Changbin pov.
Týden se docela táhl. Ještě když jsem musel ignorovat Felixe.
Byl pátek, šel jsem zrovna ze školy domů když v tu mě Chan popadl za ramena.
„Baf" Snažil se být vtipný ale moc mu to nešlo.
„Ježiš" odcekl jsem nepříjemně „Co chceš?"
„Promiň" Pustil má ramena a smutně se na mě podíval.
„Ty promiň" usmál jsem aby se uvolnil.
„To nic. Nechceš dneska u mě přespat? Půjdou tam i kluci." Hezky se na mě podíval. Nemohl jsem neříct ne.
„Ne promiň ale nepůjdu" trošku sem se zašklebil a šel dál. Chan se ani nějak nesnažil a pokračoval svým směrem.
Přišel sem si najednou tak sám. Sám jako nikdy před tím. Cítím jsem se ublížený, protože se mi už ani Seungmin neozval. A tak sem celé dny prospával.
ježiš to je čím dal víc větší shit🤲🏻😔
