Když jsem se vzbudil zprva jsem se lekl kde jsem se to objevil, ale po chvilce jsem si vzpomněl na včerejšek. Byl jsem u Yoongiho. Koukl jsem se na hodiny a bylo kolem devíti ráno, obyčejně bych už dávno vstával v 5.00 a do teď bych trénoval. Najednou jsem ze zdola slyšel dopad něčeho skleněného a po chvilce i nadávání. To bude tedy bydlení. Sešel jsem dolů za Yoongim a uviděl jsem ho, jak sbírá střepy od skleničky. ,,Á už jsi vzhůru Jiminie?" a uculil se. ,,Co jsem ti řík-. Víš co? To je jedno říkej mi, jak chceš". ,,Dobře Jiminie. Chtěl bys omeletu?. ,,Jo. Klidně." ,,Tady máš"popadl jsem omeletu a šel zpátky do ,"svého" pokoje. ,,Kam jdeš to se se mnou nenasnídáš?" ,,Ne děkuju" a odešel jsem. Zavřel jsem se v pokoji a šel se posadit k oknu. To jsem dělával, vždy když jsem měl volno. Uklidňovalo mě to a mohl jsem si v tu dobu srovnat myšlenky, ale tentokrát jsem neměl, co srovnávat vše bylo až moc jasné a jediné co to odvíjelo bylo otázka proč? Proč tohle vše dělá a proč si mě vůbec všiml až teď? Tahle otázka mi užírala mozek už od začátku.
Venku bylo nádherně, zrovna prší. Miluju tohle počasí, když chladné kapky dopadají na povrch a kolem vás se obmotává studený vzduch a jediné co většinou při tomhle počasí děláte je jen přemýšlet a nic víc.
Mezitím co jsem přemýšlel tak jsem dojedl snídani. Když jsem se však otočil málem mě ranila mrtvice. Seděl tam Yoongi a pozoroval mě jako bych měl být jeho kořistí. ,,Co tu děláš?" ,,Bylo mi smutno tak jsem šel za tebou. Klepal jsem ale když jsem nic neslyšel tak jsem prostě vešel a viděl tě, jak se koukáš z okna." ,,Příště mě radši varuj předem než zemřu na infarkt." ,,Vždyť jsem klepal, to jsem jako měl ještě mít ještě nějakou sirénu?" vyprskl na mě. ,,Víš co? To je jedno stejně by to nikam nevedlo." S touhle větou jsem odešel do kuchyně a tam uklidil nádobí. Později mě Yoongi provedl po domě, popravdě ho měl obří vše bylo sladěný do černo-bílé barvy a sem tam to někde doplnil tmavě hnědou. Dokonce tu měl i taneční sál s posilovnou. Nevím na co ji tu má když nevypadá na ten typ co posiluje nebo tancuje, ale hodil jsem to za hlavu.
Celý den se ho nemůžu zbavit je, jak klíště který se přisaje a nechce jen tak dolů. Byl se mnou na tréninku v jeho sále v posilovně v mém pokoji obýváků i na zahradě prostě všude. Naštěstí se mnou nechodí na záchody jinak bych z něho zešílel.,,Yoongi musíš mě celý den pozorovat? Docela mě to fakt dost štve. Jedna věc je že jsem se sem nedobrovolně na chvíli přestěhoval ale druhá že mi nedopřeješ ani chvilku soukromí je už moc. Je to nutný mě celý den pozorovat?" ,,Ano je Jiminie, brzy ti vše řeknu, až mě začneš chápat." A s touhle větou se vytratil. Konečně. Chvilku klidu. Co si pamatuju tak takový na střední nebyl, byl naopak chladný a uzavřený mluvil jen často s Hobim nebo Namjoonem. Ale teď? Je jak znovuzrozený.
Brzy bude 8 hodin. Vlastně když tak přemýšlím tak jsem kvůli tomu parazitovi co mě parazitoval celý den jsem zapomněl na oběd. Aspoň připravím večeři. Bibimbap jsem měl tak do hodiny. Nabral jsem a naservíroval to na stůl. Cítil jsem se dost po dnešku vyčerpaně, tak jsem po jídle hned padl do postele.
ČTEŠ
BLACK SWAN 🌑🦢/ Yoonmin
Fanfic,, Pokud budeš pokračovat roztrhá tě to na kusy, Jiminie" ,,A co když už jsem na kusy? Co když se to už stalo?" ,,Pak se tě budu snažit slepit tak aby tě ty rány nebolely, a zaplnil tě " ,, A čím?" ,, To už víš Jiminie, jen pozorně sleduj a uvidíš."...