,,Jak dát výpověď?" Zeptal se šéf. ,,Nejsi spokojena s platem? Můžu ti přidat, nebo by jsi chtěla povýšit? Udělám cokoliv aby jsem si tě tady udržel," řekl.
,,Mé rozhodnutí asi už nic nezmění šéfe. Toto je skvělá práce, ale až mím příjezdem mi došlo, kolik jsem toho kvůli této práci zanedbávala. V Americe jsem se konečně sblížila se svým bratrem a bylo to opravdu neskutečný," řekla jsem. ,,Nějak mi došlo, že když jsem pro tuto firmu udělala tolik je čas jít dál," usmála jsem se.
,,A co uděláme s dalším projektem, který jsem naplánoval?" Vyjel na mě. ,,Komu to mám dát nastarost? Já na tebe spoléhal Aničko, jsi v této firmě nejdůležitější osoba," řval jak rozzuřený buldog, jemuž sliny lítají od huby.
,,Měla bych alternativu," usmála jsem se. Nechtěla jsem se nechat rozhodit jeho řevem. Už jsem byla pevně rozhodnutá. ,,Vendula Špačková," řekla jsem.
,,Vendula?" Vyvalili oba oči.
,,Ano ví o tom projektu stejně jako já. Byla první osoba se kterou jsem vše konzultovala. Myslím si, že ona bude skvělá volba," usmála jsem a ty dva si vyměnili pohledy.
,,No tak dobrá," zamumlal šéf ,,a kdy chcete podepsat výpověď?" Zajimal se.
,,Nejlépe hned," zamumlala jsem. ,,Přála bych si být vyhozena na hodinu," řekla jsem s úsměvem a šéf se usmál, zatímco jeho syn vytřeštil oči.
,,Tak si běž zabalit věci a po cestě se tu zastav," usmál se a já okamžitě vypálila z kanclu. Adam mě následoval.
,,To jako myslís vážně Aničko?" Vyjel na mě, když zabouchl dveře.
,,Vypadám snad, že bych si dělala srandu?" Zeptala jsem se ho a lítala po kanceláři abych co nejrychleji sbalila všechny své věci.
,,Nemůžeš to tady opustit, udělala si tu toho tolik, bude to chyba," řekl Adam.
,,Přesně Adame. Udělala jsem tady toho tolik a proto jsem neměla čas na jiné věci. Ztratila jsem bráchu, rodiče, jen proto abych pomohla této firmě. Už toho bylo dost. Nechci tady dál dělat koninu, to ráda přenechám jiným," řekla jsem a hodila do tašky notebook, poslední věc, která zbývala.
,,No jak myslíš," řekl Adam naštvaně a opustil mou kancelář.
Po cestě k šéfovy jsem Vendy odnesla papíry od projektu.
,,Co to je?" Zajimala se.
,,Hele Vendy, dala jsem okamžitou výpověď. Teď je to všechno na tobě, přeju ti hodně štěstí," objala jsem jí a dříve, než stačila něco řict, jsem odešla.
U šéfa jsem podepsala papíry a prostě jsem odešla.
Nejednou jsem se cítila uvolněnější a šťastnější. Byla jsem volná jako pták.
Začala nová etapa mého života a já se jí rozhodla využít.
