednou podíval.
"One Direction?" Zakoktal se.
Kývla jsem.
"Já taky," usmál se, zřejmě z toho byl překvapený.
"Tak to je paráda, tak to pusťe," pobídla jsem ho a zasmála se. Nikdy jsem nepotkala žádného kluka, co by měl rád 1D. Vím, že jich na světě jsou miliony, ale nikoho takového jsem ve své blízkosti neměla. Jsem ráda, že už teď mám.
"Nebudeme si tykat?" Zeptala jsem se i když vím, že by se měl zeptat spíš on.
"Klidně," kývl, "já se jmenuju Jacob, Jacob Rules," řekl.
"Já jsem Amanda, ale říkej mi spíš Am," zasmála jsem se.
"Kde je vlastně můj byt?"
"Přímo uprostřed Londýna, myslím, že se ti bude líbit." Odpověděl.
Pak jsme celou dobu poslouchali 1D a já se soustředila na krajinu. Mizela mi před očima, ale i tak jsem něco stačila postřehnout. Jeli jsme kolem Big Benu a kolem London Eye. Musím se přiznat, že mě vždycky tyhle památky přitahovaly.

"Tady budu bydlet?" Zeptala jsem se s úžasem, když jsem pohlédla na několikapatrový moderní panelák.
"Ano, to budeš," usmál se.
"Wow,"
"Tak pojďme dovnitř," vzal mi zavazadla a vstoupil do paneláku.
Následovala jsem ho.
"Tady jsou zvonky a hned tady jsou schránky na poštu," prováděl mě.
"A tady je výtah, pojď, jedeme,"
Nastoupila jsem s ním do výtahu.
"Do kolikátého patra jedeme?" Zeptala jsem se.
"Bydlíš ve čtvrtém."
Kývla jsem a prohlídla jsem si výtah. Tak moderní výtah jsem ještě neviděla. Byl celý prosklený s dotykovými tlačítky.
"Už jsme tady," vytrhl mě z mého zamyšlení Jacob.
Následovala jsem ho celou cestu až k mému bytu.
"Tohle je tvůj byt," řekl. Podívala jsem se na číslo. 44. Zajímavé.
"Tak jdeme dovnitř," prohlásila jsem odhodlaně a vzala jsem za kliku. Připadalo mi to jako bych vešla do ráje. Chodba byla vymalována bílou barvou, kde nalevo byl botník a po celé pravé straně zrcadlo. Za botníkem byly dveře, které byly otevřené. Podívala jsem se dovnitř. Byl tam moderní sprchový kout, záchod, umyvadlo a opět zrcadlo. Pokračovala jsem dál. Byla tam obří místnost, kde se nacházel obývák, který byl oddělený polostěnou a za ní byla krásná postel. Taková, o kterí jsem vždycky snila. A přes celou tuhle místnost bylo obrovské průhledné sklo, kde byl výhled na celý Londýn. Oněměla jsem úžasem a přistoupila blíže oknu. Položila jsem na něj svou dlaň, jako bych byla schopná se dotknout celého Londýna. Nic takového jsem v životě neviděla. Vpravo od mé postele se nacházel pracovní stůl s velkým iMACem. Kde na tohle všechno vzali rodiče peníze? Kuchyň byla vpravo od celé téhle místnosti. Byla moderně zařízená. Takovou kuchyň jsme neměli ani doma. Ještě jednou jsem se rozhlédla po bytě a uviděla jsem Jacoba, který ještě pořád stál ve dveřích.
"Jacobe!" Zakřičela jsem a vrhla jsem se mu po krku. Vím, že to bylo pošetilé a unáhlené rozhodnutí, ale já jsem někoho prostě musela objat. Chtělo se mi brečet. A taky že ano. Jakmile jsem měla hlavu na jeho ramenu ukápla mi slza. Slza štěstí. Slza radosti. A zároveň slza smutku. Stýskalo se mi po rodičích, přesně takhle bych je chtěla objat a poděkovat jim, ale nemůžu. A to na tom bylo nejhorší.
Jacob mě chytil za boky a pohladil po vlasech. Až potom jsem se od něj odtáhla.
"Promiň, mrzí mě, že jsem ti ušpinila sako," řekla jsem a sklopila jsem oči.
"Mně to nevadí, chápu tě," usmál se.
"Zítra tady budu okolo 9.00 a půjdem do kavárny, trochu tě tu provedu. A navíc si musíme ujasnit pár věcí, ano?" Řekl.
Kývla jsem hlavou.
"Tak zítra ahoj," rozloučil se.
"Ahoj,"
Už byl na konci chodby a já zavírala dveře, když zakřičel.
"Am!"
"Ano?" Vykoukla jsem ze dveří.
"Drž se!" Usmál se.
"Budu," zavolala jsem na něj. Usmál se a odešel. Zavřela jsem dveře, opřela se o ně zády a sjela dolů. Dala jsem si ruce na obličej a rozplakala se. Nikdy by mě tohle ani ve snu nenapadlo, že jednou budu tady, ve svém bytě, uprostřed celého Londýna.
Pak jsem šla zavolat domů a za vše jim poděkovat. Musela jsem se se vším seznámit a pochopit jak co funguje. V tomhle bytě to nebylo moc jednoduché. Usnula jsem kolem půlnoci a byla tak vyřízená, že jsem se ani nestihla převlíknout do pyžama.

Ráno mě probudil budík v 7.00, což byl ideální čas na to abych se stihla připravit. Vstala jsem a šla jsem rovnou do kuchyně, kde jsem si z poličky vzala hrnek a postavila ho pod automat. Zvolila jsem tlačítko kávy a mezitím jsem si připravila snídani.
Pak jsem šla do koupelny, kde jsem si opět dala studenou sprchu a poté se nalíčila. Zvolila jsem make-up, tmavší stíny, řasenku, jemné linky a červenou rtěnku. Po tom všem jsem si šla vybrat ideální oblečení. Zvolila jsem opět košili, která mi připadala společenská, k ní tmavé džíny a VANSky. Outfit jsem doplnila černou bundou a mojí oblíbenou kabelkou MICHAEL KORS, do které jsem si dala potřebné věci. A pak už jsem čekala na Jacoba.
Přišel na čas. Na sobě měl krásné tmavě modré džíny, volnou košili (takže jsme se doplňovali, .. ) a boty NIKE. Byl typ kluka, kterému seděl každý styl oblečení. Myslím, že se mi líbí čím dál víc.
"Můžeme vyrazit?" Zeptal se s úsměvem.
"Můžeme," odpověděla jsem a zamkla byt.
Sjeli jsme výtahem dolů a přitom rozebírali dnešní ekonomiku. Hodně jsem se s ním nasmála. Vyšli jsme z baráku a zabočili jsme doleva. Hned na rohu byla kavárna STARBUCKS.
"Wow, to tu mám STARBUCKS?" Zasmála jsem se.
"Ano a docela ti to i závidím." Tentokrát jsme se zasmáli oba. Jeho smích mě přitahoval. Jako kdybych se každým jeho zasmátím postupně roztávala.
Zašli jsme do kavárny. Nikdo u pokladny nebyl, takže jsem se tam ihned vrhla já.
"Jedno karamelové Frappuccino, prosím," řekla jsem prodavačce.
"A na jaké jméno to bude?" Zeptala se.
"Amanda," řekla jsem. Potom jsem zaplatila a vyzvedla si moje Frappuccino. Rozhlédla jsem se po kavárně a uviděla Jacoba. Vyrazila jsem směrem k němu.
"Jdu si taky objednat, pohlídáš to tady, prosím?" Zeptal se.
"Jasně," odpověděla jsem a svlékla si bundu, kterou jsem přehodila přes židli. Sedla jsem si a koukala se ven. Na všechny ty lidi, kteří někam spěchají. Nebo na ty, kteří se pod tím deštěm líbají. Přišlo mi to romantické.
V tom kolem projelo nejméně pět černých aut značky RANGE ROVER. Zbystřila jsem a snažila se zjistit co se děje. Když v tom jedno z těch černých aut stáhlo okýnko a já ho viděla.

Viděla jsem ..

Takže tohle byla 3.část. Doufám, že vás příběh pořád baví a že ho budete číst i nadále. Bude to čím dál zajímavější. Už mám vymyšlených několik částí do předu. I na Štědrý Den bych jeden měla vydat:).
Děkuji za každé votes, komentáře a další čtenáře.
Mějte se a zase příště u další části.