Tábor Greendays aneb Stranger things a IT na táboře

PROČ!?

Jsem doma na zahradě a sedím na terase. Už je 17.srpna. Proč ty prázdniny utíkají tak rychle! Vzpomínám na všechny letní zážitky a samozřejmě na nezapomenutelný tábor Greendays. Jmenuje se doopravdy Zelený kraj, ale tohle se nám líbí víc.

Bylo 16.července a já s kamarádkami Mírou, Naty a Anitou zítra vyrážíme na tábor Zelený kraj. Pamatuji si, že jsem se hodně těšila, nemohla jsem usnout. Když už bylo konečně ráno vyskočila jsem z postele se rychle připravit. Vzala jsem si na sebe černé Stranger things tričko a džínové kraťasy. V 8:30 jsem vyrazila z baráku na autobusové nádraží. Celou cestu jsem běžela. Potom jsem v dáli zahlédla holky a skočila jim do náruče.

Všimla jsem si, že si dnes s outfitem nelámaly hlavu. Potom se mě Míra zeptala: ,,Proč jsi tak naparáděná?" Trošku se zasmála. A já ji na to řekla:,, Nejsem, to vy? Proč máte tak divné staré oblečení?" A potom mi to došlo. To asi nebude takový tábor, který jsem si představovala. Anita mi o něm sice toho moc neřekla, ale tohle jsem nečekala. To jako budeme spát ve stanu? Budeme mít hlídky? A budou tam vůbec sprchy? No nic, i tak se tam těším. Užijeme si to naplno!

V autobusu jsem si sedla s Mírou a Naty s Anitou si sedly hned za nás. Když jsme byli za městem Naty vytáhla z batohu špízové brambůrky. Okamžitě jsme k ní všichni natahovaly ruce, jelikož jsme chtěly brambůrek za každou cenu. Potom vyndala ještě disko sušenky a věnečky. Celou cestu jsme se nacpávaly sladkostmi.

Zhruba za hodinu jsme byli na místě. Viděly jsme krásnou přírodu, jezera, louky. No byla to prostě nádhera. Najednou jsme se napojili na temnou ošklivou silnici. Projížděli jsme lesem. Byl docela děsivý. Začínalo mě to děsit, ale za chvíli jsme se ocitli na okraji louky. Bylo tu mnoho stanů, rybník a znovu ta nádherná příroda.

Zabraly jsme si stan na okraji cesty. Abychom to měly co nejblíže k rybníku, protože tam má vždycky celý tábor sraz. Ráno, po obědě a večer. Vybalily jsme si věci a utíkaly na oběd. Ale nebyla tu žádná jídelna. Naproti rybníku staly dřevěné stoly a o kousek dál byla i terasa. Jenže ta je jen pro vedoucí. Takže všichni jsme jedli venku.

Čekaly jsme u stolu asi 20 minut, než nám řekli, že už si můžeme dojít pro oběd. Šly jsme loukou asi 20 metrů. Když už jsme byly na místě, vzaly jsme si tácek, příbor a šli k výdejnímu okénku. Vypadalo to jako nějaký bufet na koupališti. Takže jsme si tam po obědě mohly jít něco koupit.

Stouply jsme si do fronty. Když jsme byly na řadě zjistily jsme, že máme k obědu segedínský guláš s houskovým knedlíkem. Potom jsme šly znovu tu dlouhou cestu až k našemu stolu. ,, Ufff! Příště si musíme sednout víc do zadu, dál od rybníka, abychom to měly co nejblíže." Řekla naštvaně Naty. Pustily jsme se do jídla. Bylo to výborné.