Pozorovala ho v malém, elektřinou ohraničeném výběhu bez jediného trsu trávy. Stál v zadním rohu s jednou nohou povolenou, ušima spadlýma a předními chrániči pevně nasazenými, aby se náhodou na těch celých pěti metrech čtverečních nepochroumal. V tu chvíli připomínal spíše flegmatického školního koně, rozhodně ne závodního plnokrevníka.
Pevně v rukou sevřela nátylník obyčejné nylonové ohlávky a vysoký ohradník tvořen čtyřmi pásy bez doteku jednoduše podlezla. V kapse měla přichystanou mrkev, kterou mu ale kvůli striktnímu jídelníčku před velkým dnem dát nemohla. Když se přiblížila asi na tři metry, zastříhal tmavý hnědák s lysinkou na hlavě ušima a přiotevřel do té chvíle unavené oči. Ani se nehnul. Jen čekal, až k němu Fay přijde a po krátkém pobytu na čerstvém vzduchu bude znova odveden do tmavého vězení.
Byl by určitě vzdoroval, kdyby věděl, že existoval jiný, lepší svět; kdyby věděl, že to šlo jinak.
Dívka mu přes krk přehodila vodítko a automaticky na hlavu napasovala ohlávku. Rukou jemně přejela přes jeho krátkou srst na krku a tiše se usmála, když k ní zvědavě natáhl hlavu.
„Neboj, dneska už budeš jenom odpočívat," zašeptala.
V tu chvíli se od stájí ozvala hlasitá rána.
Clouds zvedl ostražitě hlavu, jen tak tak nevrazil do dívčiného obličeje. Ta v dlaních pevně sevřela černý vazák jen pár centimetrů od karabiny; cítila jeho strach. Když se nedaleko nastartoval traktor, začal nervózně tancovat, tahaje drobnou Fay za sebou.
Snažila se ho utěšit; snažila se přesvědčit samu sebe, aby udržela klid. Přes to všechno ale nedokázala nevnímat jeho vytřeštěné oči a strachem napjaté svaly.
Tenhle kůň snášel tisíce povzbuzujících fanoušků i typický ruch dostihů, ale traktor znamenal jeho jistou smrt.
„Co kurva děláš?!" zakřičel jeden z čeledínů ve stájích, jehož jméno si Fay nepamatovala. Hbitě podlezl ohradník, bez ostychu vytrhl dívce vodítko z rukou a začal s ním prudce škubat. Valach se předními kopyty odlepil na vzdor od země, nosem pohodil k obloze a hned na to ustoupil pod stálým, nepříjemným tlakem na týlu nervózně do boku.
Muž jej hlasitě okřikl. Valach se znova napřímil; tentokrát přední nohy vykopl výše, nedaleko od obličeje stájníka, který do něj svá slova znova zaryl jako ostrý nůž. Koncem vazáku jej hned po přistání zpět na zem celou silou praštil do plecí a valach se začal s pomalu se vzdalujícím zvukem traktoru postupně vzdávat; oči plné strachu přilepené na mužově pokrčeném obličeji.
„Co sis myslela?" otočil se přísně na dívku a opakovaně k sobě přitáhl vodítko.
„Já..." na sucho polkla, „nevím."
Hnědák přestával vzdorovat. Stále se choval poněkud vyděšeně v přítomnosti drsného, nekompromisního muže s uhelně černými vlasy, který jeho směrem házel nevraživé pohledy, ale tentokrát se všemi kopyty bezpečně na zemi.
„Co bys dělala, kdyby ten ohradník protrhl?" vyprskl.
Fay zakroutila hlavou, celá vyvedená z míry.
„Co kdyby se zranil?"
„Omlouvám se," špitla, snažíc se schovat nesympatie, které k němu jen kvůli předešlému incidentu chovala. Věděla, že takhle se to dělalo; že takhle se podle ostatních získávala nad koňmi kontrola, ale to neznamenalo, že s tím souhlasila.
Muž jen protočil očima a rychle pohledem spadl k valachovi. „Odvedu ho dovnitř. Andrew potřebuje pomoct s uklizením přepraváku."
Fay jen klidně kývla; sledovala, jak jej valach napjatě následoval ven z výběhu a za doprovodu cinkání podkov rytmicky dopadajících na beton dál do hlavních stájí.
