Je víkend a my s Felixem trávíme víkendy převážně spolu.
Sedíme v parku na lavičce pod velkým stromem.
Je podzim a vím jak podzim Felix zbožňuje. Fouká jemný teplý větřík který Felixovi jemně čechrá jeho blonďaté vlásky a jeho obličej jako vždy zdobí jeho krásné pihy.
Ve škole pihy zakrývá pod makeupem, nechápu to, nikdy sem to nechápal.
Tupě na něj zírám z čehož mě vyruší.
„Co je? líbím se ti snad?" zeptá se hloupě Felix a ještě hloupěji se uchechtne.
„Uhm? ne" odpovím a odvrátím od něj pohled protože vím že se začínám červenat.
„Vím že mě máš rejradši takže si vůbec nedělám hlavu."
No to bys ale měl.
Občas si kladu otázku jestli je tak hloupý nebo si na to jen hraje.
S Felixem sme kecali o všem možném a o kavárnách které bychom chtěli navštívit. Milovali jsem chodit do kaváren.
Už se pomalu stmívalo a my jsme se oba vydali domů.
