Cellar (Incest) |FFxM&MxPéťa

▪2▪

Celý den jsem prospal, teda..když nepočítám tu minutu na léky. Momentálně je 6 hodin večer, když jsem se zpodu uslyšel divný zvuky. Zase. Chtěl jsem jít pro Tiniho, jenže to střapatý pako už stálo na chodbě. ,,Slyšel jsi to taky?''

,,Jo..šlo to ze sklepa..myslím.'' nervózně jsme se podívali na sebe, pak na schody a nakonec se vydali společně dolů.

▪mezi tím▪
,,Ty kuse péra!!'' Začal jsem pořvávat na stojan na kameru. {😂😂🐢} prostě to nechce držet a padá to.

,,Čekej. Dej mi to. Mám izolepu. {a doháje😂😂} jedna vrstva, druhá, třetí..dvacátá!!!
,,Tak, a je to {Pat a Mat v akci😂😂vlastně to zní stejně jak jejich names🤣💕} Držíí!! Spokojenej?!''

,,Nadevše!!'' Zaječel jsem. ,,Pokračujem!!''
Nastavil jsem kameru a vytáhnul blok. ,,'Když hraju Fortnite, nikdy nemůžu vyhrát. Co mám dělat.' -zkus hrát s ostatními hráči..''

,,Marcusi, ono to mluví.''{I'm dying😂😂}zašeptal jsem.

,,A hraje to Fortnite.'' Zašeptal jsem zděšeně, ale nakonec se tiše rozesmál.

,,Zmlkni a pomoz mi najít klíč.'' Okřiknul jsem ho. Sáhnul jsem nad rám dveří a nahmatal jsem ten zpropadenej kus železa. ,,Mám ho!'' Křiknul jsem snad na celej barák a zasunul ho do díry.{please kill my dirty mind😂😂💕}

,,Péťo, vypni to a schovej se! Jdou sem!!'' Šeptnul jsem a tlačil ho spolu s vybavením za hromadu brambor.'' Dovnitř však vešli dva chlápci, silně podobní mně. ,,Kdo jste a co po mě chcete?'' Vykřikl jsem vyděšeně.

,,Klid. Chceme ti pomoct.'' Začal couvat a když narazil do zdi, sesunul se a začal brečet.

,,Ííííííí..'' zapištěl jsem. Bolí mě ho vidět, když brečí.

Rozešel jsem se směrem k bramborám a spatřil tam chlápka v brejlích a ušance.

,,Prosím, neubližujte mi.'' Klepal jsem se. Bál jsem se, že mě zabijí.

,,Kdo jsi?''zeptal jsem se, jak nejmileji jsem dokázal. Vypadal, že se každou chvíli sesype.

,,J-já jsem...existenční omyl.'' Zašeptal jsem a krčil se ještě víc.

Plácnul jsem se do čela. ,,Jmenuje se Péťa a dělá mi tady společnost. Nikdo neví jak se sem dostal, ale je s ním sranda.'' Stoupnul jsem si a zadíval se směrem k ostatním.

,,Oh..těší mě. Já jsem Marcus. A tohle je moje dvojče Martinus.'' Natáhnul jsem k Péťovi ruku, kterou přijal a já ho následně vyhoupnul na hrudi. Zdá se mi to, nebo se začervenal? Wut? I don't care.

,,A jak se jmenuješ ty?'' Zeptal jsem se chlapce stojícího u zdi.

,,Mathias. Jsem tady odjakživa a to mě říkají 'existenční omyl', ne jemu.'' Sklopil jsem hlavu.

Aww..bylo mi ho opravdu líto. Chtěl jsem něco říct, ale přerušil mě Mac.

,,Pojď, vezmem tě nahoru a dáme tě do kupy. Jsi špinavej a celkem podvyživenej.'' Mrknul jsem na něj a podal mu ruku, on ale se zděšením zacouval do kouta.

,,Nikam nejdu! Jsou tam oni! Kjell s Anne!'' Vzlyknul jsem. Stačí ki, že je potkávám jednou za 3 dny. Nechcu je vidět. Ne teď.

,,Jsou na měsíc pryč. A teď pojď, nebo tady chcípneš.'' Usmál jsem se a všichni čtyři jsme šli nahoru.

Jo! Stihla jsem to!😂😂
Jsem tu po pár minutách s další kapitolou😂💕
Uwuu..Péťa se nám červená😮😮😂💕
Doufám že se líbí a omlouvám se za případné chyby😂💕

Jo a..chcete někdo chapter ask? Pikud ano tak pište otázky. (Na: Maca, Tinuse, Mathiase, Péťu a případně na mě ;)💕)