(Ne) Zrádný hrdina

Shoto si nemohl vybrat lepší den

Z předešlé kapitoly:
Počkat!? On chce přijít?? Asi jsem neměl psát že jsem spadl.. To budu muset spadnout, aby to tak vypadalo? Kruci!!!

                                                                 /Shoto si nemohl vybrat lepší den/

/Z pohledu Mashira/

Co teď budu jen dělat? Shoto tu bude
přibližně za 20 minut. Vyšel jsem ven před barák a zamířil jsem si to ke schodům a pak jsem "omylem" zakopl a letěl jsem rovnou na hubu. Měl jsem zlomený nos a odřenou tvář. Skvěle...
Jsem sice zmrzačený, ale více než jsem chtěl.

S menší námahou jsem se zvedl a šel jsem zpět do domu. Když jsem si chtěl sednout a očistit si nos, tak se na dveře ozvalo klepání. Zvedl jsem z polosedu a šel jsem otevřít. Ve dveřích stál Shoto s vážným a zároveň ustaraným výrazem.

"Bože Mashiro! Co jsi sakra dělal.. Měl jsem strach, že je to horší.." Vyhrkl na mě Shoto a s tím mě objal. Já jsem ho objal nazpět a pousmál jsem se. "Omlouvám se... Spadl jsem ze schodů.." S provinilým výrazem jsem se podíval se zem. Shoto mě něžně chytl za bradu. "Kde máš koupelnu? Vyčistím ti to.." "Dobře.." Přikývl jsem a společně se Shotem jsme šli do koupelny, kde jsem si sedl na vanu.

Shoto vytáhl lékárničku a vzal si dezinfekci a tampónky. Vzal si stoličku a sedl si přede mě. "Bude to trošku štípat.." Při těchto slovech mi tamponek s dezinfekcí položil na zlomený nos. Já zaskuhral bolestí a zavřel jsem oči. Shoto mi to jemně vyčistil a podíval se mi do očí. Já jsem mu pohled do očí oplatil.

Proč se mi zatajil dech, při pohledu do jeho očí? Proč mě to k němu přitahuje více než k tamtomu? Je se mnou něco špatně, nebo je v tom něco jiného? Já opravdu nevím... Jsem zmatený, sám nad sebou a mýma myšlenkama.

Shoto se jemně usmál a dal mi pusu na čelo a uklidil všechny věci. "Mohu tu přespat?... Když zítra máme spolu strávit celou sobotu." Nabídl mi Shoto a jemně se usmál. Já jsem se na něj podíval a usmál jsem se. "Jo.. Klidně můžeš, já budu spát na gauči."
Shoto se na mě podíval taky. "Ne, to je dobrý. Ty spi v posteli a já budu na gauči." "Opravdu ti to nevadí?" Zeptal jsem se ho a on jen přikývl na souhlas. Jemně jsem ho objal a schoval jsem obličej do jeho ramene. On mě jemně hladil po zádech. "Pojď spát.. Určitě si toho dnes zažil hodně."
Já jen přikývl a šel jsem si lehnout do ložnice. Shoto šel hned na gauč. Po chvíli jsem usnul.

/Z pohledu Todorokiho/

Bože... Ten kluk mi dělá starosti. Bojím se o něj!! A to kurevsky hodně... Nechci ho ztratit je to člověk se kterým si rozumím více než s ostatními. On je něčím speciální.. Jeho quirky, jeho oči a ty jeho rty... Kdybych mohl tak bych je pokousal, ale nemohu... Hodně mě přitahuje, ale jak jsem se mohl do něj tak lehce zamilovat?
S těmato myšlenkama jsem usl.

.....

-Sobota 8:55 ráno-

/Z pohledu Mashira/

Ráno jsem se pět minut před 9 probudil. Protáhl jsem se a vyšel jsem z ložnice do obýváku kde jsem na gauči viděl spokojeného Todorokiho. Jemně jsem se usmál a šel jsem udělat snídani. Udělal jsem mu ji také a ještě jsem mu k tomu udělal kafe. Když jsem došel do obýváku tak už dávno Shoto seděl na gauči a protahoval se. Během toho prothování se mu zvedlo tričko a málem upustil hrnek kafe a talíř s francouzským toustem. Jeho hruď byla dokonalá... A ty jeho břišáky... Kdybych mohl tak mu tu hruď hned pokoušu. Nad čem to sakra přemýšlým?? Nemám snad přemýšlet nad Shigarakim než nad Shotem?... Já sám nevím, mám v tom zmatek.