Taanir, Ztracené Příběhy Staré Republiky 1

Kapitola 4.

Malé vesmírné plavidlo proletělo modrobílým tunelem hyperprostoru. I když původně sloužilo pro rychlou přepravu čtyř osob - a protože na něm nebyla žádná děla, pancéřování stálo leda za Sarlaccčí díru a motory jely na plný výkon, urazila tato loď relativně velké vzdálenosti za krátkou dobu. A o to Taanirovi a mistrovi Zeryytovi šlo.
Asi před třemi dny Taanirovi zapípal komunikátor. Zrovna s Ashierem vedl cvičný souboj se světelnými meči - samozřejmě pod pečlivým dohledem mistryně Aly-Ilm-Kaahr. Ale ke zdělování jeho chyb nedošlo - asi uprostřed souboje Taanirovi zapípal komunikátor... a tak se dozvěděl, že letí na misi. Nedaleko planety G'wenee se ztratila jedna loď, respektivě přestala odpovídat na veškeré zprávy. Na té lodi byl potomek jedné z aristokratických rodin Serennu a tak tam nakonec byli Taanir a Reedin vysláni, aby to prošetřili, zachránili je a dovedli zpět domů - či alespoň toho jednoho jedince, kvůli kterému tam letěli.
Když si to vyslechl poprvé, chvíli zíral s pusou dokořán. Nedokázal uvěřit, že by se to stalo, že by on letěl někam na misi. Byl tak moc překvapen - mile překvapen, že se vzpamatoval, až když mu Ashier popřál hodně štěstí. Uklonil se jemu i jeho mistryni a rychle odešel pryč.
Najednou sebou loď cukla, až se roztočila a Taanir spadl z kopilotního křesla na zem. Silně se bouchl do hlavy. Nejasně vnímal, jak se jeho mistr snaží udržet v křesle pilota, ale daří se mu to jen s velkou námahou. Pak Taanira na okamžik oslepilo bílé světlo, které doprovázelo jejich výstup z hyperprostoru.
Taanir už měl na jazyku otázku, jestli to bylo plánované, ale jakmile se na Zabraka podíval, vduchu jí rozkousal a spolkl. Reedin vypustil několik nadávek, které Taanir doteď ani neznal, přihodil několik sprostších výrazů, jejichž význam Taanir tušil, využil i zásobu ze Zabraki, svého rodného jazyka a dokonce ho Taanir podezříval z toho, že si některé výrazy vymyslel. A když mu došla slova, dal si ještě druhé kolo. Díky tomu dostal Taanir pocit, že se musí ještě mnoha věcem naučit - v blízkosti svého mistra nebyl až takovou dobu, jako bývali jiní padawani a svým výstupem mu velmi rozšířil slovník. Ale každým okamžikem se o svém mistrovi dozveděl hodně nových věcí. Opravdu hodně.
Vztal a opět si sedl do svého křesla. Opatrně si prohmatal levé temeno, kam se při pádu uhodil. Pak se podíval před sebe, aby zjistil, proč měl jeho mistr najednou takovou potřebu si ulevit. Očekával, že se vynořili těsně před nějakou planetou či hvězdou, jejichž gravitace je vytáhla z hyperprostoru a oni se do ní teď řítí... což nebyla pravda. Místo toho se Taanir díval na velký star destroyer, loď několik-set-krát větší než jejich čtyřmístná ořechová skořápka, vybavenou pancíři, děli, ... a pravděpodobně tady někde byl i umělý generátor gravitační studny, který je vytáhl z bezpečí hyperprostoru.
Taanir dostal takový špatný pocit, ale než by stihl cokoliv říct - což by neudělal, a už vůbec ne v přítomnosti svého mistra -, Reedin nastavil loď na ruční ovládání a chopil se řízení. Opatrně a pomalu se přibližoval k vesmírnému plavidlu.
To nic nedělalo. Nevyslalo žádný signál, nesnažilo se nijak natočit, nahodit si štíty či na ně zamířit. Jenom se tak nehybně vznášelo ve vakuu.
Taanirovi nebyly známy podrobnosti mise. Ze Zabrakova pohledu ale vyčetl něco ve stylu že si skládá jednotlivé informace do sebe, vše teď zapadá. Neodvažoval se ptát, jen čekal na rozkazy, které nepřicházely. V přítomnosti sveho mistra totiž platilo jeho pravidlo, které si sám dal. Budeš mlčet celou dobu, budeš mluvit, jen když k tomu budeš vyzván a všechno uděláš bezodkladně, bez námitek, dotazů a ihned. Sice jeli mlčky, ale alespoň ho jeho mistr neposílal... no, vpodstatě všude možně.
Reedin naváděl jejich malou vesmírnou loď, aby doletěla blíže k většímu plavidlu, které stále nereagovalo. Opatrně je navedl, aby loď obletěli. Taanirovi se zatajil dech, jakmile to spatřil. Z druhé strany byla do trupu lodi vybombardovaná díra o takové velikosti, že by se tam jejich loď mohla vejít nejméně padesát pětkrát. Nebyla šance, že by to někdo přežil - čemuž nasvědčovala těla všech možných ras, roztroušená všude možně mezi troskami vesmírné lodi, nábytku a osobních věcí, která v nepřirozených polohách poletovala kolem nich. Reedin naťukal do počítače na jeho palubní desce Chrámové frekvence, díky kterým byl přepojen do Coruscantského Chrámu Jediů.
„Tady mistr Jedi Reedin Zeryyt," řekl rychle, aby kooperátor věděl, o koho se jedná, co je jeho úkolem a podle toho mohl jeho zprávu předat dál. „Na cestě na G'wenee mě něco vytáhlo z hyperprostoru, přímo ke hvězdnému destruktoru. Je zde možnost, že by se mohlo jednat o Krayt's den, který hledám. Loď je vážně poškozená, pravý bok je téměř úplně zničen."
„Rozumím," řekl Jedi na druhé straně. Protože to odsud na Coruscant bylo docela daleko, Jediova tvář se na monitoru trochu sekala, až občas nevypadal jako člověk, ale jako podivná kostka. Přes to byl zvuk na dobré úrovni. „Co vás vytáhlo z hyperprostoru? Ve vaší lokaci by nic, co by bránilo cestě hyperprostorem, nemělo být..."
„To -" obraz Jediho zmizel. „nevím," dopověděl Zabrak. Taanirův mozek pracoval na plné obrátky.
Je tady zničená loď. Něco nás vytáhlo z hyperprostoru, ale nebyla to ani hvězda, ani planeta. Selhal nám hovor.
Co když tady... začal se rozhlížet oknem kokpitu, ...nejsme sami, dokončil svou myšlenku.
Pak se z reproduktorů nad jejich hlavou ozval nový, pro Taanira neznámý hlas. Na obrazovce se objevila hlava Ithoriana, typická díky svému zakroucenému krku a také stavbě, připomínající písmeno "T".
Ithorian se s nima moc nemazlil. Bez pozdravu vyštěkl:
„Další loď. Jeden destruktor za den je velký úlovek ale dvě lodě za den? Chlapy, máme zábavu!" Opověděl mu sborový pokřik - patrně si neuvědomoval, že je v záběru, nebo to bylo součástí jeho manipulace. Pak trochu zúžil své oční štěrbiny, což se mohl po zdát v jeho provedení směšné, tím spíše, protože měl oči postavené jako každý jiný Ithorian, a výhružně pravil do kamery: „Vzdejte se, nebo budete zničeni. Do tří minut očekáváme vaší reakci."
Hovor zkončil. Taanir se podíval na svého mistra. Ten pokrčil rameny.
„Uděláme to jednoduše. Jsi návnada. Já se tam mezitím proplížím a zjistím, co se dá s naší situací dělat."
Taanir se nezmohl na slovo. Bez keců uděláš to, co ti řekne...
Přikývl, vztal a mlčky vydal se ke vztupu do lodi. Ta sebou trochu cukla, jak byla zachycena do přitahovacího paprsku a pomalu táhnuta do hangáru jiné lodi. Taanir jí ještě ani neviděl, ale odhadoval, že se bude jednat o typické plavidlo vesmírných pirátů.
Po několika dlouhých minutách, kdy byl napnutý jako struna, s rukou na svém opasku, připravený kdykoliv, při nejmenší známce nebezpečí, vytasit svou zbraň a ihned se začít před čekanými útočníky bránit, se dočkal. Neobtěžoval se nějak převléct ze své formální Jediské róby - jednak si sebou náhradní 'nenápadné' oblečení nevzal, jednak měl hrát návnadu, což, jak doufal, mladý Jedi zvládne. Klíčová samozřejmě byla svítící čepel jeho meče, po které by si ho mohli splést jen těžko, ale i to by se mohlo stát.
Uslyšel hluk za dveřmi, trochu se přikrčil... a jakmile se dveře otevřely, vyskočil z naklopené plošiny dopředu a nahoru, udělal ve vzduchu salto a skočil přímo do skupinky nepřátel.
„Nazdárek," utrousil si pro sebe a dal se do klusu. Zprvu trochu pomalejšího, chtěl jim dát čas na to, aby se vzpamatovali, a postupně zrychloval. Kličkoval všude možně po jejich lodi, snažil se být nevyzpytatelný... a jakmile kolem něj začaly létat střely, zastavil se a zapnul svůj meč. Ihned přešel do obraného Soresu, vnímal, jak jeho čepel pohlcuje omračovací střely svých nepřátel, jak jejich velké modré kruhy končí v jeho šedé čepeli, ve které se jakoby rozplinou...
Ale skupinka byla velká a Taanir měl co dělat.
Když se rozhodl před piráty ukrytými za rohy chodby a ve výklecních dveří utéct, počítající s tím, že se jejich omračovací výboje odrazí od jeho meče - jako je tomu u jiných, smrtícich střel či střel cvičných droidů - , přišly jim posily z druhé strany chodby. Byli sice jen dva, ale mířili přesně a Taanirovi se nezamlouvalo, že musí svou pozornost rozdělit mezi dvě strany. Chvíli přemýšlel, jak ze své situace vyjít bez úhony, pak si vzpoměl na holocron na svem opasku. On mu radil použít Sílu vždy v nepřehledných situacích. Mohl bych jim zkusit vlést do mysli, aby místo mě stříleli do svých řad... ale to trvá moc dlouho. Jednodušší bude je jednoduše zneškodnit.
Taanir využil momentu, že byl zrovna blíže k menší skupince čítající dva piráty a odhodil jejich blastery pryč od nich, směrem k němu. Jedním táhlým máchnutím jim uťal hlavně, takže byli nepoužitelné a nadále se věnoval jen početnější skupince. Uvědomil si, že vlastně chtěl utéct, když ho varovala Síla. Intinktivně se přikrčil, ale nebyl to směr, kterým by se vyhnul omračujícímu paprsku, který mu letěl zhora na hlavu.
Uvědomil si směr, odkud pocházel, ale až příliš pozdě.
Paprsek ho zasáhl, jednou sebou cukl v bolestivé křeči, jak mu výboj napadal nervová zakončení, pak vše zčernalo a on spadl v bezvědomí na zem.