The secret story 2: New days of us (česky) - ‼️Pozastaveno - probíhá korekce‼️

6 - Don't forget to have the hope

(Severus a Hermiona)

Mezitím, co se Severus probíral Minerviným deníkem, Hermiona připravovala občerstvení. V kotlíku nad plamenem se zvolna temperoval mátový čaj a po půl hodině snažení se jí povedlo vykouzlit několik obložených chlebů s máslem, šunkou, sýrem, okurkou a rajčaty. Nechtěla dělat nic složitého, protože při přípravě si potřebovala důkladně promyslet, co Severusovi řekne. A ačkoli si ani teď nebyla tak docela jistá, jak správně formulovat slova do vět, přesně věděla, jak se zachová. A tak, jakmile zaslechla Severusovy kroky, zhluboka se nadechla, rozechvělé dlaně skryla za zády a čekala na něj s naservírovaným občerstvením a plachým úsměvem ve tváři.

"Tedy! Tohle vypadá skvěle," pochválil jí hned mezi dveřmi.

"Děkuju... Já, ehm, chtěla jsem, abychom si promluvily s plným žaludkem. Prý je pak člověk klidnější a rozvážnější," odvětila rozechvěle a Severus se s chápavým přikývnutím posadil ke stolu. Hermiona ho následovala a když si vzájemně popřáli dobrou chuť, oba se v tichosti pustili do jídla. V tíživém tichu každý ukusoval ze svého chleba a upíjel mátový čaj. Na obou bylo znát napětí a nechuť k rozhovoru, který mezi nimi visel jako bouřkový mrak. Ale když si každý vzal z tácu poslední kousek chleba, bylo jasné, že už to nelze odkládat. Oba dojedli i dopili. Hrmiona mlčky posbírala nádobí a odnesla ho do dřezu. Chvíli si pohrávala s myšlenkou, že jej ještě umyje, ale nakonec to zavrhla. Už měla téhle trapné situace po krk.

"Už bychom měli začít mluvit," řekl Severus, jako kdyby jí četl myšlenky. Usadila se tedy zpět proti němu a složila ruce před sebe na stůl.

"Máš pravdu... Já, ehm, hodně jsem přemýšlela, Severusi," začala zvolna a nervózně si žmoulala prsty. Severus, který netrpělivě čekal na její rozsudek, si uvědomoval, že veškerá rozhodnutí jsou na ní. On neměl nic, co by mohl ztratit. Ona ano. Dával jí prostor.

"Takže... Na jedné straně, mám rodinu. Dvě báječné děti, které potřebují mámu a ještě jí dlouho potřebovat budou. Mám manžela, se kterým sice máme problémy a žijeme odděleně, ale nezaslouží si takovou podlou zradu," navázala opatrně a Severus náhle vytušil, že jeho naděje na společnou budoucnost mizí v dálce. Stočil pohled k zemi, aby nebylo vidět, kolik smutku v něm je. Hermiona to přesto postřehla a tak rychle pokračovala dál.

"Na druhé straně, mám zpět své vzpomínky. A také své city. Moje láska k tobě se vrátila v plné síle a možná ještě silnější, než byla kdy předtím! Ale přesto, nebo možná právě proto, musím teď všechno udělat správně. Rodina má přednost, Severusi... A já jí musím dát šanci, aby nějakým způsobem fungovala. Nemůžu se ti teď a tady odevzdat a slibovat ti společný život, protože by to znamenalo vzdát se svých dětí... A to neudělám. Ani pro tebe ne," vychrlila ze sebe zmatenou směsici slov a muž proti ní jen zíral s tisícem otázek v očích. Přesto z jeho dalších slov vyzařovala zdánlivá jistota.

"Hermiono, já tomu rozumím... Nechci tě stavět do situace, kdy si musíš vybrat, ale jednoho dne se budeš muset rozhodnout, co chceš," řekl to jediné, co mu připadalo rozumné.

"Ale pokud tvé manželství nefunguje, pak mi dovol jednu věc... Zůstávám tu ještě týden, abych si dal do pořádku právní záležitosti, ale pak se vracím do Bradavic. Minerva mi nabídla, abych učil obranu... Což není důležité. Co chci říct je, že bych rád strávil tenhle týden s tebou... Dovol mi, abych dohnal svůj ztracený čas s tebou," dodal ještě. Hermiona se jen pousmála.

"Předně, jsem ráda, že budeš zase učit. Navíc svůj oblíbený předmět... A pokud jde o to ostatní, tak... S Ronem jsem se domluvila, že budeme od sebe celý měsíc, takže tu ráda zůstanu," odpověděla a Severus se zářivě usmál. Uchopil její dlaně a skryl je v těch svých. Její pohled naznačoval mírný protest.