Sedim tu sám a přemýšlím až do tý doby než mě někdo zas vyruší. „To jsem zas já jen ti chci říct že bys už měl jít spát.“ Bez žádných slov jsem odešel do svého pokoje neměl jsem na něj znovu náladu.
Ráno
Začal mi zvonit budík a to mě přimělo vstávát.
Převlékl jsem se do uniformy a šel do školy. Dneska jsem neměl náladu sedět s někým u jednoho stolu a povídat si snima tak jsem šel rovnou do školy.
Ve škole jsem byl jako první protože ostatní jste snídali.
Postupně začali přicházet. Uraraka a s Lidou přišli. „proč si nebyl na snídani?“ „jsem neměl hlad..“ nechtěl jsem jim říkat že jsem si s nima nechtěl povídat a že jsem na ně neměl náladu.
Odešli pryč jako kdyby mě pochopili, Uraraka mě zná až moc dobře a myslím že na to přišla že teď se snima nechci bavit tak radši odešla.
Do třídy vešel Všemocňák a začal se svím divím způsobem učit.
Začali houkat sirény takže to znamenalo že tu sou padouši nebo se sem někdo dostal kdo by tu zřejmě neměl být. „děcka budu muset jít vy tu zůstaňte!“ To bychom pak nebyli mi kdybychom nešli taky vždycky jseme jim pomáhali s padouchama.
Rozeběhl jsem se ven ostatní mě chtěli zadržet ale nepovedlo se jim to a běžel jsem tam kde jsou padouši, za mnou běželo ještě pár lidí.
Doběhli jsme tam a chtěl jsem začít bojovat ale náš pan učitel Aizawa nám to zakázal a ať se vrátíme do školy. Neposlechli jsme ho a šli bojovat. Nevím jak ale nějak jsem se ocitl v našem "parku"nebo to spíš byl les.
Slyšel jsem někoho hlasy museli to být určitě záporaci tak jsem se schoval za keř a pomalu jsem šel blíž abych věděl vo čem se bavěj. „Co tu dělám taky já s nima žádnou dohodu neuzavřel tak proč bych měl taky pomáhat chytit nějakou tu malou holku“ řval na toho druhýho záporáka myslím že to byl Shigaraki. „Tak tu zůstaň stejnak nedokážeš dodržet rozkazi!“ někam šel. „opruz.“
Začal jsem couvat do zadu ale na zemi byla větev na kterou jsem šlápl, zlomila se. „Co chceš, vylez nemám náladu!“ začal jsem si stoupat protože žádná jiná možnost nebyla.
Vyšel jsem a šel k němu. Stál jsem u něj a už jsem chtěl na něj zaútočit ale popadl mě za ruku. „Co si jako myslíš že děláš.“ podíval jsem se na něj a až teď jsem si všiml že je to ta stejná osoba kterou miluju. Pustil moji ruku a hned jsem jo obejmul, začal jsem brečet.„takže sis na mě spomenul.“ Někoho jsem slyšel jak jsem de tak jsem ho od sebe prudce odstrčil z jsem zpadl na zem.
„Deku! Neudělal ti nic.“ běžel ke mě Todoroki. „ne..“ Dabi se na mě koukal jak na debila až mu to potom došlo. „To je nuda.“ Todoroki se k němu Rozeběhl a začal boj. „ahoj bráško.“
„Todoroki přestaň a di radši pro pomoct já se o něj postarám.“Todoroki se na mě podíval a kývl hlavou.
Odešel a já tam byl zase s ním sám. Pořád jsem seděl na zemi. „To bylo od tebe hrubé.“ dělal že je uraženej.
Klekl si předemě a vzal mi bradu kterou v zápěstí zvedl, dal mi pusu.
„Tak moc si mi chyběl.“„To ty mě taky.“ naklonil jsem se k němu a začal ho líbat.
Podíval jsem se do strany a vyděl jsem tam stát Todorokiho kterému tekli slzy. Utekl pryč, chtěl jsem za ním běžet ale nevím jak bych mu to řekl že se tady líbám se záporákem.
„ No a co teďka budeš dělat s mím "milovaným" bráškou?“ „já nevím ale vim že jsem v prčicích protože jestli to vykecá tak je po mně.“ začal jsem brečet. Dabi mi je utíral. „prosím už nebreč a di radši za ním mu něco říct.“ „j-á mu teďka ještě víc zlomil srdce.“ „o-n tě miluje!“ kývl jsem na souhlas.
Blížil se k nám Shigaraki tak jsem radši zmizel.
Další den na kolejích
Sedím tu na terase a přemíšlím co mu mám říct.
„ahoj Deku.“ otočil jsem se na něj. „Uh ahoj... Prosím neříkej to nikomu.“ „ty si nás zradil a mě tím víc ublížil ale neřeknu to.“ „Cože proč to neřekneš?“ nechápal jsem ho proč by?„neřeknu to pokuď....
Tak je tu další kapitola tak doufám že se líbí 😄
