🕊️✝️LET ME LOVE YOU ✝️🕊️ / Park Ji-Min/~<3~ / Choi Hyo Soo/

🇰🇷 Část 7. /chci být tvou/

Tento díl se budu snažit udělat více...umm..., Vášnivý? Nevim jak to mám nazvat 🤣 prostě scénky od 15+ možná i 18+. Přeji hezké počteníčko😇

Taehyung's pov :

Stál jsem tam v chladné noci, dokud jsem se neujistil že bezpečně došla domů. Pořád jsem ji měl na očích.
"Ty seš ale pabo" vrazil jsem si facku když jsem si uvědomil co jsem to vlastně udělal. Políbil jsem jí.
Ta touha nešla překonat, když jsem viděl její rty. Je krásná, a srdce má že by nedokázala zabít ani mušku.

Když zabouchla dveře, otočil se a šel zpět do dormu za klukama kde bydlíme. V půlce jsem zrychlil tempo, protože začalo silně pršet.

Když jsem přišel ke dveřím, svalil se na mě Jimin.

"Dopr*ele, kámo já se lekl, to nemůžeš. Kde si byl tak dlouho"

Byl jsem úplně mimo, z toho všeho, byl jsem až po uši zamilovaný a asi až na prdeli červený. Ani jsem mu neodpověděl a šel si sednout na pohovku kde seděli ostatní.

"Tae, není ti nic?, vypadáš tak... zamilovaně..."
koukl se na mě Jungkook i s ostatníma. Začali se na mě usmívat od ucha k uchu a Jungkook do mě začal šťouchat ať mu něco řeknu, co se stalo.
"Anooo!! Jsem zamilovanej... stačí??"
Zaječel jsem přes celou kuchyň až mi z toho bylo trapně.

"Gratuluju Taehyungu!! Musíš nám ji někdy ukázat!!"
Písknul na mě RM který sedí hned naproti mě
"Nemá třeba i hezkou ségru?" Optal se kurážlivě Jimin, já na ty jeho keci radši nereagoval.

Choi's pov
Když jsem se zase ráno vzbudila, hned se mi do mysli dostalo to, co se včera stalo. Ale dnes na to nesmím myslet... má přijít Jimin. Jimina mám taktéž ráda..."aaaahh ale kuš, nemůžu je přeci takhle srovnávat" zarazila jsem se a plácla sebou o postel.

Měla jsem hrozný hlad, tak jsem si šla udělat toust a k tomu pomerančový džus.
Když jsem vešla do kuchyně, hned jsem uviděla tátu, a hned z něho vypadlo to nejhorší na co jsem zapomněla.

"A kdy má přijít ten kluk kterého máš doučovat?"
byl evidentně hodně zvědavý.
"Ummmm aa-si d-n-esska?
řekla jsem mu hodně nejistě až to bylo z mého hlasu poznat, i můj obličej odpovídal za vše.
Úplně jsem na to zapomněla, a myslela si že na to zapomene i můj táta. Ale to se nestalo.

Rychle jsem utíkala zpět do pokoje, abych napsala Jiminovi o tom co jsem způsobila. Nechci ho sem vtahovat.

"Ahoj, Choi, copak se děje, že voláš tak brzy?" zeptal se mě s úsměvem v jeho hlase.

"Mám malý problém, můj táta našel tvoje číslo na zemi když mi vypadlo z bundy a já mu řekla že to je číslo kluka kterého mám doučovat..... promiň"
Rychle jsem to ze sebe vysypala jak Eminem a snažila být v klidu.
Najednou jsem z telefonu slyšela jen velký smých.

"Tak to fakt?, nic horšího tě nenapadlo jak vidím. Ale to že nejsem dobrý ve škole víš jak?"
Začal se smát zase a já se snažila přidat se.
"Já to ale myslím vážně Jimine, dnes ve tři u mě doma, dám ti adresu, zatím!"
Hned co jsem to dořekla jsem to položila. Začala jsem se klepat nervozitou jako předtím.
"Uklidni se Choi to bude v pohodě kámo"
Začala jsem sama sebe uklidňovat jako kdybych šla na porážku. Budu věřit v to že to dobře dopadne