ʙᴛs sʜᴏʀᴛ ɪᴍᴀɢɪɴᴇs ғʀᴏᴍ ɪɴsᴛᴀɢʀᴀᴍ

Drak? - PARK JIMIN PART1

*vzbudila jsi se na křik svého otce, který tě právě budil. Jak klasické. Je totiž normální vstávat v 6 ráno že? Protáhla jsi se, vstala oblékla se do oblečení. Žádná moderní moda. Moda zde ani neexistuje. Byla jsi princezna velkého a mocného království jménem Stekara. Království bylo nádherné. Oblékla jsi si teda šaty, které nebyly nijak krásné, ale ani ošklivé. Byly volné, ale i  krásné. Cítila jsi se v nich pohodlně. Ne, nechodila jsi v nich na různé setkání a podobně. Vždy jsi se převlékla. Tvá matka neměla ráda, když jsi je nosila.. Prý ‘tohle není pro princeznu a budoucí královnu!’.. Vždy jsi se zasmála a vysvětlila jí, že se v tom prostě cítíš dobře. Zašla jsi za otcem a pozdravila jej*

Y/N - dobré ráno Otče
Otec - dobré ráno dcero. Dneska budeme vybírat tvého prince. Tvá sestra už jej před několika lety našla a vede království, které je vskutku daleko

*usmál se na tebe a pohladil tě po tváři*

Otec – hodinu před tím ti služka přinese krásné šaty, které jsem ti vybral
Y/N - dobře, děkuji otče

*usmála jsi se a potichu si povzdechla, když odešel. Byly to ty klasické soutěže na koni, kde proti sobě běží dva rytíři s velkým dřevěným kůlem a když se trefí do dřevěného štítu toho druhého a spadne, postupuje dál. Nakonec si výherce vezme princeznu za ženu a je úplně jedno, zda se princezně líbí nebo ne.. Je to vskutku nespravedlivé, ale už to tak je.. Jako každé ráno, šla jsi se projít. Milovala jsi jak ranní, tak večerní procházky. Ráno pro východ slunce a krásný vzduch a večer pro západ slunce a zvuky cvrčků. Vždy tě to fascinovalo, ale věc, která tě fascinovala už od dětství, byli draci.. Věděla jsi, že jsou už všichni draci mrtví, protože jej krvelační zabijáci z lesů zabili. Bylo to smutné, ale pochopitelné. Opatrně a nenápadně jsi utekla z království. Tví rodiče tohle neměli rádi, ale ty jsi se nenechala odradit. Když jsi se dostala na své oblíbené místo, sedla jsi si na kus dřeva a čekala na slunce. Když slunce vyšlo, sledovala jsi jej jako zaseklá. Prohlížela jsi si oblohu a samotné slunce. Když jsi se rozhlédla po okolí, všimla jsi si něčeho, čeho jsi si snad nikdy nevšimla. Opatrně jsi vstala přišla k té.. Nebyl to kulatá věc. Bylo to vskutku podobné vajíčku.. Velkému vajíčku, které mělo hrbolatou skořápku a sem tam slabě viditelné šupiny. Přišla jsi k oné věci a opatrně jej vzala do rukou. Váha tě vyděsila. Bylo to těžké! Přiložila jsi k věci ucho a slyšela slabý, ale velmi slabý tep. Zděsila jsi se ještě více, ale neměla jsi srdce na to to tady nechat.. Schovala jsi onu věc do šatů a vrátila se rychle domů. Když jsi proklouzla do pokoje, přivítala tě v něm matka*

Matka – dcerko naše.. Zase jsi byla venku? Víš že to nemáme s tatínkem rádi..
Y/N - omlouvám se Matko..

*jemně jsi se omluvně poklonila*

Matka – v pořádku.. Těšíš se na výběr tvého prince dcerko?
Y/N - no.. Nechci si vzít někoho, kde mi nelíbí
Matka – neboj se.. Jsou tam vskutku krásní princové z velkých království, jako je tohle. Ať už kdokoliv vyhraje, bude určitě krásný

*povzbudivě se na tebe usmála a ty jsi jemně kývla*

Matka - dobře, v osm bude snídaně, tak přijď
Y/N - kdy začne soutěž?
Matka – po obědě
Y/N - dobře, děkuji

*jemně jsi se usmála. Tvá Matka kývla a odešla. Rychle jsi vyndala onu těžkou věc a prohlížela jsi jej. Otevřela jsi oči dokořán, když jsi viděla malou prasklinku, která byla stěží vidět. Došlo ti, že ať už je to cokoliv, potřebuje to teplo. Usmála jsi se, vzala dřevěnou krabici na ovoce a vystlala jej vším možným, co by mohlo onu věc zahřát*

Y/N - tak pojď

*vzala jsi onu tmavě zelenou věc a zachumlal jej pořádně do deky*

Y/N - budeš velké tvrdé vajíčko

*krátce jsi se zasmála, zakryla ho a schovala pod postel. Do snídaně jsi si četla knihu o dracích. Ano, fascinovali tě tak moc, že jsi kreslila obrázky draků a věsila si je na kousek zdi. Když byl čas snídaně, převlékla jsi se do hezčích šatů a tvá služka tě upravila. Když bylo hotovo, poděkovala jsi a sešla do jídelny, kde už čekala tvá rodina. Matka, Otec, tři mladí bratři a jedna mladší sestra. Byl voprus s nimi žít, ale šlo to. Posadila jsi se a čekala, až přinesou jídlo*

~

*když jsi dojedla, vrátila jsi se do pokoje a skontrovala vajíčko. Když bylo zahřáté, jemně jsi se usmála a dala jej zpátky pod postel*

Manuel – ahoj sestro! Copak děláš? Chci se tě jenom zeptat, jestli si nepůjdeš se mnou a Samuelem hrát?
Y/N - ne, teď nemám čas..
Manuel – ty nikdy!

*zamručel se a se zavřením dveří odešel. Byl hrozný. Snad nejhorší ze všech mladších sourozenců.. Šla jsi pomoct otci. Nebyla jsi jako klasická princezna, co seděla na zadku a nechala na sebe šahat a upravovat se. Ráda jsi pomáhala otci s prací a rozhodnutími. Šlo ti to, za což na tebe byl otec hrdý a věděl, že budeš úžasná královna. Než si se nadála, blížila se soutěž. Bála jsi se, hodně.. Co když se ti princ nebude líbit? Co když bude mít divné a jiné zvyky? Vymetla jsi tyto myšlenky z hlavy a sledovala služku v zrcadle, která ti upravovala vlasy*

Služka - jste nádherná princezno.. Princ, který vyhraje, může být jen a jen šťastný
Y/N - děkuji..

*tyto slova tě vždy zahřála u srdíčka, ale přišlo ti nefér, že služky nemůžou mít svého vlastního přítele.. Nic jsi s tím dělat ale nemohla. Když bylo hotovo, došla jsi na stanoviště a sedla si vedle Matky do menšího trůnu*

Matka – neboj se zlatíčko

*usmála se na tebe a ty jsi jí úsměv oplatila. Celý průběh byl nudný. Bylo to napínavé, ale nudné.. Avšak jeden princ tě zaujal. Nikdy si nesundal přilbu a nevěděla jsi tak, jak vypadá, ani jak se jmenuje.. Dostal se až do finále, za což jsi byla i ráda, ale zároveň se bála, že prohraje.. Napínavě jsi sledovala, jak proti sobě běželi dva princové. Jeden z nich na bílém koni a druhý na hnědém. Pečlivě jsi oba sledovala a potichu zajásala, když tvůj oblíbenec shodil z koně toho druhého*

Otec - přistup princi na hnědém koni z království Zaccapis a sejmi přilbici

*řekl tvůj otec a ty jsi sledovala, jak princ opatrně slezl z koně. Přistoupil, poklonil se a přiložil ruce na přilbici. Bedlivě a nedočkavě jsi sledovala jeho ruce, které přilbici sledovali a postupně odhalovaly jeho obličej. Všimla jsi si krásných, velkých a plných rtů, které tě hned oslovily. Následně ty krásné tvářičky a malinký nosánek a poté.. Oči. Měl tmavě hnědou barvu očí, dokonalé obočí a všechno! Vůbec ti nevadilo, že měl šikmé oči. Líbilo se ti to, což jsi sama nechápala. Když si princ dal přilbici pod ruku, sledovala jsi jeho krátké krásné vlasy, které byly trochu spocené a vlály ve větru. Když se na tebe podíval, do tváří se ti nabrala krev, která se vybarvila ještě více, když k tobě pomalu přicházel. Pokleknul si, vzal tě za dlaň a ponechal na ni jemný polibek těmi jeho krásnými rty*

/// - Těší mě, Princezno Y/N z království Stekara. Jsem Park Jimin. Park Jimin z království Zaccapis, jak již řekl váš otec