🕊️✝️LET ME LOVE YOU ✝️🕊️ / Park Ji-Min/~<3~ / Choi Hyo Soo/

🇰🇷 Část 8. /chci jí vidět/

Jimin's pov :
Odešel jsem. Slyšel jsem jak na mě Choi křičí ale já jsem ji nevnímám. Měl jsem na ni vztek, zabíjel bych, ale slzy mi tečou jako dva vodopády po mých červených líčkách.
Začal jsem utíkat, jako kdyby mi za patamy hořelo. Už jí nechci vidět, ale jedinýho koho chci teď mít u sebe, je ten hajzl který mě podvádí s ní, abych mu rozbyl hubu.

Taehyung's pov :
Pohodlně jsem se usadil na pohovce, hned vedle Namjoona, vytáhl jsem z kapsy mobil, a napadlo mě, že bych napsal Laře, jestli se sejdeme.
Zprávu jsem ji napsal, a hned odeslal.
Namjoon se mi pořád díval do mobilu když jsem se nad mojí zprávou co jsem ji napsal, usmál.

"Ale ale, tak to vyklop, Romeo"

Přisedl si ke mě Joon a dal mi ruku na rameno.
"C-co bych měl jako v-vyklopit" vykoktal jsem ze sebe a nervózně se na něho podíval. Lhaní mi vůbec nejde
"Že ty sis někoho našel?" Podíval se na mě jedním okem a mrknul na mě.
Chtěl jsem říct další lež kterou jsem si připravil, ale kluci se k němu hned zapojily.
Jungkook vytáhl jeho modrýho portugala. všichni si sedli kolem mě i se skleničkami červeného vína a vyptávali se mě na mnoho divných otázek, které mě překvapovali.
"Ježíši!! Jungkooku.. na co to zase myslíš.." vyjekl Hoby na něho a usrkl si ze skleničky.
"Myslím si že bylo už dost otázek, jo a kde je vlastně Ji-...."
Jin svou větu nedořekl, když se rozlítly vchodové dveře do bytu.
Byl to Jimin. Celý promáčený od hlavy až k patě s ubrečeným výrazem v očích mířil přímo do pokoje kde se následně zamkl. Nikdo nevěděl co se děje. Tak jsem se zvedl z gauče a šel se na něho podívat.
Zaklepal jsem na dveře a čekal jestli mi otevře.
"Jimine, chci si promluvit, jen ty a já.. dobře?"
Pomalu jsem odstoupil když se dveře odemknuly a následně pootevřely.
Vstoupil jsem dál. Uvnitř byl jen Jimin který seděl na podlaze brečící se svým mobilem v ruce.
Klekl jsem si k němu a pohladil ho po rameni a začal ho uklidňovat.
Tohle se mu nikdy předtím nestalo, vždy byl takový že si užil s holkou a pak ji nechal jít, ale od té doby co poznal tuhle holku, se změnil.

" Ona...mě podvedla...." řekl potichu do svých dlaní a začal brečet ještě víc. Hrozně mě to bolelo ho vidět takhle. On si to opravdu nezaslouží.
"Jimine, to bude dobrý..." chytl ho za bradu a podíval se mu do jeho očí plné bolesti a slz.
Pomohl jsem mu vstát a silně jsem ho objal.
"Asi si půjdu lehnout" řekl mi bez emocí v jeho prázdném hlase a falešně se na mě usmál. Bylo vidět, že byl zlomený a taktéž byl i zmoklý jako malé kuře.
Ještě jsem se na něho podíval a šel zpět za klukama, kteří jsou velice zmatení.
"Podvedla ho..."
vyklopil jsem ze sebe, a podíval se na kluky se zklamaným výrazem ve tváři.
Hned na to bylo zase hrobové ticho a nikdo se nijak nevyjádřil.
Slyšel jsem tiché vzliky, které se se ozývají z poza dveří.

Choi's pov :
Byla jsem na sebe naštvaná, nenávidím tohle všechno.
Jsem hrozná kráva.... co když si Jimin něco udělá? Budu za to nést vinu jen já, jsem v tom sama
Posadila jsem se na svou postel, popadla jsem mobil, a začla psát Jiminovi.

"Prosím, nezlob se na mě, není to tak jak to vypadá.."
zobrazeno.
"Je to jen můj blízký kamarád, nikdy jsem s ním nic neměla"
zobrazeno.

Zprávu si jen přečetl, ale neodepsal. Hrozně mě mrzí co jsem provedla, a chci to napravit. Byla jsem vyčerpaná, udělala jsem největší chybu, nechci ho ranit. A zároveň, nechci ranit Taehyunga. Potkali jsme se sice jen jednou a náhodou jako kdyby přišel a řekl, "tak to má být".