TRY AGAIN [TaeGi]

1.

Měli jsme se narodit v jiném světě, v jiném čase...
Možná se tak stalo.
Myslíš, že někde jinde, někdy jindy můžeme být spolu?
...
Sám tomu nevěříš...
Je jedině spravedlivé, že když tě na jednom místě ztrácím, na jiném mi zůstáváš.
Ztrácíš... Ale ještě jsi přece neztratil.
...
Notak řekni něco.
Jednou mi snad odpustíš...
Co bych ti měl odpouštět?

...

Nebudu lhát, nikdy jsem nebyl dobrý v boji, zato v útěku... Podstatně lepší, přesto se zdálo, že muž s maskou se mnou stále držel krok. A to jsem tentokrát nic neudělal, skoro...

Proplétal jsem se úzkými uličkami tržiště ve snaze maskovanému muži uniknout, ale ramenem jsem nešťastně vrazil do kolemjdoucího. Ten nezaváhal a v mžiku mě pevně chytil za zápěstí. Spíše šokem, než nedostatnem síly vytrhnout se z jeho sevření, jsem se zastavil. Muž byl o pár centimetrů nižší než já. Byl nenápadně oblečený ve světlé barvě, která ladila s jeho bledou kůží. Přes velký slaměný klobouk mu nebylo dobře vidět do tváře a z pod něj mu vykukovalo pouze pár černých pramenů, tvář pod pravým okem mu hyzdila nejspíše jizva. Přestože jsem potřeboval běžet dále, nemohl jsem se od něj odtrhnout pohledem.

Onen neznámý se k mé maličkosti více pootočil, za jeho ramenem jsem zahlédl muže, který mě sledoval. Byl už moc blízko a já se stále nemohl pohledem odtrhnout od tajemného cizince. Unikl mi přidušený zoufalý sten. *S takovou mě tentokrát chytí.* Cizinec volnou rukou nadzvedl svou pokrývku hlavy, takže jsem viděl jeho tvář zřetelně, přes celé pravé oko se mu táhla nehezká jizva. Zkoumal mě pohledem. Muž za ním vytáhl z pochvy meč a byl očividně připraven jít přes mrtvoly. Chtěl jsem varovně vykřiknout, ale stihl jsem sotva otevřít pusu, když cizinec pustil mé zápěstí. Stejnou rukou si plynulým pohybem ze zad strhl zvláštní podlouhlý vak a elegantním pohybem se otočil. Ve chvíli, kdy tasil meč, který byl ve vaku ukrytý, už byl čelem k mému pronásledovateli.

Čepele při nárazu vydaly skřípavý zvuk. Muž s maskou se na chvíli zatvářil ohromeně, hned se však vzpamatoval a zaútočil znovu. Ocel třaskala o ocel, od zkřížených mečů létaly jiskry a neznámý mladík pomalu získával převahu. Jeho bojové umění připomínalo spíše tanec, než boj, bylo to svým způsobem okouzlující. Po chvíli srazil maskovaného muže k zemi. Ten se chystal okamžitě zvednout, ale při pohledu na svého protivníka se zarazil v pohybu. Muž v pokleku na zemi se díval mému zachránci do tváře. Oči mu nervózně těkaly sem a tam jako by byl v rozpacích. Následně se jeho zrak přesunul na ostří meče a zbledl. "Já-..." Ať už chtěl muž říct cokoliv, utnulo ho cizincovo zavrčení. Maskovaný se strachem vepsaným v očích pohlédl muži opět do tváře. "Zrať se." odsekl můj zachránce k muži před sebou a vrátil meč do pochvy a posléze do vaku na svá záda.

Až poté, co se muž vytratil, otočil se opět ke mně. Ještě jednou si mě sjel od hlavy až k patě a překvapeně vydechl: "Takové... Štěně." Nechápavě jsem se zamračil. "Jen štěně..." vypustil cizinec z úst spolu s tichým smíchem. "No, rád bych se zdržel déle, ale..."*... Ale už s tebou nechci strávit ani minutu. Tsk. Prej štěně.* Začal jsem se otáčet, abych mohl běžet dál, ale cizinec mě opět chytl za zápěstí. Tentokrát jsem našel sílu se vyškubnout a s úšklebkem jsem se chystal vyběhnout. Zastavilo mě cizincovo vykopnutí, které mi podkosilo nohy. Skulil jsem se na zem. Cizinec mě za přední část mého značně drahého oděvu vytáhl zpět na nohy. "Co když ti řeknu, že tě loví víc stráží? Že vím, kdo je poslal?" zašeptal mi do ucha, zatímco mi stále svíral oblečení v pěsti.

...

Na to, že byl mladík nižší než já, byl ale silnější. Na boku budu mít dozajista modřiny z pádu a to nemluvím o těch, co budu mít na rameni po tom, co mě v podstatě odhodil na zeď. "Krádeže, výtržnictví... Pátrá po tobě králova stráž a ty jsi přitom takový štěně." Mladík stěží zdržoval smích a opřel se o zeď naproti mě. "Tak králova -uh stráž..." dostal jsem ze sebe ztěžka jedním dechem, "Skoro to vypadá, že jsem slavnej." "Neumíš bojovat, jakmile tě někdo chytne, je s tebou konec..." neznámý se odrazil ode zdi a jednou rukou mě chytil za čelist a druhou mi přišpendlil ruce ke zdi, abych ho nemohl setřást. *Musím uznat, že má pravdu.* "...a přesto jsi pro krále tak cenný, že za tebou vyslal celou svou smečku." vyrazil ze sebe znechuceně.

Stál jsem přiražený ke zdi v opuštěné uličce. Muž přede mnou mi jednou rukou jistil ruce a s pomocí druhé otáčel mou hlavu a prohlížel si mě. "Co když tě naučím se bránit?" "Proč..." "Protože jsi důležitý pro krále... Protože nevěřím, že bys mohl být tak důležitý." "Jsi králův nepřítel..." "Svým způsobem." "Proč?" "Mám své důvody." Prohlížel jsem si muže před sebou a přemýšlel. "Chceš pro mě pracovat?" Nemohl jsem jinak, než se rošťácky usmát. "A co z toho?" "Zbavím tě jich." prohlásil a trhl hlavou napravo, odkud přibíhali další maskovaní muži, králova stráž. *Pokud tohle teď nepřijmu... Nedostanu se ani na konec uličky... Rozhodnuto.* "V tom případě jsem vám k službám, pane."

"Gi." ozvalo se když mě muž pustil a otočil se směrem k nepřátelům. "Říkej mi Gi, štěně." "Taehyung, ne štěně." zavrčel jsem v odpověď a ustoupil o krok dozadu. "Ve jménu krále, půjdete s námi!" "Ve jménu krále... " rozesmál se Gi, "...nikam fakt nepůjdu." zavrčel nakonec a vrhl se vstříc přesile.

Sledoval jsem boj před sebou se značným zaujetím, strážci nebyli žádní amatéři a přesto... Přesto byl Gi lepší, mnohem lepší. Udělal jsem krok zpátky. *Teď by byla dobrá chvíle utéct. Nikdo by si ani nevšiml... * Pohled jsem měl upřený k zemi a v hlavě se mi začal rýsovat plán únikové cesty, když v tom se mi těsně u krku zastavila čepel. "Ještě jeden krok zpět... A neručím za tvé bezpečí." Rozhlédl jsem se kolem, stráž byla v bezvědomí. V uličce jsme teď stáli proti sobě jen já a Gi. "Ale notak Gi-ssi. Na co bych vám byl bez hlavy." zasmál jsem se značně nervózně. Z toho chlápka šel strach. *A máš to Tae...* "Na nic." "No tak vidíte..." usmál jsem se sebevědomě a jedním prstem jsem opatrně začal posouvat ostří od svého krku.

"Stejně jako králi... Bylo by to tak jednoduché řešení..." Zarazil jsem se. *To nemůže myslet vážně... Ale tváří se na to dost vážně...* Černovlásek s úšklebkem sklonil meč. "Ale byla by tě škoda." zamumlal si pro sebe pobaveně a otočil se. "Gi-ssi!" okřikl jsem ho pohoršeně, ale vydal se za ním.

"Tahle cesta vede k paláci..." poznamenal jsem, když jsem poznal směr, kterým nás Gi vedl. "Víš co se říká, přátele si drž blízko a nepřátele ještě blíž..."

***

Vítám všechny zbloudilé duše, které skončily u téhle ff... Doufám, že se první kapitolka líbila <3. Opravdu moc děkuji za každé přečtení.

PS: Pokusím se přidávat nějak pravidelně ':D. Sice ještě nevím jak přesně, ale chtěla bych alespoň jednou týdně.