TRY AGAIN [TaeGi]

5.

...Král zbabělec...
Říkával jsi, že to je moudrý král.
Časy se mění, lidé také a z moudrého krále je jen naivní zbabělec.
Možná nejsi ten pravý, kdo by měl krále soudit. Láska dělá z lidí blázny.
...
Možná bys rozhodnutí měl nechat na tom, kdo z něj toho blázna udělal...
...
Byl jednou jeden král, který se skrýval...
A dál? Jaký to byl podle tebe král?
Moudrý... Tak si ten příběh budu pamatovat já.

...

Bylo to už pár týdnů, co jsem se s Hobi-hyungem a Gi-ssim začal cvičit v boji. Nejprve s cvičným mečem, občas i se skutečným. Zezačátku mě Hobi-hyung učil základní výpady, po týdnu si Gi vydupal první cvičný boj a já zatím ani jednou nevyhrál. Dnešek nebyl jiný, ráno mě Gi-ssi vyzvedl v pokoji, už oblečeného v uniformě. *Celkem lituju, že už mi jde dát dohromady celá... Ty první dny Giho pozornosti jsem si neskonale užíval. Teda, co to říkám.* Gi na sobě měl svoji klasickou černou uniformu i s maskou zakrývající spodní polovinu obličeje. Musel jsem se opět zeptat. "Gi-ssi? Jste součástí královy stráže?" Ne, že by to bylo poprvé, co jsme vedli podobný rozhovor, ale zatím nikdy nebyla ukojena má zvědavost. "Ne tak docela." "Ale Gi-ssi..." Černovlásek se zastavil a otočil, "Jestli tě tak moc zajímá kdo jsem, štěňátko. Brzo se to dozvíš." Díval se na mě tak intenzivním pohledem, že jsem sklonil hlavu v menší úkloně a zbytek cesty na cvičiště mlčel.

...

"Pokud mě dneska porazíš v boji, budu pro tebe mít úkol." Gi kolem mě kroužil se dvěma cvičnými meči. Zastavil se přede mnou a jeden mi hodil. "Šetři ho Gi..." ozval se pobaveně Hobi-hyung. "Na to už nemáme čas." odsekl mu Gi nazpět a vyrazil proti mě.

...

"Znovu." zavrčel mi Gi do ucha, když mi u krku držel dřevěnou čepel. Chtěl jsem mu na to něco říct, ale sakra, byl tak blízko. Cítil jsem jak mi hoří tváře... Potichu se zasmál. "Znovu štěňátko. A tentokrát líp." odtáhl se a zaujal bojový postoj naproti mě.

Tentokrát jsem jako první vyrazil já, první útok Gi ubránil, druhý taky, třetí byl faleš, kterou prohlédl, ale... *Pro vítězství cokoliv...* Když se chystal zasadit ránu, která by mě srazila k zemi, mrkl jsem na něj a olízl si rty. *Teď!*  Využil jsem jeho chvilkového zmatení a praštil ho plochou stranou meče do ruky, ve které držel meč. Zatímco meč dopadal na zem, pomocí otočky jsem se ke Gimu přiblížil a přitiskl mu ostří ke krku. Volnou rukou jsem ho chytil za přední část oděvu, aby se nemohl odtáhnout.

"Vyhrál jsem Gi-ssi, jaká je moje odměna?" Černovlasý mladík vypadal tak šokovaně, až to působilo komicky. Pohledem zakmital nalevo od nás a zvedl ruku. Ze zvědavosti jsem se otočil tím samým směrem a spatřil jsem Hoseoka s napůl vytaseným mečem, pozorujícího nás se zamračeným pohledem. Okamžitě jsem pustil Giho oblečení, sklonil meč a s pohledem upřeným do země jsem udělal krok zpátky. *Tohle jsem asi přehnal.* pomyslel jsem si hned, ale moje myšlenky přerušil Gi, který udělal krok směrem ke mně, chytil mě za uniformu tak, jak jsem to před chvílí udělal já a stáhl mě na jeho výšku. "Zapoměl jsi na svoji odměnu." zašeptal. Splašeně se mi rozbušilo srdce. To se mi při trénincích stávalo často... A mohl za to pokaždé Gi-ssi. "Komu sloužíš? Mně, nebo králi?" zavrčel. "Vám Gi-ssi." vydechl jsem s pokývnutím. "Pak tedy-..." jeho hlas nabral hravý tón, ale přerušil ho Hoseok. "Hyung, jde sem..."

"Jakmile ti řeknu, poklekneš." vyrazil ze sebe Gi bez dechu a o kus odstoupil. Okamžitě si zakryl obličej maskou a sklopil pohled. "Teď." Ve stejnou chvíli jsme s Gim vedle sebe poklekli před příchozím mužem. Hobi-hyung pouze na chvíli sklonil hlavu a pohledem zabloudil k nám dvoum... Při tom pohledu zatnul pěsti. Po chvilce mu muž pokynul, my jsme mu očividně nestáli za pozornost. "Kapitáne." "Ano, generále?" "Je vyžadována přítomnost krále." *Krále? Hoseok se zná s králem?* "Ano, pane." "Byl bych rád, kdybyste pro krále došel okamžitě." "Pokusím se, pane." uklonil se ještě jednou Hoseok a muž odešel.