ʙᴛs sʜᴏʀᴛ ɪᴍᴀɢɪɴᴇs ғʀᴏᴍ ɪɴsᴛᴀɢʀᴀᴍ

'Nezasloužila Si To' - NAMJOON'S PART

*zrovna jsem přišel do pokoje a převlékl se do volného oblečení. Když jsem si sedl ke stolu, začal mi zvonit mobil. Povzdechl jsem si, vzal mobil a zvedl hovor*

Namjoon – an-
Jimin – H-HYUNG PROSÍM RYCH-LE PŘIJEĎ DO NE-MOCNICE
Namjoon – co proč?? Co se děje?? Proč brečíš?!
Jimin – PRO-STĚ PŘIJEĎ! Prosím..!
Namjoon – d-dobře čekej!

*rychle jsem típnul hovor, kašlal na převlečení a šel za ostatními, ano, i vzbudit Yoongiho*

~

*když jsme přijeli k nemocnici, rychle jsem vyběhl z auta a běžel do nemocnice. Když jsem viděl Jimina, který brečel a byl úplně v troskách, zlomilo mi to srdce.. Doběhl jsem k němu a vzal jeho tváře do rukou, přičemž jsem mu utíral slzy*

Namjoon – co se děje??
Jimin – Y/N ona..

*zavzlykal a podíval se mi do očí*

Jimin – miloval jsem ji..

*fňukl a opět se rozbrečel. Tělem mi projela husina a já nevěděl co dělat..*

~

*byl to už týden, co Y/N zemřela.. Tak moc mi chybí.. Seděl jsem u stolu a díval se na papír, kde už dávno měl být napsaný text, ale já neměl žádné nápady. Povzdechl jsem si, vstal, oblékl se, dal si kapuci a šel se projít.

Bylo mi jedno, že je noc.. Bylo mi to všechno jedno.. Procházel jsem se po městě a u místa, kde se stala ona věc, jsem si sedl na lavičku a díval se na přechod. Kdo by řekl, že zrovna přechod nám zničí život? Byla tak mladá.. Tak moc.. Nezasloužila si prostě takhle zemřít.. Takhle ne.. Kdyby ten týpek nebyl opilý, nic  z toho by se nestalo.. Bože..

Ale víc, než o sebe, jsem se bál o Jimina.. Miloval ji tak dlouho a vždy se jí to bál říct. Vždy. Myslel si, že ho nechce a měl toho plnou hlavu.. Myslel jenom na ni ať už dělal cokoliv.. Všechny nás to zničilo.. Ano, máme hodně kamarádů, ale Y/N byla osoba, která se s námi nechtěla kamarádit jenom skrz to, že jsme slavní a tak..  Ze začátku našeho kamarádství to ani nevěděla, protože to byly tak dva roky od debutu..

Povzdechl jsem si, vstal a šel jinam. Došel jsem na místo, které bylo nás všech, i Y/N, nejoblíbenější.. Sedl jsem si na zem a sledoval noční Seoul. Začal jsem myslet nad vším možným a ke konci se rozbrečel.. Bože tohle mě tak ničí..

Přerušil mě mobil. Povyskočil jsem, vzal mobil a hovor zvedl*

Namjoon – ano Jine?
Jin – kde jsi??
Namjoon – venku. Jsem v pohodě neboj.. Co Jimin? Už vyšel?
Jin – ne, ale vzal si jídlo..
Namjoon - díky bohu..
Jin – kdy přijdeš?
Namjoon - nevím, je to důležité?
Jin – Yoongi..
Namjoon - dobře, do půl hodiny jsem doma
Jin - dobře, zatím
Namjoon - zatím..

*zašeptal jsem a hovor vypl, přičemž jsem si utřel slzy a šel domů*