Craving Blood * Vkook * Taekook *

Nenávist A Láska

Jungkook
"Jdi mi z očí Taehyungu!.." zavrčel jsem na něho a stoupl si "Prosím nech mě to vysvětlit.." řekl klidným hlasem, a já pocítil jak se mi další slzy kutálejí po tváři. "N-nech mě sakra na pokoji.. Nezajímá mě ty tvoje výmluvy! Využil jsi mě a odhodil jak nějaký odpad!.. Sbohem.." vrazil jsem ramenem do něho a rozešel se směrem domů.

"Konečně doma.." oddychl jsem si, zavřel za sebou dveře a klíče pověsil na malý věšáček. Svezl jsem se podél dveří a začal histericky brečet "Nenávidím ho sakra!!!" zakřičel jsem do prázdné chodby a dál se utápěl smutkem a žalem. Po půl hodině zbytečného brečení a nadávání jsem vstal a šel se osprchovat.

Nechal jsem dopadat hřejivé kapky na mé tělo, byl jsem natolik vyčerpaný, že jsem měl v hlavě absolutní prázdno. "Co si to nalhávám.." zakýval jsem hlavou v zápor a odešel z koupelny do ložnice. Povzdechl jsem si a zalehl do postele "Myslím, že umírám.." zašeptal jsem do polštáře a na úplné vyčerpání usnul.

"Ah.. Tae.. Miluju tě.. Neopouštěj mě... Tae?.. Kde jsi?!... Kam jsi zmizel?.. Haló?.. Prosím.. Nenechávej mě tady..."..volám ho, ale on nikde.. Jsem tady úplně sám.. "Kookie.." otočil jsem se a tam stál.. Celý od krve, v černých kalhotech.. Bože je tak sexy.. Chytl mě za boky a silou přitáhl k sobě.. Cítil jsem jeho vzrušení.. Začali jsme se náruživě líbat.. Tae ze mě strhl veškeré oblečení a pak mě ohnul přes kuchyňskou linku... Vrazil ho do mě až po kořen a já zakňučel slastí.. "Ah.. Tae Moc tě miluju..".. Zavzdychal jsem "Ano já tebe taky Kookie.." řekl klidným hlasem a zničehonic se rozesmál.. Najednou jsem zůstal v místnosti zase sám.. Opuštěný a zneužitý..

"Co to k sakru?.." probudil jsem se s bolestí hlavy "Byl to jenom sen.." oddych jsem si a rukou si protřel mokré oči. "Vážně Jungkooku?.. Budeš bulet kvůli nějakýmu snu?.." profackoval jsem se a vstal. Udělal jsem si ranní hygienu, převlékl se a došel dolů do kuchyně udělat si kávu.

"Děláš si srandu?.." uviděl jsem Taehyunga jak spí v obýváku na gauči. Spustil jsem si kávovar a důsledně pozoroval Taehyunga jak mělce oddechuje. Byl tak roztomilý a sladký, vůbec nevypadal jako zabiják spíš naopak jako malý ustrašený koťátko. "Uh.. Kookie?!" vyletěl do sedu a zadíval se mi do očí "Jak ses sem sakra dostal?!.." prskl jsem na něho a překřížil si ruce na prsou.

"Já.. Zapomněl jsem ti vrátit mobil.. Nechtěl jsem ho nechávat před dveřmi.. Tak jsem šel dovnitř.. A slyšel z tvé ložnice divný vzlyky.. A tak jsem chtěl počkat než to přestane.. Ale usnul jsem a.." natáhl jsem k němu ruku na náznak, aby mi vrátil mobil "Tos nemusel.. A už jdi.. Musím se chystat do práce.." řekl jsem mu a pobídl ho k odchodu.

"Kooki-.." cítil jsem, že budu zase brečet "Takhle mi už nikdy neříkej.." zašeptal jsem a sklopil hlavu. "Jungkooku.. Já vím, že jsem ti moc ublížil.. Ale dej mi šanci to napravit.. Prosím.." přiblížil se blíž ke mě a objal mě. "Mám ti dát šanci?.. V tom, že mě necháš zase doufat, že mě miluješ a pak mě akorát využiješ a zase odjedeš?!.. Nebo v tom, že mě necháš si celých 5let myslet, že jsem udělal něco špatně, a proto jsi mě opustil?! Jdi do hajzlu Taehyungu! Řekl jsi, že to se mnou chceš zkusit.. Že mě máš rád! Kurva!.. Vypadni!!" hrubě jsem se od něho odstrčil a rozběhl se k sobě do ložnice, kde jsem se ihned zamknul.

Moje emoce se dostaly zase na povrch, a tak mi nezbývalo nic jiné než jen brečet a brečet. Po chvíli jsem uslyšel jak bouchly dveře,"Nejspíš už odešel.." zamumlal jsem si pro sebe a šel se podívat dolů jestli je to tak. Na lince ležel telefon a kus papíru se vzkazem "Odpusť mi to.. Prosím.. Vím, že jsem to totálně zesral, ale dej mi poslední šanci.. Zítra v 19:00 přijď prosím do Eltern Restaurant.
S láskou Taehyung"

Papír jsem zmačkal a chtěl ho vyhodit do koše, ale nešlo to. Papír jsem si schoval do kapsy a popadl telefon "54 zmeškaných hovorů?!.. 50 od Jimina a 4 od Maxe.." plácl jsem se do čela a začal vytáčet Jiminovo číslo "Sakra Jungkooku!! Kde jsi byl?! Co se stalo?! A kde je Taehyung?! Panebože!!" Jimin začal nesmírně šílet až jsem se nad tím pousmál "Dej mi ten telefon prosimtě....*sktkskt* Haló?.. Jungkooku?.." ozval se Yoongi. "Ahoj.. Jsem v pořádku.. Omlouvám se, že jsem nedal v noci vědět.. Taehyung mi vzal mobil a já šel domů a zapomněl jsem.." vyhrkl jsem ze sebe a Yoongi se rozesmál.

"V pohodě.. Akorát Jimin celou noc nemohl zavřít oči.. Myslel jsem, že ho zabiju.. Pořád hystericky křičel a nadával, že Taemu utrhne hlavu apod.." povzdechl jsem si "Já nemůžu uvěřit, že je tady.. Proč se vrátil?.." zesmutněl jsem a sedl si ke stolu.

"Hej vrať mi ten mobil!! Sakra Yoongi!!.. Promiň Kooku Jimin tady dělá scény, tak zatím se měj.. *sktkskt* Kookie?! Už balíme věci a letíme hned za tebou.. Pozítří budeme v Soulu.. Tak nedělej hlouposti.. Tím myslím abys nechal Taehyunga být a byl doma.. Ano?" řekl Jimin naštvaně, ale starostlivě a já kývl v souhlas. Chvilku jsme si ještě povídali, a pak jsem si šel udělat něco k jídlu, trošku jsem si zacvičil, a začal se chystat do práce.

*Dnes docela dlouhá kapitola.. Snad budete spoko*