V hlavě jí stále hlasitě burácelo. Tu bolest, kterou zaznamenala na zádech ignorovala. Žal, smutek. Nenávist jí projela stejně tak, jako krk její matky hrot šípu... Její matku?...
Něco do Saskii bolestivě narazilo. Ona se však neodvažovala zvednout k dotyčnému zrak. Nemohla. K mrtvole Lynxed skláněl hlavu už i Ramai. ,,Musíme pryč, Saski!" Ječel.
,, Já... Nemůžu jí tu nechat. Vychovávala mě." odvětila.
Bylo očividné, že přiznání Lynxed ohledně původu Saski nikdo neslyšel.
Kéž by to neslyšela ani ona. Nemuselo by jí to tak trápit...
S těžkým srdcem se zvedla a následovala Ramaie. Věděla že zde už nemohou déle zůstat. Co kdyby bylo ublíženo ještě někomu dalšímu. S každým krokem jí bylo hůř. Vzpomínala na chvíle strávené s mrtvou lvicí.
To ona jí vychovával, ona jí poskytla domov a péči. Kde jsou její praví rodiče? Vzadali se jí? Nebo jsou snad mrtví...?
Najednou jakoby se v Saskii něco pohlo. Vše co cítila byla jen nenávist. Po tváři jí stále stékaly slzy, ale stejně dokázala nasadit chladnou, kamennou masku.
S Ramaiem doběhli až pod útes, kde seděla značně z míry vyvedená Shirai s polu s Tamiaris, která nešťastně hleděla do dáli.
Všem zanechala smrt Lynxed na srdci jizvu. Nejhůř na tom byla samozřejmě Sas...
Malé bíle zbarvené lvíče se choulilo v pelíšku. ,,Mami, nemůžu usnout, pověz mi pohádku prosím" zavrněla prosebně. Nad ní se skláněla lvice, barvou připomínající rysa...
Saskii se vybavilo, jak jí její matka vždy předčítala pohádky, když byla ještě lvíče. Znovu jí to vehnalo slzy do očí.
,,Radši půjdeme za králem... Tohle musí vědět." Zamumlal Ramai.
Lvice barvy motýlých křídel bělásků, pokývala hlavou. Slovy to říct nemohla, věděla že by se jí třásl hlas a vzlyky by si prodraly cestu na povrch. Musela být silná, tak jak jí to vždy Lynxed učila. Silná žena je vždy uznávaná. Ano, Sas byla silná. Nevzdá se a pomstí smrt její nevlastní matky.
Cesta k paláci probíhala v tichosti. Na tvářích přítomných tkvěl stín. Všude se ozýval šramot města, i přesto se členům skupiny zdálo, že se topí v hrobovém tichu.
Obrovská vstupní brána vedoucí do sídla královské rodiny a vyšší šlechty se tyčila do výšky několika lvích délek. Stráž v zlaté zbroji, jež se třpytila na slunci, bránu s tvrdým výrazem hlídala.
Ramai stojíc v čele skupiny dvakrát dupl přední tlapou. Mohutná brána otevřela vstup do bludišť královského paláce.
Mladý bílý lev vedl své přátele labyrintem chodeb. Kde kdo by se zde ztratil, ale on nebyl kde kdo, on byl princ a v tomto majestátním sídle vyrůstal.
Zastavil se teprve před vysokými dveřmi zdobenými zvláštními ornamenty. Rozhodně se od ostatních dveří, které míjeli lišili. Jak velikostí tak vzorem rytin. Toto byl trůní sál.
Ramai v poklidu otevřel dveře, následně pustil své přátele do sálu.
Král, který seděl na obrovském, zlatém trůně pomalu zvedl zrak od svého rádce.
Silně sebou cukl, všichni členové výpravy byli byli hodně potrháni a tekl jim krev.
,,Zrovna jsme vycházeli, když tu nás napadla skupina tygrů... Saskiina matka, Lynxed, zahynula." Řekl to tak klidně, že to Saskiu překvapilo.
Na Králově tváři se ale nezračila lítost, nýbrž zklamání. Vůbec už to nebyl ten silný, klidný vládce, jakého ho všichni znali.
Nibo, sedíc na obrovském, zlatém trůně zavrčel. ,,Zklamal jsi mně, Ramai." Procedil mezi zuby. Řeč jeho těla napovídala tomu, že je velmi rozhořčen.
,,Ale otče.."
,,Jdi mi z očí!" Zaduněl král hlubokým hlasem. Následně nemotorně seskočil z trůnu. ,,Ostatní, rozchod! Ať už vás nevidím!"
Saskia hlasitě polkla. Vládce Saskiary pomalou chůzí vyšel k nim. Tamiaris rychle zacouvala, otočila se a společně s Shirai zmizela u východu.
Princ na poslední lvici v místnosti pohotově kývl, aby už šla. ,,Sbohem, Sas"....
... xD doufám že se vám to alespoň trochu líbí, budu ráda za komentík ♥️
ČTEŠ
Saskiara - Rod Zrádců
Fantasy,,Vždycky jsem ti věřila. Ale teď, když tu sedím a čekám, než naposledy vydechneš... Váhám." Mladá lvice, Saskia, dostává nebezpečný úkol. Sousední město, Salming, vede občanskou válku o vodu. Vojáci tohoto města, nelítostní tygři se nebojí ani zabi...
