Bylo něco málo po třetí hodině a já jsem se potuloval slzavým seoulem.
Mojí hlavou létalo tolika myšlenek ale vždycky to skočilo u té jedné, dostat se přes Felixe.
Máma mi vždycky říkala že bych neměl chodit po nocích sám ale tohle mi teď dost pomáhalo. Nevičítal jsem ji že tu pro mně nebyla, dělala co mohla aby jsem se měl dobře.
Teď už bych konečně mohl taky něco udělat pro to, aby jsem se měl lépe
