Na hraně života a smrti [opravuje se]

Představy z oblaků

Po příjezdu zpátky do areálu byli všichni pochopitelně nervózní. Nejen první, ale i ostatní ročníky. Jak jinak, čekalo se totiž na vyhlášení výsledků. Ohodnocení oddílů od nejlepšího po nejhorší, ale pak hodnocení každého kadeta zvlášť. A právě podle toho mělo být rozhodnuto, kdo do dalšího ročníku bude pokračovat a kdo ne.

Pro několik lidí už však bylo jasné, že budou muset opakovat. To byli ti, co selhali nejméně v jedné ze zkoušek.

„Podobně to asi projel i Oakley, že?“ Přemýšlel Theo. Ostatní, co s ním stáli nebo seděli před pokojem, se na něj zvláštně podívali.

„Oakley, ten kluk, co měl být s námi v oddílu, ale my ho ani jednou neviděli, protože prý utekl.“ Připomenul jim Theo. „Byl to propadlík, měl opakovat ročník.“

„Hlavně to byl hlupák,“ řekla tiše Shan. „Za ten rok by mu mělo dojít, že z areálu nevede jiná cesta, než projít všemi zkouškami a dostat se k Hlídce.“

Ostatní mlčeli, protože měla pravdu.

Najednou všechny vytrhl z přemýšlení ten otravný zvuk, co sloužil jako budík, i jako alarm.

„Je nástup,“ řekl tiše Mika.

Všichni si vyměnili nervózní pohledy a pak se společně vydali směrem k místu, kde se scházeli každý den. Ale jakoby to dneska bylo napoprvé.

Všichni měli precizně vyčištěné uniformy a většina dívek si upletla zajímavější účes, nebo jako Lilith, si zapletly do vlasů květiny. Ale i Elio měl ve vlasech kopretinu a nikomu to nevadilo. V jeho kudrnatých vlasech květiny držely, i když je neměl ničím připnuté. Eliovi se líbil ten nápad, proto ostatní dívky napodobil. A možná mu to i slušelo.

Theo se snažil učesat si co nejlépe vlasy, ale stejně mu pořád trčely na všechny strany. Takže mu Mika půjčil hřeben, i když to moc velikou změnu neudělalo. Ale Theo se při tom vítězně ksichtil, protože to jen potvrdilo jeho odhady, že Mika hřeben má.

Konečně stáli všichni nastoupení před malým pódiem a nervózně si mezi sebou šeptali odhady výsledků. Pak se před nimi postavil Griswald s hodnotící komisí za ním a hlasy kadetů pomalu utichly.

Griswald si odkašlal a pak konečně začal povídat. „Tak jsme opět tady, na konci dalšího roku, pro mnohé z vás úspěšného. Myslím, že každý z vás dokáže posoudit, jestli si vedl při zkouškách dobře, či špatně. Nebylo to však jen na jednotlivcích, dobře všichni víte, že i týmová práce je velice důležitá.“

Co se to děje, přemýšlela Shan. Jaktože Griswald nenadává, jako vždycky? Skoro to zní, jakoby na ně byl doopravdy hrdý. Shan se jen pousmála. Ten chlap je ale citlivka.

„Ať už postoupíte, nebo ne, tak věřte, že jste o krok blíže abyste se stali dospělými. Věřím, že nejen ze zkouškového období, ale z celého roku, jste si odnesli spoustu věcí do života.“ Griswald si uvědomil, že už to moc prožívá. Ale jak by to neprožíval, když jeho "děti" prošly tak velkou cestou? Posunuli se o kus dále, přitom je toho čeká ještě spoustu. „Tak už bych měl přejít k vyhlašování výsledků, že ano?“

Kadeti napjatě poslouchali, když zněla jména oddílů, od nejlepšího po ten nejhorší. A Omegové radostně zajásali, když slyšeli svoje jméno ve třetí čtvrtině seznamu. To jen znamenalo, že nejdou úplně nejhorší a byli za to rádi. Theovi to dokonce zvedlo naději, že možná nebude muset svůj oddíl opouštět. V tomhle momentě si přál snad cokoliv, jen aby nemusel k vývojářům.

Pak Griswald začal vyhlašovat jednotlivá jména, opět od kadetů s nejlepšími výsledky, po ty nejhorší. Jméno Ace samozřejmě zaznělo mezi prvními. Shan si s ním radostně plácla, i když kluk sotva vypadal, že ho to zajímalo. Všichni ostatní pak čekali dlouhou dobu, až se zhruba v polovině seznamu objevilo jméno Shan, a potom ještě po nějaké době jméno Miky a Lilith. Griswald mezitím hlásil další jména, ale ta pro Omegu zněla cize.