A tak to všechno začalo...
Narodila jsem se někde v Česku, nikdo vlastně pořádně neví kde. Do babyboxu mě odložila nejspíš moje matka. Že neznáte nikoho z babyboxu? Já až na sebe taky ne, jsem jedna z 206 dětí, které tam někdo odložil. Doktoři tehdy zkonstatovali, že mi bude něco kolem jednoho roku, takže teď je mi 16. Dostala jsem jméno Emma a ocitla se v děcáku. Není to tu až tak špatné, jen ze mě vyrostlo něco jiného, než kdyby si mě máma nechala. Jestli lepšího, nebo horšího nikdo neví. Podle psycholožky jsem prý psychicky labilní, mně přijde, že jsem v pohodě. To že nechci s nikým mluvit a mám často špatnou náladu neznamená, že jsem hned labilní, jsem akorát introvert. Nebo ne?
Ze všech knížek co jsem si načetla si přijdu jako tak trochu jiná popelka. Jelikož jsem tady v domově jedna z nejstarších často uklízím a pomáhám. Nevadí mi to, alespoň mám u toho čas přemýšlet a nemusím s nikým mluvit. Mezi mnou a Popelkou je ale ještě jeden rozdíl, pro Popelku si přijel princ se střevíčkem v ruce, pro mně za dva roky přijede auto, které mě odveze na výšku, do práce, nebo do nějakého bytu. Studuji dobře, o tom žádná, jenže kdo by mi tu vysokou asi tak mohl zaplatit? Máma se ke mně nehlásí, nejspíš ani neví, že žiji a stát mi na školu asi těžko přispěje. Proto studuji zdravku a pravděpodobně ze mě bude obyčejná, špatně placená zdravotní sestra. A to ještě musím být ráda, že neskončím třeba někde pod mostem.
A asi tohle jsem já.
ČTEŠ
Existuje láska?
RomanceLáska je něco skutečného, co není možno potlačit. Láska je cit, který potká každého alespoň jednou v životě. Emma lásku zatím pocítila také jen jednou a to ke své mamince. Bohužel to nevydrželo dlouho, jelikož maminka Emmě nedokázala lásku opětovat...
