Bylo něco po 8. hodině ranní, když zástup přepravníků plných plnokrevných střel dorazil k závodišti.
V areálu to již žilo; organizátoři chaoticky poletovali z jednoho místa na druhé, připravovali tribuny a zajišťovali pro všechny zúčastněné co nejlepší zázemí. Koně chodili za doprovodu svých ošetřovatelů zabaleni v dekách do propůjčených stájí a za zavřenými branami se objevovali první fanoušci.
Všude panovalo napětí a nervozita. Ten den, na který se všichni usilovně připravovali, přišel. Den, který měl rozhodnout, kdo že byl ten nejlepší z nejlepších.
Z boxů vykukovalo několik desítek ušlechtilých hlav.
Bylo až nemožné, jak citlivě jejich oči pozorovali dění ve stájích. Někteří se přes rozdělovací mříže mezi jednotlivými stáními opatrně seznamovali, jiní při každé příležitosti hlasitě ržáli a ostatní si hleděli své vlastní síťky sena nebo jen uvolněně postávali s jednou nohou povolenou.
Fay se pod tíhou kbelíku s vodou belhavě dostala ke Cloudymu, který vypadal v perfektně uklizeném boxu jako král.
Díky rannímu leštění se jeho tmavě hnědá srst přímo blýskala, ponožky na předních nohou zářily čistě bílou a uhelně černá hříva i ocas byly nově zastřiženy. Zpod kůže mu na rozdíl od soupeřů nevystupovaly kosti.
Vypadal skvostně.
Když se ozvalo zavrzaní těžkých dveří, zvedl hlavu a na dívku zamžoural. Udělal pár kroků, aby prošmejdil, co s sebou Fay přinesla a po smutném zjištění, že kbelík neobsahoval žádnou mňamku, se zase znuděně odvrátil.
„No nezlob se, ale nic lepšího ti teď nepřinesu," zasmála se.
Kbelík usadila v jednom z rohů boxu a přešla k valachovi. Prsty projela jeho jemnou, černou hřívu a snažila se vytěsnit strach, který jí svíral hruď. Byl tam při každém závodu; před každým startem, který měl hnědák podstoupit, ale dnes byl ještě intenzivnější.
První skupina koní mezitím začala opouštět boxy a za hlasitého doprovodu dopadu kopyt na tvrdou zem se přesouvali ven, aby svou krásu ukázali sázejícím.
***
„Účastníci hlavního dostihu do paddocku!" rozlehlo se celými stájemi.
Fay zrovna seděla na čistícím boxu před stáním favorita a snad po padesáté šesté projížděla vizitky všech Cloudyho soupeřů.
Byli to dobří koně; prověření a rychlí, skvělí skokani, ale nejnižší kurz vedle jména jejího oblíbence mluvil za všechno. 2:1.
2:1...
Rychle zaklapla vytisknuté startky a zvedla se, aby pozdravila jejího spoluvodiče. Byl to ten muž, který valacha den předtím hrubě vyděsil. On jen nazpátek kývl a podal jí jeden z voďáků.
Cloudy už stál připravený; musela na něj dopadnout hustá atmosféra okolí. Bystře se rozhlížel, jednou za čas udělal v boxe malou otočku a s elánem odpovídal na jakékoliv zaržání sousedů.
Muž na něj houkl, aby se uklidnil, na což se na něj jen zkoumavě podíval.
Popadl uzdečku, v rozmezí vteřin mu ji nasadil, a stejně rychle přehodil i sedlo se startovacím číslem a blajdekou.
Dívka chtěla nabídnout svou pomoct, ale vyvodila si, že by o ni muž stejně nestál.
„Tak co, je připravený?" dorazil Amury stále se svým kamenným výrazem oděn do slavnostního, černého saka. Postavil se vedle Fay, ale nevěnoval jí jediný, třebaže jen kratičký pohled.
„To se ptejte sám sebe. Cajky jsou to poslední," poznamenal muž a hned na to hodil očima po dívce: „Tak jdeš?"
Rychle kývla, pravým kroužkem udidla propletla konec vazáku a chytila ho společně s druhou částí. Žena, která naposledy kontrolovala zdravotní stav koní těsně před startem, znova nařídila příchod koní do paddocku.
„Tak fajn, běžte," otevřel trenér dveře boxu dokořán a ustoupil z cesty. Jeho ještě čekalo předání ordre žokeji a prohození posledních slov s majiteli. Také se určitě nemohl vyhnout otravným rozhovorům do televize, ve kterých si ale zrovna on docela vyžíval.
Jen co valachovy nozdry vykoukly na ohraničeném, oválném plácku vedle závodiště, spoustu lidí na něj otočilo svůj zrak.
Byl opravdu nádherný.
Kráčel si, jako by mu to tam všechno patřilo; jako by věděl, že to on byl šampionem. Uprostřed zrovna dával rozhovor do kamery trenér Cloudyho největšího soupeře. Tolikrát slyšela Amuryho vykládat o něm samé nehezké věci; při tom se na závodišti choval jako jeho nejlepší kamarád.
„Vypadá dobře, že?" prohodil jeden z mužů za bariérou, když procházeli okolo.
Všude postávalo spoustu fotografů, některé dámy měly na hlavách příšerné klobouky a pokud byl široko daleko někdo opravdu šťastný, byly to děti, kterým rodiče konečně koupili tak vytouženou cukrovou vatu.
Když do paddocku dorazil i Amury, prakticky okamžitě se k němu nahrnul kameraman s reportérem. Trenér nahodil profesionální úsměv, povykládal o svých přípravách a skromných cílech (samozřejmě jen proto, aby pro širokou veřejnost nevypadal jako idiot).
Než se začali objevovat žokejové, už za sebou koně měli několik dlouhých koleček.
Favorit občas poklusával, rozhlížel se po všech divácích a příležitostně házel hlavou. Bylo těžké rozeznat, jestli se na dostih tolik těšil nebo ho celá scéna děsila.
„Do sedel, pánové!" houkla hlavní paní.
K valachovi se mezitím dopotácel muž navlečený do tmavě zeleného dresu s bílou šerpou a stejně barevné čapky - Lorenzo. Fay ho už znala; Cloudse jezdil ve většině případů.
Na krátkou chvíli hnědáka zastavili, aby mohl trenér Lorenzovi pomoct do sedla. Štíhlou nohu přehodil přes hřbet a zkontroloval délku třmenů, která mu nejspíše seděla, jelikož nic neměnil.
„Víš, že to umí. Ukaž jim co proto," poplácal Amury silně valacha po krku a muži, který ho měl k vítězství dovést, věnoval dlouhý pohled.
Blížilo se to každou vteřinou; start nejprestižnějšího dostihu ve státu.
Pak už zbývalo jen povolení k opuštění paddocku, aby se dlouhé startovní pole postupně od čísla jedna až po třicet-dva dostalo na slavnostní přehlídku před bouřící tribuny.
Diváci jásali, nadšeně tleskali. Hlavní komentátor postupně přiřazoval jména ke koním procházejícím cílový sloupek v živém kroku po boku vodičů.
Fay vnímala, jak se celé valachovo tělo napjalo. Žokej teď již držel otěže nakrátko, špičky jezdeckých bot zaražené v píglech. Hnědák nespokojeně házel hlavou, očima projížděl okolí a dál se nesl jako páv.
„Číslo dvanáct dnes nese top favorit dostihu," ozvalo se z reproduktorů, „Above The Clouds."
Následovalo hlasité skandování a valach jako by věděl, že bylo pro něj. Energicky naklusal, téměř drobnou Fay porazil, na což ho muž po levé straně plece hlasitě okřikl a vazákem v udidle škubl.
Pomalu se blížilo propuštění koní do zkušebního cvalu. Žokej se profesionálně napřímil, nadoraz zkrátil otěže a přichystal své paty k zabodnutí do valachových boků.
Dívka se naposledy po valachovi ohlédla.
Bíla lysinka mu zpod černé trenzy jasně zářila a oči prahly po vyběhnutí za zbytkem koní. Nevěděla, jestli to miloval, jak jí všichni příznivci dostihového sportu vždy sdělovali. Rozhodně se ale cítil šťastný; nic lepšího nikdy nepoznal.
Srdce jí bilo jako o závod, když rychlým škubnutím protáhla konec vazáku kroužkem udidla a viděla hnědákova kopyta, jak plášila pryč.
Nervozita jí stahovala celou hruď.
To zvládneš Cloudy; jen běž.
