Svět na dostihové Dráze

konečně doma

Jeli jsme asi půl hodiny a potom vůz konečně zastavil. Pán vystoupil a vyvedl mě ven. A najendou.... já byl u sebe doma! Byl jsem doma! No tak počkat, kdo je ten pán co mě sem přivezl, to přece nemůže být...
,,vítej doma Archie!" řekl a odváděl mě směrem ke stáji.
,,Už vím kdo to je!  Je to bývalý majitel Ashwingse. Přivedl mě sem, do mého domova! " Ze samého nadšení jsem ho najendou uviděl! David právě vycházel ze stáje a všiml si mě.  Rozběhl se za mnou a já radostí musel zařechtat. Když přiběhl podíval se na mě a potom mě objal. ,, jsi zpátky Archie, jsi zpět! Je mi moc líto co jsem ti udělal , že jsem tě prodal. A .. co to s tebou udělali? " když se na mě podíval byl jsem jenom  kost a kůže. Znovu mě objal a samou radostí se rozbrečel. Taky jsem byl hrozně rád, ale brečet jsem úplně neuměl. Potom David objal i toho pána od Ashwingse a už mě bral do boxu. Tam mi odepl vodítko a na chvíli někam odešel. Když se vrátil přivezl s sebou kolečko sena a dal mi obrovskou hromadu do boxu. Šel ještě pro čistou vodu kterou mi nalil do kýble a rychle vytáhl mobil a někomu zavolal. Zůstal u mě v boxe a celou půl hodinu mě hladil a díval se na mé oko.  ,, co se ti s ním stalo kluku? " otázal se mě. Nerozuměl jsem mu, ale jeho hlas mě uklidňoval a tak jsem se na něj otočil a odfrknul. Za chvíli už jsem uslyšel další kroky a tak jsem se podíval ven z boxu ...  uviděl jsem Maxe, který začal brečet sotva jak mě uviděl. Byl jsem tady tak šťastný! Max ke mě přiběhl a objal mě.  Já na přivítanou zařechtal. Dal mi pusu na čelo a řekl: ,, jsi zpět můj drahý kamaráde, už jsi v bezpečí!" S Davidem si chvíli povídali a já viděl, že už David není tak veselý jako když mě viděl. Oba se na mě chvíli koukali a potom společně odešli. Koukal jsem naproti do boxu jenže nikdo tam nebyl. Počkat, kde je Soňa?? Dnešek rychle uplynul a už byl zase večer. Najednou jsem uslyšel klapání podkov a celým natěšením se mi rozbušilo srdce. Je to ona? Rychle jsem vykoukl ven a ... uviděl jsem tu krásnou ryzou klisnu s jejíma nádhernýma očima a když se naše pohledy setkali zastavila se. Koukala se na mě a když jsem na ní zařechtal rozklusala se ke mě. 
,, cože?! Archie, jsi to opravdu ty? Vrátil ses!? " vypustila a vypadala, že je štěstím bez sebe.
,, Ano Soňo, jsem to já ! Jsem tady a už tě neopustím!" Ten žokej co na ní jel asi pochopil a tak jí rychle odsedlal, dal do boxu a odešel.  Toto byl snad můj nejšťastnější den za celý život. Povídali jsme si ještě hodiny a ona potom usla. Chvíli jsem se na ní ještě díval, ale oči už se mi taky zavíraly a tak jsem usnul. Druhý den, brzo ráno za mnou přišel Max, který mě vyvedl ven ze stáje a začal mě čistit. Potom tam přišel ještě nějaký kluk a Max na něj začal mluvit:
,,Hej Alexi, nechceš se jet semnou projet? "
Alex (nejspíš nový jezdec Soňy)se na něj chvíli koukal a potom řekl:
,,no jasně, vezmu Soňu a pojedeme." Řekl a běžel do stáje. Mezitím mě  Max už dočistil a začal mi nandavat sedlo. Alex za chvíli  vyšel ze stáje a za sebou vedl Soňu. Byl krásný  slunný den.  Když měli oba nasedláno vyhoupli se do sedla, pobídli nás a vyrazili . Jeli jsme po cestě a potom vešli na louku. ,, tak co, můžeme? " zeptal se mě Max a potom mě pořádně pobídl. ,, jedem!" Zakřičel Alex a povolil Soně otěže.  Najednou jsme vystřelili. Byl to krásný pocit. Chvíli jsme se se Soňou předbíhali, ale potom mě nechala daleko za sebou. Už jsem neměl tolik síly jako předtím a hlavně jsem viděl jenom z poloviny a tak jsem začal zbržďovat. ,, výborně chlapče!" Říkal Max a hladil mě po krku. ,, wow! Jsme první! " zakřičel Alex a poplácával Soňu, která hlasitě oddechovala. Taky už nemá takovou kondičku jako dříve,říkal jsem si. Když jsme vyběhli louku nahoru bylo vidět celé město a hlavně náš statek. ,,Nádhera" vypustil najednou Max . ,, ano, mám to tu hrozně rád " řekl Alex. Potom jsme šli lesem a pomalu jsme se vraceli. Najednou nám před nohama proběhla  srnka! Leknul jsem se, ale zůstal jsem stát na místě. 
,, to nic Archie, to je jen srnka" uklidňoval mě Max. Za to Soňa uskočila stranou div Alex nespadl. 
,, Notak holka, klídek nic se neděje." Když jsme se vrátili kluci nás odsedlali a vedli do výběhu.  Ou jes! Jsem tak rád, že můžu být ve výběhu.
Tam jsme zůstali ještě celý týden a každý den jsme jezdili na vyjížďky.  Byl jsem tak šťastný, sice jsme byli zase rozdělení ale tak jsem měl alepsoň čas se  skamarádit i s ostatními.  Jednoho dne se stalo něco divného. Celý den jsme spásali trávu když jsem najednou uslyšel něčí hlas. K ohradě přišel nějaký pán nejspíš s jeho mládětem, kteří  na mě volali.
Nejdříve pískal a potom zavolal:
,,chlapče , no ahoj ty jsi ale nádherný pojď sem " řekl a já přišel blíž. Potom z batohu vyndal jablko a hodil mi ho. Já ho snědl ,,hmm, to je lahůdka měl bys ještě?" Říkal jsem si v duchu a jakoby mi rozuměl,  hodil mi tam ještě pár jablek a jeho mladě trochu suchého pečiva. Potom řekl: ,, ty jsi ale chudák hubený, najez se a bude ti dobře " řekl a pak odcházeli. Ja to všechno snědl. Byla to lahoda. Když se stmívalo přišel mi Max přidělit jídlo k večeři. Když jsem to všechno snědl tak  Max odešel a řekl : ,, dobrou noc krasavče, zítra přijede doktor, aby se ti podíval na tvé oko ". Potom pomalu odcházel pryč. Večer jsem ještě něco málo spasl a pak šel blíž ke klisnám. Když mě Soňa zahlédla přiběhla k ohradě a tak jsme usínali skoro vedle sebe. Dnes jsem ale opět nemohl usnout. Cítil jsem takovou divnou bolest v mým břiše. Asi jsem se dnes hodně najedl a moje břicho na to od Jakuba nebylo zvyklé. Ach! Už jsem na něj nechtěl ani pomyslet. Nastala noc, ale bolest neustávala, právě naopak začalo mě bolet ještě víc. Snažil jsem se usnout, ale nešlo to a tak jsem si zkusil lehnout. Po dlouhé době jsem konečně usnul. Ráno jsem se ale probudil velmi brzo, protože jsem začal mít křeče v břiše. Ach , co se to děje? Snažil jsem se potlačit mé zaržátí ale nepovedlo se mi to. Soňu to vzbudilo a okamžitě se mě začala ptát jestli jsem v pořádku. Když mě tam viděla ležet začala hlasitě řechtat až vzbudila skoro celé stádo. Chvíli jsme čekali, ale potom se u vchodu objevil David a Max a běželi směrem k nám.  Když mě David viděl, okamžitě volal veterináře. Mezitím ke mě přiběhl Max a začal mě objímat.
,,chlapče, co se ti stalo, co je?" Naříkal.
Když přijel doktor podíval se na mě a oznámil : ,, ten kůň má koliku, kterou už teď nezachráníme. Co včera snědl?" naléhal veterinář. Max se zamyslel a potom řekl; ,, dostal jen kbelík ovsa s pamlsky jako obvykle " řekl nadějně.
,,je mi líto, ale koně už teď nezachráníme myslím, že za chvíli to přijde " řekl doktor ,, je mi to opravdu moc líto. Nechám vám chvíli na rozloučenou " Řekl a poodešel. Max byl úplně mimo.
,,nemůžu tomu uvěřit, konečně tě po tak dlouhé době najdeme a za necelý dva týdny se s tebou musím rozloučit?  To přece nejde " řekl a rázem mu z očí tekly slzy. David se ke mě taky přitulil a byl na něm vidět smutek . Už jsem to pochopil , dnes přišel můj čas, ale nebyl jsem smutný. Byl to jeden z nejšťastnějších chvilek, protože jsem byl zpátky se svou rodinou se kterou jsem byl vždy tak šťastný. Po té dlouhé cestě jsem konečně našel  Davida, Maxe a mou drahou klisničku která se mi tolik líbila. Naposledy jsem se nadechl a potom pomalu vydechoval. Už jsem nic necítil, byl jsem šťastný. Naposledy jsem kouknul na Davide, Maxe a do očí mé družky Soňy, která byla vedle za ohradou a dívala se na mě. Potom jsem pomalu usínal a  tímto můj příběh skončil....

               ~     K  O  N   E   C     ~

Tak doufám, že se vám příběh líbil.  Budu moc ráda, když mi napíšete co si o tom myslíte  a zároveň bych chtěla všechny lidi co su to přečetli uoozornit, že i když koník vypadá jakkoliv rozhodně mu nepomůžete tím, že mu dáte něco na co není zvyklý a něco, čeho je hodně.
(Teď myslím ty jablka, pečivo,mrkve)