Tábor Greendays aneb Stranger things a IT na táboře

Jak to tu chodí?

Když jsme dojedly, vrátily jsme se zpátky do stanu. Měly jsme 2 hodiny polední klid a pak jsme měly jít na nástup k rybníku, abychom se dozvěděly, jak to tu vlastně chodí.

,, Tuuuuuuuuuu! " Probudil mě zvuk trumpety.,, Co to je?" zeptala jsem se.
,, Asi je to signál, že už je nástup." Řekla Míra. Popadly jsme pití a vyrazily k rybníku.

Po pár minutách už tam byly i ostatní. Mohlo se začít. Jako první jsme se rozdělily do oddílu. Začaly volat naše jména:

,, Oddíl číslo 3. Vránová Anastázie, Karhanová Anita, Brožková Miroslava a Vlásková Natálie!"

Rychle jsme se radostně rozeběhly k rozhlašujícímu pánovi a napjatě čekaly, koho k nám přiřadí. Znovu začal říkat:

,, Plechatá Linda, Poulová Petra, Černá Tereza, Novotná Hana a poslední Pěcháčková Kateřina. Vedoucí Michaela Průšová.

Zbytek oddílu se vydal k nám. Řekly jsme si jen Ahoj. Jenže jsme nevěděl jak naše vedoucí vypadá, tak jsme následovaly ostatní. Blížily jsme se k malé, hnědovlasé paní v bílém tílku a s černými kraťasy.

Zbytek holek od nás z oddílu se k ní rozeběhly a vřele ji obejmuly. Tedy kromě Kačky Pěcháčové, jen stála s malým odstupem od nás. Zřejmě tu už holky byly minulí rok, proto jí znají. Přišly jsme k nim a pozdravily je. Vedoucí k nám přišla a řekla:,, Ahoj, jsem Míša, ale všichni mi říkají Myško, takže můžete i vy." Trochu se zasmála a pak nás zavedla na místo u rybníka, kde jsme si všichni sedly a dopouslouchaly pokyny. Budíček je v 7 a na snídani máme být v osm. Prý si dáme někdy i rozcvičku, naštěstí Né každý den. Prostě když nám zbyde čas. Na snídani máme být v 8.

V 9 máme sraz u rybníka kde se dozvíme jaký bude dnešní program. Oběd je v půl 12 a pak máme do 2 polední klid. Po poledním klidu se sejdeme s vedoucí a vymyslíme co budeme do večeře dělat.

Můžeme si zahrát nějaké hry, nebo se jít třeba koupat do rybníka. V 6 je večeře a Večerka v 10, pokud, ale zrovna není diskotéka, bojovka a nebo jiná akce.

Řekla jsem si, že to tu bude určitě SUPER!!!!!

Jako první jsme začali hrát seznamovací hry. Každý se nejdříve představil. První jsme začali my:

,, Jsem Stázka, je mi 14 let a mám ráda křečky, gymnastiku, parkour, hudbu a tanec"

,, Takže jmenuji se Anita, je mi 15 a ráda kreslím a poslouchám hudbu"

,, Já jsem Míra a je mi 16 let. Mám ráda psy. "

,,Jmenuji se Naty je mi 14 let a mám ráda gymnastiku a zvířata."

Potom šel na řadu zbytek oddílu:

,, Ahoj já jsem Linda, je mi 13 a ráda jezdím na koni."

,,Jmenuji se Petra, ráda kreslím, tancuji a je mi 14."

,, Já jsem Hana a je mi 13. Ráda dělám atletiku a keramiku."

,, Takže jsem Tereza, je mi 13 let a ráda zpívám."

A jako poslední:

,, Já jsem Kačka a je mi 14 let. Nejradši tancuji a poslouchám písničky."

Nejprve jsem si myslela, že Kačka patří k nim, ale nejspíš sem jela sama a také poprvé. Určitě tu nikoho nezná.
Když jsme se představily, hrály jsme takovou hru. Zkoušely jsme říct něco  o člověku naproti nám např. Jak se jmenuje, kolik mu je atd. Když jsme se vrátily do tábora byl čas večeře. Měli jsme brambory s kuřecím plátkem.