SMTV LOVE STORY//Fanfiction//Dokončené

u Dejzra part2

Pohľad Dejzra:
Jsem rád že je Klarisa alespoň teď chvíli šťastná a nevidí toho kreténa. Přísahám že jestli ho JEDINKRÁT uvidím tak mu rozmrdám hubu že jse nespamatuje už nikdy. Lutuju to jeho díte.

„Dejzr môžeš na moment?“ Zepala se Klarka. Abych vás uvedl do děje jsme v nákupním centru. Klára chtela do obchodu. Nechápu proč vždyť pořát mluví o tom jak nákupi nesnáší a jedno z duhym. Chápeme se. „Jo jdu.“ „Čo myslíš?“ Páni. Nikdy jsem tak krásnou holku jsem nikdy nevidel. „Pozor aby ti zubi nevipadli heh.“ Řekla Klárka s menším úšklebem. Až teď jsem si uvědomil že jsem na ni čumněl asi 5 minut s hubou kořán. „Promiň.“ Řekl jsem a trochu jsem se začervenal. „To je v pohode.“ Řekla a dala mi pusu na tvář. Miluju její pusinky. „A ja sa to akože dozvedám posledný?“ Řekl Samo s jasným úšklebem. „My spolu nejsme kurva fix.“ Řekl jsem trochu naštvane. No dobře tak jsem to zakřičel na celej obchoďák no. Ale spět k tématu. „Durž hubu Samo. Už ti faktnie je vtipné. Nie že by niekedy bolo.“ „No dobre tak s tým na  verejnosi prestanem.

Pohľad Moona:

Keď sme vyšli z ochodu navrhol som zmrzku. Mal som čo robiť aby som nepovedal že Dominik s Klárou si môžu dať z jednoho kornútu. S Dominikom sme len tak tak stihli prejsť cez cestu. Keď prechádzala Klára bol za volantom niaky kok*t čo nepribrzdil. Naopak on ešte dupol na plyn. Zrazil Kláru. Keď ju sanitkári dávali v bezvedomí do auta s Dominikom sme revali jak detská. No a kto  by nie? Skôr ako sme odišli do nemocnice nám policajti ešte stihli povedať že ten imbecil mal v dychu 2,4 promile a aj mal niečo fetnuté. Prísahám že ho zabijem. Keby tak neboli policajti už by bol nakrájaný ako sushi. Zo sanitky som volal našim. Tý prišli do nemocnice hodinu po nás. „Nemyslíš že by jsme to mněli říct... Vždyť víš komu.“ „No Vitaa to už vie tak asi keď...“ Ani som nemohol dopovedať a zase som plakal. Odrazu niekto otvoril dvere na čakárni. Bol to Vitaa. „Miláčku...“Povedal a ani nestihol dopovedať pretože som ho silne objal. „Ja je jí?“ „V kóme...“ „A jak je tobie?“ „Zatial to zvládam ale boh vie do kedy. Je to moja chyba...“ „Nie to nie je.“ Povedala moja mama cez slzy. „Za to môže ten... Zhulenec ožraý.“ Povedala a do teraz jej neprišlo dovné že objímam Vituu a povedal mi miláčku. „Ale ja som mal na ňu dávať pozor.“ „Dával si na ňu najlepší pozor aký si vedel.“ „Ďakujem.“ Povedal som a tento krát som objal ju. V nemocnici sme boli približne 2 a pol hodiny. Odrazu sa dvere na čakárni rozleteli ako keby do nich mrdol Thor. Ten kok*t ako sa opovažuje. Vo dverách stál MaTTem. „Ty kok*te tak ty máš tu drzost ješte přijít po tom co jsi Klářce udělal?!?!?!“ Vrieskal ominik. Takú Matyášovi vrazil že ho to položilo na zem. V momente sa začali mlátiť ako žito. Nakoniec ich odtrhli okolo idúci doktori. My sme ani nechceli. Zaslúži si to.  

No a tu to utnem. Nechám vás v dramatickej chvíli. Nebojte hádam bude ako taký Happy end. Možno