Svět na dostihové Dráze

Bloudění

Chvíli jsem se rozkoukával, ale potom jsem si řekl, že se vydám na cestu. Něco mě táhlo směrem k jihu a tak jsem se tam rozběhl. Přeběhl jsem jednu louku, na kterou navazovala druhá a tak jsem přeběhl i přes ní. Cesta trvala hodně dlouho, ale já přesto doufal, že jdu správným směrem. Když jsem přeběhl přes obě louky, narazil jsem na cestu a tak se podel ní vydal. Cesty přece vždy někde končí a tak jsem se vydal vlevo, kde to vapadalo, že mířím k městu. Šel jsem necelých 10min. A opravdu.. na cestu navazovala silnice a všude kolem byly domy. Nevěděl jsem kudy se mám vydat. Snažil jsem zachytit nějaký pach, ale nikoho jsem necítil. Přeběhl jsem přes silnici a mířil pořád dál směrem dolů. Když jsem procházel město uviděl jsem nějaký lidi a ti zase uviděli mne. Chvíli se na mne koukali, ale potom radši rychle zmizeli. Zjistil jsem, jaký nepořádek tady ve městě mají, tak jsem radši co nejrychleji zmizel. Přešel jsem zase ns nějakou louku, ale všude potom byly domy. Kolik jich tu sakra je? Kolik lidí tu žije? Ach.. pomalu jsem byl zase vyčerpaný a vůbec jsem nevěděl kudy se mám vydat. Město vypadalo, že nikdy nekončí. Jenže jak mám najít to správné místo mezi tolika jinýma budovama . Jak jsem tam tak postával všimla si mě nějaká paní a šla směrem za mnou. ,, klid chlapče, stůj bude to dobrý" utěšovala mne. Když se dostatečně přiblížila chytila mě za uzdečku a začala mě hladit.
,, odkud jsi zdrhnul prosimtě? Neměl bys být někde doma? " říkala ta paní. Potom semnou pomalu šla k městu.

To přešla a zastavila se u velké budovy na kterou zazvonila. Po 5minutách odtamtud vyšel nějaký pán a když mě viděl paní zpustila :
,, tohodle koně jsem našla jak se pase kousek od našeho města na louce. Má uzdečku a zpocené záda takže z něj pravděpodobně někdo spadnul a to sedlo s ním , teď tady nejspíš chudák bloudí" řekla.
,, hmm zajímavé, vypadá jako dostihák a je neskutečně pěkný. No, zkusím najít toho správného majitele, který si pro něj potom dojde, jenže my nejsme zvyklí, že k nám jen tak přicestuje kůň, tudíš pro něj nemáme místo. Leda, že bychom ho odvedli k jízdní policii."
,,myslím, že u nás se místo najde " řekla mu. Pán, který měl na tričku napsaný městská policie, chvíli přemýšlel a potom řekl : ,, dobře, to by klidně taky šlo " potom se chvíli díval na moje oko. ,, A .. možná by bylo dobré zavolat lékaře, nejspíš se cestou zranil. "
Potom mě paní někam vedla. Šli jsme jen chvíli a ona mě zavedla do jejího domu. Pořád jsem nemohl pochopit jak si ti lidé mohou pamatovat kde bydlí? Kdyť je tu tolik domů! Když jsme došli na ono místo, sundala mi uzdečku a dala mě k ní na zahradu.
,,tak hochu, teď budeš chvíli tady, dokud si tě nevyzvedne majitel tak hlavně žádný kraviny, dobře? " řekla ta paní, usmála se na mě a pohladila mě. Já jí samozřejmě nerozuměl ale to už holt bylo zvykem.
Celý den jsem byl u ní a spásal trávu. Nebylo to tak špatný, ale měla to tu docela malé a žádné jiné koně neměla. Když se opozdívalo přišla za mnou, natočila novou čistou vodu a dala mi do kbelíku trochu ovse.
,,Byla jsem ti něco koupit, tak snad ti to bude chutnat, " poznamenala a zase odešla. Když jsem to všechno snědl, šel jsem se ještě napít. Voda byla výborná a vlažná. Skoro celou jsem jí vypil a potom jsem zas zavřel oči a usnul. Tuhle noc se mi nic nezdálo a tak jsem se za chvíli probudil do rána.Slunce už bylo vysoko na obloze a hřálo mě do zad. Vypadalo to, že pani už má nějakou návštěvu, která přicházela sem. Ach ne! Byl to jakub a šel si pro mě! Vypadalo to, že se tváří dost naštvaně a ruku měl obvázanou takže se mi asi konečně povedlo mu ublížit . Chvíli se tam s tou pani bavil a potom šel za mnou. Ne! Já nechci být u tebe! Chtěl jsem mu utéct, ale za ohlávku mě čapl tak rychle, že jsem se nestačil ani pohnout. Radši jsem šel, nechtěl jsem dostat spráskáno hned při prvním setkání. Potom mu pani ještě řekla:
,, Jo a přišel se sem podívat lékař a říkal, že když se to oko nebude hojit může se stát, že oslepne úplně. Jakub vypadal dost udiveně, ale řekl: vážně? No já mu to samozřejmě každý den mažu a to je mi teda moc líto, že se to nehojí " řekl a odešel. V jeho očích byl vidět usmívající se ďábel a já hned věděl, že něco neni v pořádku. Samý lži...
Jakub pro mě přijel autem a tak mě naložil do přepravníku a jeli jsme domu. Netrvalo to dlouho a byli jsme na místě. Jakub mě vyložil a vedl směrem do boxu. Když jsem vcházel do stáje uslyšel jsem zaržání. Byl to Sunny, který mě zdravil a tak jsem taky zařechtal. Byl jsem zase vedle jeho boxu a tak jsme si povídali. Ptal se mě co jsem dělal a kde jsem byl.
Když jsem mu to všechno řekl už byla skoro tma. Sunny se docela vyděsil když jsem mu řekl, co se stalo na traťi a že nevidím na jedno oko, tak jsem se potom radši začal ptát já jeho, co tady prožil a tak mi řekl, že tu noc co jsem nepřišel se o mě bál a když sem pozdě v noci přišel Jakub, hrozně zuřil.
Vlastně jsem se mu ani nedivil...
Další dny ubíhaly a Jakub se tady ještě neukázal. Najednou jsem uslyšel kroky a tak jsem vykoukl ven z boxu. Přišel sem on a nějaký člověk. Hrozně mi někoho připomínal, jenže koho? ... Šli směrem ke mě a když došli na místo Jakub otevřel dveře, nandal mi ohlávku a vyvedl mě ven z boxu. ,,No není krásný? " řekl tomu neznámýmu pánovi.
,, Ano, je úžasný. Nuže, kolik za něj budete chtít? " řekl pán stojící vedle Jakuba.
,,toho koně už nechci, ale byl to bývalý dostihák a tak alespoň
45 000,- " řekl Jakub. Ten pán chvíli váhal ale nakonec řekl : ,, dobře beru ho" .
,,dám ti k němu ještě v ceně jeho věci, sedlo, uzdečku, ohlávku s vodítkem, deku a čištění " dodal Jakub .
Potom mě vedli směrem k přepravníku. ,,No ne? Já opravdu mizím z toho strašlivého místa!. " řekl jsem si pro sebe a radoval se. Když mě ten pán nakládal pošeptal mi ,, jedeš domu kamaráde " a odešel. Potom zavřel dveře od přepravníku poděkoval Jakubovi a nastoupil dovnitř. Co mi to asi tak mohl říct? ..