The secret story 2: New days of us (česky) - ‼️Pozastaveno - probíhá korekce‼️

3 - Just believe it

(Severus)

Neměl v úmyslu se usmívat, ale když jí viděl, neubránil se tomu. Šokovaný výraz, který prozrazoval, že přemítá o vlastní příčetnosti, působil tak roztomile, že neodolal a zdvihl koutky. Ale překvapilo ho, když z konce její hůlky vytryskly červené jiskry, aniž by vydala jedinou hlásku.

"Hmm... Nad očekávání dobře provedená neverbální kletba... Hádám, že někdo si dodělal sedmý ročník," prohodil lehce sarkasticky Severus, když téměř znuděně odrazil její odzbrojující kletbu, aby jí vzápětí sám jedním pohybem zápěstí odzbrojil a sevřel mezi prsty její hůlku. Hermionin šokovaný výraz se změnil v zamračený. Pozvedla obočí.

"Nad očekávání dobře? Chtěla jsem pochybovat o tom, kdo jste, ale jediný kouzelník, který mě kdy hodnotil JENOM nad očekávání, byl Severus Snape... Všichni ostatní vědí, že mám znalosti na víc, než na výbornou," odsekla mu uraženě. Severus se hlasitě zasmál, příjemně překvapen jejím sarkasmem.

"Pak jsme tedy záležitost mé identity vyřešili," konstatoval spokojeně a dvěma kroky překonal vzdálenost mezi nimi. S lehce samolibým úsměvem hleděl na ženu svého srdce, která mu jeho láskyplný pohled oplácela nevěřícností a zmatením. Tolik toužil po tom, aby se jí mohl dotknout! Ale neudělal to, protože Hermiona udělala krok dozadu a zamračila se na něj. Než Severus stihl vyjádřit podivení nad tou změnou, Hermionina ruka vystřelila a s hlasitým plesknutím přistála na jeho tváři.

"Netušil jsem, že křehká slečna Grangerová má v sobě i sarkasmus a sklony k násilí," poznamenal, třejíc si tvář.

"Kdyby váš život zkoušel řídit starý bláznivý kouzelník, bez špetky úcty k právu člověka si určit vlastní osud, zjistil byste, že to jde samo," odsekla mu a Severus se hořce zasmál.

"Zní mi to jako definice pro postupy Albuse Brumbála, ne ty mé," odvětil s pobavením v očích. Hermiona stáhla rty do úzké linky.

"Tak to jste si asi podobnější, než si myslíte," prskla po něm zpátky a on se zamračil.

"Nesouhlasím... Lišíme se přinejmenším v tom, že jemu bylo... Hmm, já ani nevím kolik...? Stodvacet let?" Hermiona se pokoušela nesmát, ale on si přesto všiml, že jí zacukaly koutky, než promluvila.

"Možná vás dělí půl století, ale jste oba stejní manipulátoři a tajnůstkáři kteří si myslí, že můžou s lidmi zacházet jako s loutkami," štěkla a tentokrát se Severus opravdu nahněval.

"Půl století? Kolik si myslíš, že mi je?!" Hermiona se ušklíbla.

"Víc, než na kolik vypadáte," odhadla s otazníkem na konci věty.

"Nejsem ani o den starší, než v den bitvy," oznámil jí a Hermiona se zasmála.

"To ale není možné," pronesla Hermiona zamyšleně. Vskutku bylo s podivem, že nikde na skráních nebo ve vlasech neprosvítá ani náznak stříbra.

"Dříve bych si myslel totéž, ale sám jsem důkazem toho, že to možné je... V den bitvy jsem si vzal lektvar, který mě měl uchránit před smrtící kletbou, ale tou dobou se Remlin, moje skřítka, rozhodla, že mě nepustí na smrt a tak mi dala nějaké svoje kapky na spaní a ty se kontraindikovaly s mým lektvarem... A díky tomu všemu, jsem posledních devatenáct let spal v magickém kómatu a nezestárl ani o den," vysvětlil jí v rychlosti Severus a její oči zaplály uvědoměním.

"Tak teď je to jasné! Nejspíš mě přemohly moje úvahy nad nefungujícím manželstvím a trošku jsem se zbláznila! A vy jste tím pádem jen moje halucinace! Prostý výplod mého podvědomí! Hned jsem věděla, že nemůžete být skutečný," konstatovala s nepřirozeně vysokým smíchem. Severus jí věnoval zmatený pohled, ale Hermiona se otočila na podpatku a chystala se opustit ložnici.