Saskiara - Rod Zrádců

•kapitola I - Prales•

Mladá lvice, již dvouletá Saskia zaujatě sledovala džungli, jež se rozprostírala pod obrovským útesem, na kterém stála. Slunce teprve vyšlo, divočina odkrývala svá tajemství..

Lvice si tiše povzedchla. Její zem už celý měsíc sůžovalo období sucha a sousední město Salming -město tygrů-, vedlo občankou válku, kvůli které nemohlo Saskiaru zásobovat vodou. Proto pro ni teď musela chodit až k řece, která tekla onou junglí.

Rychle seběhla po cestě, jenž se táhla podél útesu a s údivem pozorovala mýtické bytosti, co se pásly na nedaleké louce. Nad nimi proletěl obrovský motýl, byl velký snad jako hlava obrovského lva. Měl krásná zlatá křídla a na nich modré a zelené linky. Neferis.  Napadlo Saskiu při pohledu na něj.  Alespoň myslím, že se tak ten druh jmenuje. Když ale motýl zmizel v pralese, na druhé straně mýtiny něco hlasitě zabučelo.
Byly to obrovsští, šedí kopytníci. Připomínali bůvoly, ale místo rohů pro ně klasických měli jelení paroží.

,,Tý jo!" Vyhrkla pro sebe Saskia. Tenhle druh taky znala, ale jen matně si vzpomínala na jméno. Velká zvířata namáhavě prošla okolo velkého stromu a namířila si to k řece. Saskia při pohledu na ně ztuhla. K řece se chystala ona.

Již párkrát slyšela příběhy o tom, jak byli někteří příslušníci jejího druhu udupáni těmihle nemehly. Nesmím je vyplašit. Hlavně je nesmím vypla... Proč pro tu vodu nemůžu zajít později?! Napadalo jí.
Vítr vanul směrem od zvířat, takže nehrozilo riziko, že by jí mohli ucítit a vyplašit se. To jí zklidnilo natolik, že se Saskia rozhodla sejít až k řece.
Přikrčila se a pomalu se plížila vysokou trávou podél mýtiny. Musela uznat, že jí to její sněhově bílá srst příliš  neusnadňovala. Neslyšně prošla blízko velkého zvířete a do tlamičky vzala kbelík, který měla upevněný na opasku vedle brašny. Ponořila kbelík na hladinu vody a jednou tlapkou jí vtlačila pod hladinu. Ledová voda se jí okamžitě dostala až pod kožíšek. Saskiu zamrazilo a tudíž sebou cukla. ,,Fuj!"

Ani si neuvědomila, že zvířata poblíž její nadávku slyšela. Jedno z nich vydalo varovné zabučení a rychle se začalo brodit přes řeku v domnění, že tam bude od predátora v bezpečí. Když to sponzorovali ostatní, horlivě ho následovali. Mladá lvice vyděšeně zakvílela a okamžitě popadla kbelík s vodou. Snažila se být opatrná, protože nechtěla vodu vylít. Co nejrychlejší doběhla k obrovským kapradinám, jež u řeky rostly v bujném počtu a zalezla mezi ně.
Po chvíli, kterou strávila v naprosté tichosti se rozhodla vylést. Zbaběle vykoukla ze svého úkrytu jen aby zjistila, že všichni kopytníci jsou už na druhé straně. Pokojně tedy vyšla na mýtinu a zhrozila se. Slunce nad ní již bylo na svém nejvyšším bodu. Do doby kdy tohohle bodu dosáhlo už měla být na královském dvoře. Budou jí jmenovat plnohodnotnou bojovnicí, tudíž si nechtěla před králem a královnou dělat ostudu. Rychle tedy vyběhla po cestičce a namířila si to zpět na předměstí hlavního města Saskiary...

Více či méně seznamovací kapitolka. Každopádně budu ráda za jakoukoliv kritiku a ohlasy, děkuji! 💕