Svět na dostihové Dráze

První start

Cítil jsem to, už to bude ....
,,koně v boxech! Je odstartováno!!"
Jeď ! Všichni se rozeběhli co nejvíce mohli. Jediné, co jsem v tu chvíli slyšel byl dusot kopyt a pobízení mého žokeje.
,,Jeď Archie! Jeď, dělej! "
hnali jsme kupředu , všichni koně byli jeden vedle druhého a snažili se být ti nejrychlejší,na první pozici se dostal černý hřebec a hned za ním se řítila světle hnědá klisna. Já obsadil 3. místo. Všichni uháněli co nejrychleji uměli. Cítil jsem v hubě nepříjemné udidlo a sliny, které se mi kvůli tomu dělaly. Blížila se poslední zatáčka ,,Jeď to zvládneš Archie!"křičel na mě. Slyšel jsem i ostatní jak pobízeli své koně a ti hnali dopředu. ,,Favorite, dělej! " křičel další žokej.Všichni jsme se řítili do poslední rovinky.
,, Au! Co to děláš? Proč mě mlátíš?! Co dělám špatně?! Najednou mě můj jezdec začal bičovat a tak jsem já začal zpomalovat, ale zjistil jsem , že to není moc dobrý nápad, protože mě žokej začal flákat ještě víc! ,,Hej! , přestaň!to bolí!" Snažil jsem se mu naznačit. Do toho jsem začal slyšet hlasy, ke kterým jsme se neskutečně přibližovali. Ti lidé vysloveně "křičeli" jména koní, které momentálně běželi a mělo nás to povubudit. Mě osobně to ještě víc dráždilo. ,, Archie co děláš?!Dělej nesmíme být přece poslední ! " Já jsem se ale rozhodně teď snažit nehodlal. ,, když chceš abych běžel proč mě mlátíš? Takhle si mě nezískáš! A proč mi tolik taháš za hubu? Udidlo se mi zařezávalo do koutků huby jak za něj Max tahal.
,,Koně v cíli! "
Jako první doběhl Neptune Collonges!
Druhý doběhl Ashwings !
Na třetím místě se umístila Dollores! ....
....
Ach! Konečně je po všem ! Běželi jsme ještě kousek kolečka a potom jsme se vraceli, Max ze mě slezl a šli jsme do takové ohrádky kde jsme chodili dokola, mezitím tam přišlo hafo lidí kteří se na nás přišli podívat. Můj jezdec nevypadal moc nadšeně ale to já taky ne. Poté mě odsedlal a začal sprchovat. Tohle už jsem znal takže jsem si nechal v klidu osprchovat mé zpocené tělo. Chvíli jsme tam chodili do kola a ostatní pomalu odcházeli až tam zbyli jen ti nejlepší Neptune, Ashwings a klisna Dollores. Já odešel docela rychle, skončili jsme 8. a mířili jsme k boxu. Tam mě žokej předal mému majiteli něco si tam povídali
,,co se to tam dělo Maxi? Zdálo se mi jakoby na poslední chvilce spíš zastavoval než zrychloval."
,, Ano, je to pravda, nevím co se mu stalo ale prostě jakoby začal brzdit." řekl mu na to ten jezdec. ,,hele Maxi, ja vím že jsi dobrý žokej a taky vím, že můj kůň dřív nebo později bude vyhrávat všechno do čeho ho zapojím ale očividně s ním budeš muset ještě trénovat, možná se tam ke konci něčeho leknul , to nevím, ale musíme to zjistit." Když pak Max odešel můj pán mi dal něco dobrého k jídlu a zavřel mě do boxu.
Potom mi pošeptal: ,,běžel si dobře kluku, ale co to bylo tam nakonci? Měl si našlápnuto možná i na vítěze tak co se stalo?" řekl, pohladil mě a odešel. Mezitím už přicházel  černý hřebec jménem  Ashwings, který dnes skončil druhý. ,, Ahoj Archie,dobrý závod chvíli jsem si myslel, že mě předhoníš ale potom to spíš vypadalo, že jsi zpomalil, stalo se ti něco?" Zeptal se mě. ,,vlastně ani možná na to nemám dost síly a vadilo mi to neustálé tahání za hubu a co to sakra bylo s tim bičem? Proč mě mlátil? Bolelo to". odvětil jsem. A ty hlasy lidí mě neskutečně rozrušovaly.
,,aha, hele ale na to si budeš muset zvykat jestliže chceš být dostihový kůň, myslím, že jednou budeš hvězda, ale musíš se o to taky snažit. Ano, taky mě to bolí když mě žokej bičuje ale dá se na to zvyknout,a rozhodně to není pokyn k zpomalování právě naopak, musíš ještě zrychlit, poslední síly musíš opřít do poslední rovinky." Řekl mi a pak začal chroupat své seno, které mu pán přinesl a dal do boxu.
Začalo se stmívat a já se zasnil a zůstal v době, kdy jsem se narodil.
Jakoby se všechno opakovalo, ucítil jsem mojí maminku, která mě olizovala a její neodolatelná vůně. Ucítil jsem taky tu nepohodlnou slámu která mě nutila se zvednout. ... Od doby kdy jsem byl ještě hříbě se toho hodně změnilo. Jakmile jsem zvládal chodit, dali mě do výběhu s ostatními hříbaty a maminku někam odvedli.... nikdy už jsem jí neviděl.Vlastně jsem se ani nestihl pořádně rozloučit. Po jednom roce mého života přišli lidé kteří mě vzali na vodítko a odvedli na jízdárnu a tak začal můj výcvik. Sedlo, uzda, udidlo a jezdec. Tréninky byly docela náročné, ale pomalu jsem zjišťoval, že to mám jaksi - v krvi. Od té doby běhám a trénuji pravidelně, ovšem na traťi jsem byl ten dnes poprvé......;)