Labyrint FF [TMR]

1.část

Vzbudila jsem se a cítila jsem studenou "podlahu" na které jsem ležela. Když jsem si uvědomila, že si vlastně nic nevzpomínám a že nevím kdo jsem a jak se jmenuju, tak mě to dost vyděsilo a já začala panikařit. Nevěděla jsem kde to jsem. Vypadalo to jako výtah. Nikdo kromě mě v něm nebyl jen nějaké krabice s nápisem Zlosin.
Najednou jsem uviděla světlo, které se zvětšovalo. Výtah se zastavil a mírně semnou cukl. Klec se otevřela a mně se naskytl pohled na několik kluků, kteří na mě zírali. Vypadalo zmateně a já  byla taky zmatená. Jeden kluk zamnou seskočil a podal mi ruku.

„Dej mi ruku, pomůžu ti ven" řekl blonďatý kluk. Nejdříve jsem váhala ale pak jsem mu ji podala.

„Jak se jmenuješ bažo?" Zeptal se mě kluk tmavé pleťi.

„Eh, nevzpomínám si. Jaktože si nevzpomínám? " Začala jsem vyšilovat.

„Uklidni se, nikdo z nás si nic nepamatuje, někdo nás sem poslal a předtím nám asi vymazal paměť" začal mě uklidňovat ten blonďák.

„Na jméno si vzpomeneš za den, dva" dodal ten kluk s tmavou pletí.

„a kde to jsem ?" Ptala jsem se dal.

„u prostřed labyrintu. Zatím nevíme jak se odsuď dostat" odpověděl další kluk.

„paneboze, panebože" začala jsem opět vyšilovat.

„Klid, není to tady zase tak špatný" řekl blonďák.

Já se na něj podívala jen vraždícím pohledem.

„Jsem Newt, tohle je Alby, tohle je...." Všechny je mi vyjmenoval.

„No nic, všichni zpátky do práce. Newte, ty ji tady proveď" zavelel Alby a odešel.

„Takže máme tu Tři pravidla. Za prvé dělej vše proto, aby jsi pomohla kolektivu. Za druhé neublizuj ostatním placerům. A za třetí nechoď do labyrintu. Jasný ?"

„Jasně" usmála jsem se na Newta. Byl hrozně pěkný, ale nedala jsem na sobě nic znát. (Teda snad)

„Jakto, že jsem tu jediná holka?" Zeptala jsem se.

„To nevím, vždycky poslali jen kluky." Pokrčil rameny Newt.

Najednou jsme uslyšeli hrozný rachot. Hrozně jsem se lekla a spadla jsem. Tím pádem jsem si vzpomněla na svoje jmeno.

„Newte" vykřikla jsem.

„Co se stalo? Jsi v pohodě?" Ptal se hned Newtu a pomohl mi se zvednout.

„Uz vím jak se jmenuju" zajásala jsem.
„Jmenuju se Elena, ale říkejte mi jen El prosím."

„Tak vítej mezi námi El" zasmál se Newt.

Už se blížil večer a všichni se začali scházet u vchodu do Labyrintu. Zajimálo mě proč, a tak jsem chytla Newta za ruku a táhla ho k Labyrintu. Ani nevím proč jsem to udělala. Možná proto, že jsem ho chtěla vzít za ruku.

Došli jsme tedy k ostatním.

„Co se děje?" Ptala jsem se.

„Minho a Ben se nevracejí zpátky, brána se má zachvíli zavřít." Odpověděl mi Gally.

Nic jsem na to neřekla. Nevěděla jsem co říct. Podle toho co Newt říkal jsem se dost bála, protože noc v labyrintu nikdo nikdy nepřežil.
Najednou se oba vynořili a stihli proklouznout bránou než se uzavřela. Všichni si oddechli. Ale já si všimla, že má Ben něco s rukou. Možná ho bodl Rmut. Hm Budu se od něj prozatím držet dál. Pomyslela jsem si.

Šli jsme se navečeret. Pozdravila jsem v kuchyni Pánvičku a poté mu poděkovala za jídlo a šla si sednout k Newtovi a k ostatním co tam s ním seděli.