BLACK SWAN 🌑🦢/ Yoonmin

Chapter 02

Vstával jsem v 6.00 jako každý den. Udělal jsem ranní hygienu, oblékl se a vzal jsem si na snídani jablko a nalil si do flašky vodu. V divadle jsem byl nejpozději do 15 minut a jako vždy jsem tu byl jako první. Za měsíc máme první premiéru Černé Labutě a já musel hodně dřít, abych byl na vystoupení dokonalý.

[Časový posun]

Uběhl měsíc a teď tancuji svůj poslední krok v téhle premiéře. Jakmile jsem ho dotančil uslyšel jsem tleskání a viděl diváky vstát ze sedadel. Cítil jsem se skvěle jako bych se vznášel a jediné co vnímal je vítr zavádějící o moje křídla. Velká opona padla. Cítil jsem, jak už začal opadat adrenalin v mých žilách a tak jsem se vydal do šatny. Když jsem už byl v šatně a začal si srovnávat myšlenky v hlavě, tak zpoza mě se ozval hlas. Byl mi tak známý ale i zároveň tak vzdálený. Otočil jsem se a viděl ho. Min Yoongi. Kluk, který patřil mezi nás sedm. Také žil v té iluzi, kterou jsme si vytvořili během střední školy. ,,Ahoj dlouho jsme se neviděli Jimine." ,,Co tu děláš? Jak ses sem dostal a jak? Já-" ,,Počkej Jimin-",,Neříkej mi tak",,Dobře Jiminie nech mě to hlavně vysvětlit. Dostal jsem se sem díky tomuhle" ukázal mi kartu, na které bylo něco napsáno a jeho identifikační fotka. ,,To mi dal ředitel Bong přesněji je to můj strýc ze vzdálené rodiny. Díky téhle kartě se můžu pohybovat po celém divadle. Navíc jsem viděl tu premiéru byl jsi dokonalý." V tu chvíli co to řekl mi poskočilo srdce a já nechápal proč. ,,Avšak Jiminie takhle tě nemůžu dál nechat sledoval jsem tě celý rok, jak se ničíš, aniž by sis to uvědomoval. Přišel jsem ti něco oznámit. Máš teď na dobu neurčitou volno.",, To přece o tom nerozhoduješ ty. Vždyť ta hra teprve měla premiéru Víš jak jsem dlouho dřel?",, Já vím jak dlouho jsi dřel,Dřel jsi až moc dlouho brzy se takhle zničíš a jediné co s tebe bude jen rozbitý porcelán bez vnitřku. To nemůžu už podruhé dopustit a zítra se ke mně stěhuješ." S touhle větou odešel. Vůbec se nezměnil je to pořád arogantní Yoongi co si nic nenechá rozmluvit. Mezitím co jsem přemýšlel nad jeho větami, co řekl jsem se rychle odlíčil a převlékl. Zamkl jsem šatnu a rovnou si to nakráčel k řediteli Bongovi. ,, Řediteli Bongu mohu s vámi na chvíli mluvit?" ,, Jé to jsi ty Jimine právě jsem s tebou chtěl mluvit odstartoval jsi tu premiéru perfektně díky tobě se zvýšil zájem o to vystoupení" ,, No to je právě to o čem jsem s vámi chtěl probrat-" ,,Neříkej mi Jimine že končíš.",,Ne to vůbec ne řediteli Bongu." ,,To se mi ulevilo, nerad bych přišel o tak skvělého tanečníka." ,,Děkuji. Jenom jsem se chtěl zeptat řediteli či je pravda že mám na dobu neurčitou volno." ,,Ano je požádal mě o to můj synovec Yoongi neřekl mi důvod, ale trval na tom tak jsem mu musel vyhovět. Navíc díky pozastavení tohohle vystoupení můžeme využít na opravy některých částí divadla, které taky potrvají delší čas." ,,Aha. Dobře už to chápu, děkuji vám za vysvětlení teď budu muset jít pane pokud mě omluvíte." ,,No jistě." ,,Nashledanou." ,,Nashledanou". Ten zatracený Yoongi. Všechno mu hrálo do karet a já se neměl jak vyvléct. Vyšel jsem z divadla a už jsem zahlídl Yoongiho celého v černém s rouškou a kšiltovkou jako minulý měsíc. Ano byl to on, byly to určitě jeho oči. ,,Kde se couráš, trvalo ti to." ,,Musel jsem ještě něco zařídit."? Určitě jsi byl za strýčkem se ujistit co?" ,, Ne jen si mě zavolal, aby mi pogratuloval." ,, Lžeš mi." Jak to poznal? ,, Ne říkám ti pravdu." ,,Stůj si za svým, ale oba víme že ten kdo má pravdu jsem já." Nesnáším, když to někdo říká. Vydali jsme se do garáže, očividně přijel autem. Když jsme dorazili k jeho auta zmáčkl jen tlačítko na boku dveří a odemkl se. Bez úžasu jsem nastoupil do auta na místo spolujezdce a Yoongi udělal totéž. Vyjeli jsme z garáží.

Po chvilce jsme se ocitli před mým barákem chtěl jsem se začít zase ptát, ale on mě umlčel větou: ,,Vezmi si jen to co je nutné budeš u mě do tý doby pokud si nebudu jist, že se zlepšil tvůj stav.". Vystoupil jsem z auta a šel si pro věci do pátého patra pro mé věci.

Proč jsem něco nenamítl? Kvůli tomu že se po dlouhé době bavím s člověkem, ještě ke všemu se známým ze střední, se kterým jsem se moc nebavil, ale jistou atmosférou kterou vždy kolem sebe tvořil se mi líbil. Avšak to vše je minulostí a přes všechny tehdejší starostí jsem se přenesl. Ano i Min Yoongi byl mezi patřičnými starostmi.

Sbalil jsem si poslední důležité věci a vyrazil jsem zpátky k autu. ,, To jsem si myslel, že ti to potrvá déle." ,, Mám jen pár důležitých věcí nic víc nic míň". ,,Dobře, tak se připoutej a pojedeme, bude to trvat odsud tak 45 minut." ,,Tak dlouho?" ,,Co naděláš.". Po chvilce jsme vyjeli z parkoviště, během cesty jsem cítil, jak mi těžkli víčka a po chvilce jsem usnul. Jediné co jsem pak cítil bylo jak mě někdo nese v náručí a dopad na měkkou matraci.