✨Překvapení✨

37 3 0
                                    

Nakonec to všechno vyšlo tak jak jsme chtěly. Kačka se přestěhovala k nám do stanu. Ležela úplně vpravo, vedle Anity. Když už byla Večerka šly jsme hned do stanu a vyprávěly si strašidelné příběhy. Nejvíce mě děsila ta od Naty, mluvila o nějakém černém stínu, který vraždí lidi, nejspíš se inspirovala ,, mozkožroutem" ze Stranger Things. Ten seriál máme všichni moc rádi, taky horor IT. Tedy až na Naty, které to přijde nudné a málo strašidelné. Šly jsme spát až o půlnoci.

Ležely jsme asi 10 minut dokud jsme neslyšely zvuk přijíždějícího auta. Potom jsme zaslechly jak někdo otevřel dveře.

,, Co to je? " Zeptala se vyděšeně Míra.

,, Nevím, nejspíš někdo přijel." Řekla jsem.

,, Ale proč o půlnoci? " Zeptala se Naty.

Chvíli se nic nedělo, ale pak jsme slyšely....

,, Hi!"

Ten hlas my byl nějaký povědomí.
Zvědavě jsem rozepla stan a nahlédla ven. Jen jsem nevěřícně hleděla do dáli, přestože na mě holky neustále šeptavým hlasem pokřikovaly:

,, Tak co?! Co tam je?! Kdo to teda přijel! "

Měla jsem chuť křičet.
To už se za mnou drala Anita, aby viděla co je venku. A všem holkám oznámila......

,, Jsou tam nějací Američané mluví Anglicky. Přijeli černou dodávkou. Počkat? To jsou herci! Ze Stranger things né?"

,, Ano jsou! Jsou to oni, opravdu!" oznámila jsem všem radostně.

,, Cože! " odpověděly holky

,, Pusťte mě tam taky!" vyjela na nás šeptem Naty. ,, A jo! Vykřikla Naty trošku nahlas. Potom k ní všichni přilezly.

,, OMG! Nemůžu tomu uvěřit! " Zašeptala radostně Míra.
,, Co tady dělají?"
 
Odpověděla jsem:,, To mi je úplně jedno jen je chci vidět a obejmout. "

,, Počkej, ale nemůžeš tam jen tak vtrhnout, mohl by s toho být velký průšvih. " Zašeptala Míra. ,,Přijdeme o body."
,, To je mi jedno!" Vyhrkla jsem šeptavým hlasem a začala vylézat ze stanu. Dokud se neozvala Kačka smutným hlasem:,, Tobě možná ano, nám taky, ale ostatní holky z oddílu by nás zabily. Radši to nechte na ráno."
,, No tak jo." Řekla jsem nejistým hlasem a vlezla zpátky do stanu."

Uběhly asi 2 hodiny a stále se mi nepodařilo usnout. Nemohla jsem se zbavit toho nadšení. Usnula jsem až když začalo svítat. 

Ráno jsem se probudila. A okamžitě si vzpomněla, na to co se stalo v noci. 

,,Holky vstávejte!" Vykřikla jsem.

Rychle jsme se oblékly, učesaly, vyčistily zuby a šly na snídani. Tam se, ale nic nedělo. Byla jsem ve stresu. Co když odjeli? Co když jsme se jenom spletly? Ach jo musím se uklidnit. Potom jsme šly zpátky do stanu.

,,Co to včera mělo bejt?" Zeptala se Míra.

,,Nevím, třeba tam ani nebyli, třeba to byl někdo jiný." Odpověděla jí Naty mumlavým hlasem, protože právě jedla sušenku.

,,Ale to musely být přeci oni kdo jiný." Dodala ještě Anita.

Za chvíli byl sraz u rybníka, tak jsme vyrazily ven ze stanu.

A najednou............



Tábor Greendays aneb Stranger things a IT na tábořeKde žijí příběhy. Začni objevovat