Mladý Mashiro Osamu Kawasaki je 17-ti letý chlapec, který se chce stát hrdinou jako každý teenager. Je jedním kdo má více než jeden quirk. Přesněji řečeno má 2.
Zamiluje se do padoucha?
Bude zneužívaný nebo ne?
Jestli ano, zachrání ho někdo?
Když se Mashiro ráno probudil, rozespale se podíval po pokoji. Podíval se na hodiny, které ukazovali 7:15. "To si děláš prdel?!?" Mashiro zařval a rychle vstal. Rychle se běžel obléknout a připravit si kostým.
Po 10 minutách, rychle vyletěl z baráku a letěl přímo do školy. Mashiro proletěl okolo někoho, kdo také měl křídla, ale nevšímal si toho. Když doletěl ke škole, tak přistál a rychle se rozběhl do jeho třídy. Když běžel tak nansenki narazil do jednoho blonďáka a modrýma očima.
Kluk se na hocha podíval s menším zájemem. Zajímalo ho jak se ten chlapec s křídly jmenuje.
Mashiro se jen podíval na zem a poté se na něj podíval s menším úsměvem. "Promiň nedíval jsem se na cestu." Monoma jen na to pokýval a pousmál se. "To je v pořádku. Že ty jsi ten nový ze třídy 1-A. Nechápu to, jak se vám tam může líbit. U nás je vždy líp." Po těchto slovech se Monoma začal smát jako psychopat.
Na to Mashiro jen protočil očima a začal se koukat na svůj instagram, kde měl like od toho psychouše a ještě od toho kluka, který ho včera natlačil na zeď. 'Jak sakra můj Instagram našel?' Optal se Mashiro sebe samotného, ale ještě více ho překvapilo to, že mu ten kluk napsal.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Po jejich konverzaci se ho začal pomalu bát. 'Co když ví kde bydlím? Co budu dělat?' Mashirovi se v hlavě honilo spoustu otázek, které potřebovali odpověď, ale on je neměl. Rozhodl se, že to hodí za hlavu a šel se věnovat svým věcem do třídy.
Chvilku koukal po třídě a uviděl červeného žralůčka jak flirtuje s Pikachuem. Vypadali šťastně i když spolu flirtovali. Mashiro si jen povzdychl a koukal na zprávy, kdy mu jeho přítel Katashi neodpovídal, ještě k tomu jejich konverzaci smazal a napsal mu až dnes. A byla to zpráva kterou nechtěl slyšet.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Po té zprávě se rozbrečel a šel do třídy, kde si sedl na židli a schoval hlavu do rukou. Todoroki se na něj smutně podíval a obejmul ho. "To bude v pořádku..." Řekl mu smutně. "Já jsem se zamiloval so jedné osoby, která chodí sem do třídy.. Ale místo mě si vybral nasraného blbce... I když moc dobře věděl, co k němu cítím" Řekl Shoto smutně. Na to ho Mashiro obejmul a pohladil ho po zádech. Oba dva zůstali v menším objetí. "Děkuji, Shoto." Řekl Mashiro a něžně se usmál. Shoto jen pokýval a podíval se okolo třídy a poté se po díval na tabuli, u které už stál Aizawa se slovy "Dnes začneme dříve, ať už to máme za sebou."
Po úmorných 45 minutách konečně byl konec a třída měla zase přestávku. Mashiro a Shoto se bavili a smáli se spolu a nevšímali si, že na ně celá třída kouká. Najednou ty dva vyrušil zelenovlasý hoch. "Ahoj! O čempak jste se bavili? Teda pokud se mohu zeptat." Usmál se na něj a sedl si naproti jim. "Ale nic zajímavého, jen se seznamujeme." Odpověděl Mashiro s menším nezájmem a opět se podíval na Shota. Shoto se jemně usmál a jen přikývl, ale byl to falešný a zlomený úsměv. Mashiro vstal i se Shotem a šel a ním na chodbu. "V pořádku, Shoto?" Mashiro se jo jen starostlivě optal. Shoto jen zavrtěl hlavou na nesouhlas a tiše se rozbrečel Mashirovi do ramena. Mashiro ho obejmul a držel ho blízko u sebe, neznal ho až tak moc době, ale věděl, že se hodně trápí. "Bude to v pořádku... Spraví se to, neboj se.." Pošeptal Shotovi do ucha a jemně se pousmál. Shoto jen obětí zpevnil a trošku se usmál. "Děkuji.." Mashrio jen na poděkování kývl hlavou a zůstal chvíli s ním v objetí a jemně Shota hladil po zádech.
Po pár minutách se oba dva od sebe odtáhli. "V pořádku?" Optal se Mashiro Shota. "Ano, děkuji." Shoto pokýval hlavou a rozešel se zpátky do třídy i s Mashirem, jelikož zvonilo na hodinu.
-Pohled Todorokiho- Po tom co jsem uviděl Dekua, tak se mi vrátila vzpomínka na to, kdy jsem se mu svěřil co k němu cítím. V hlavě se mi dokola přehrávají jeho slova. "Měli by jsme být jen kamarádi, Shoto. Omlouvám se." Tato slova bolela.. Ještě když to řekl rovnou před Katuskim a on se mi vysmál do obličeje.
~Flashback~
"Midoriyo... Musím ti něco říct. Už ti to chci dlouho říct, ale bál jsem se.. Izuku miluju tě.." Řekl jsem a jemně jsem se pousmál. Snad mě neodmítne, snad to bude v pořádku... Ale vše bylo naopak... "Promiň, ale já to stejné k tobě necítím... Měli by jsme být jen kamarádi, Shoto. Promiň." S těmito slovy obejmul Katsukiho. Katsuki se začal smát. "Ty jsi si vážně, že by miloval někoho jako jsi ty? Půleného kreténa co se bojí svého otce? Ubohou nicku co nechce a boji se použít oheň??" Vysmál se mi Katsuki. Já jen sklopil zrak a šel jsem domu, ignoroval jsem vše a všechny. Vše mi v tu dobu bylo jedno. Od té doby už doby nevěřím na lásku...
~End of Flashback~
Když mě Mashiro objímal, tak jsem se cítil lépe. Byl jsem rád, že je tu to pro mě.. Aspoň někdo, kdo mě neopustil v době, kdy jsem ho nejvíce potřeboval. Jako Shoto prohlašuji, že jsem si našel kamaráda Mashira Osamu Kawasakiho.
-Z pohledu třetí osoby- Oba dva chlapci se po to všem vrátili do třídy a zase začali svůj nudy rituál a to poslouchat Aizawovo vysvětlování ohledně výletu, který je ale až za 2 týdny. A takto pak probíhalo další hodiny.
[Konec poslední hodiny]
Když byl konec poslední hodiny, tak se Shoto a Mashiro zabavili piškvorkama a různě si čmárali do sešitu a moc pozor nedávali. "Nechceš někam po škole zajít?" Zeptal se ho Shoto. "Jo mohli by jsme." Mashiro pokýval hlavou a jemně se usmál.
Když zazvonilo na konec poslední hodiny, oba dva chlapci se vydali do kočičí kavárny, kde spolu strávili čas. Bylo něco okolo 17:00 kdy se oba dva chlapci vydali domů. "Děkuji... Dnešek jsem si užil a zlepšil jsi mi náladu." Shoto se na Mashira jemně usmál a dal mu přátelské obětí. "Nemusíš mi děkovat, pro tebe cokoliv " Mashiro se usmál a rozcuchal mu vlasy. Po pár minutách loučení se každý vydal svým směrem.
[O půl hodiny později 17:30]
Když Mashiro dorazil domů, tak si jen povzdychl nad bordelem co tam jeho nevlastní matka nechala, než odešla do práce. Když Mashiro uklidím dům bylo něco okolo 18:45. Když vešel do svého pokoje tak málem dostal infarkt. Na jeho posteli seděl kluk s modrými vlasy a červenýma očima. Mashiro na sucho polkl a podíval se na na něj. "Jak jsi se sem dostal a co tady děláš??" Trošku začal panikařit. "To tě nemusí zajímat. A jsem tady ohledně té spolupráce." Řekl Shigaraki a podíval se na něj. "A co mám dělat?" Optal se Mashiro. "Stačí když nám budeš dávat informace o studentech, zlatíčko." Řekl Shigaraki tím jeho chraplavým hlasem. Mashiro se nad tou přezdívkou začervenal. "Proč mi říkáš zlatíčko?" "Protože se mi líbíš, cukroušku." Shigaraki se trošku uchechtl. Mashiro zrudl více, určitě až na prdeli. "D-Dobře" Vykoktal ze sebe. "A bereš teda mou nabídku, zlato?" Řekl Shigaraki trošku svůdně. Mashiro na to jen pokýval hlavou. Shigaraki se k němu přiblíží a ve svůdném gestu přejel rty o ty jeho. Na to se Mashiro začervenal a sklopil zrak. "Zítra si pro tebe přijdu zlato." Shigaraki se usmál a poté vyskočil z okna. Mashiro se jen posadil na postel a koukal na zem. Mashiro se jen posadil na postel a koukal na zem.
Ahojky! Jsem zde s další kapitolou... Doufám že vás to zatím baví ^^ Omlouvám se za popřípadné chyby.
