TRY AGAIN [TaeGi]

3.

Hyung... Já už nemůžu!
...
Nebo bych měl říct něco jiného?
...
Vaše-
Přestaň šaškovat a znovu.
Ale já už ten meč ani neudržím... Navíc útěk je rychlejší způsob.
...
Počkej, počkej. Hyung, co děláš. Mám dál cvičit? Dobře, dobře, jen dej tu čepel dál.
Co jsi to říkal o útěku?
... Překvapil jsi mě...
Překvapit tě může kdokoliv, co když tě ztratím?

...

"Co ode mě král vlastně chce?" "Upevnit své postavení." "A to vy nechcete." Gi se po těchto slovech zastavil a prudce se ke mě otočil. Na tváři měl znepokojující úsměv. "Chci se ho zbavit." prohlásil a zkoumal moji reakci. *Kim Taehyungu, od drobných krádeží až k vlastizradě... To nedopadne dobře.* Přesto jsem jen pokývl hlavou a dále ho následoval.

Prošli jsme pár dalších uliček a zastavili jsme se až u nenápadného vchodu v palácové zdi. Gi bez rozpaků došel až k nim a párkrát zaťukal. Okamžik na to se dveře rozletěly, vyřítil se z nich mladý muž. "Ty nevděčnej parchante, měl jsi tu být už před DVĚMA hodinama! Myslíš, že nemám jiný věci na práci než krýt ten tvůj vznešenej zadek!" Giho za ramena svíral muž v černo-červené uniformě, kterou jsem ještě nikdy neviděl. Měl jemné rysy a i přes patrné rozčilení měl ve tváři vepsané obavy. Delší tmavé vlasy měl stažené do nízkého drdolu. "Co bych podle tebe měl asi dělat, kdyby se stalo něco vážnýho, hm?" "Jen si to přiznej, ty nemáš jiný věci na práci, než krýt můj vznešenej zadek." bránil se černovlásek klidným tónem. Chlapec v uniformě si povzdychl, promnul si kořen nosu a usmál se. "Ahhh... Mysli taky trochu na svého věrného přítele, který musel ČTYŘIKRÁT vykopnout kapitána stráže." "Uhm... Gi-ssi?" ozval jsem se opatrně a usmál se. Mladík přenesl svůj pohled z Giho na mě. "Gi-ssi?" Podíval se zpět na Giho se zvednutým obočím. "To je-" "Já vím, kdo to je..." přerušil Giho mladík. "Dopovíme si to vevnitř."

...

Chlapec jménem Hoseok, jak jsem se cestou dozvěděl, nás vedl komplexem budov do vzdáleného pokoje, který prý patřil Gimu. Celou cestu jsem musel mít skloněnou hlavu kdyby nás někdo potkal. Naštěstí jsme se do pokoje dostali bez problémů a Hoseok za námi zavřel dveře. "Hobi?" zavrčel Gi a poklepal si na okraj klobouku. Hoseok na to nic neřekl, jen se otočil a po čemsi hrábl na malém stolku. "My se tu zatím sami trochu seznámíme." oznámil klidně zatímco Gimu předával pruh látky. "Ať mi to štěně neuteče kvůli tobě." zabručel Gi v odpověď a odešel do vedlejší místnosti.

Hoseok si sedl na postel a chvíli se rozhlížel po pokoji. Nakonec poklepal rukou na postel vedle sebe. "Sedni si." Udělal jsem tak, jak řekl, sundal si boty a hodil si na postel i nohy. "Hej to... No to je jedno, udělej si pohodlí." usmál jsem se nad svým malým vítězstvím a natáhl k Hoseokovi ruku. "Taehyung." řekl jsem s nadšením, "Výborný zloděj a neříkej mi štěně." "Hoseok." stiskl moji ruku nazpět. "Takže, proč jsi tu?" "Uhm, Gi-ssi..."