Tábor Greendays aneb Stranger things a IT na táboře

Co to bylo!?

Za chvíli už byla večerka.,, Ale kde se máme vykoupat? Nikde jsem tu sprchy neviděla. " Řekla Naty. Šli jsme se zeptat Myšky (naší vedoucí). Ovšem, byly jsme překvapení, jelikož jsme zjistily, že tu opravdu sprchy nejsou. Takže se musíme koupat v rybníce a snažit se používat co nejméně přípravků jako např. Mýdlo šampon. Takže něco jako sprchový gel tu nemá co dělat.

,, To neva, alespoň to bude dobrodružné. " Řekla jsem a holkám to taky nějak nevadilo. Skočily jsme si do stanu pro věci a šli na to. Akorát, že jsme se koupaly v plavkách. Ostatní to nedělají, ale představa že jsem může kdykoliv někdo přijít je strašná.

Všichni jsme se umyly jen mýdlem, jen Naty si umyla vlasy. Zabalily jsme se do ručníků a šli zpátky do stanu, už se začalo pomalu stmívat. Ve stanu jsme ulehly do spacáku. Úplně vlevo ležela Naty vedle ní já, vedle mě Míra a úplně vpravo Anita. Ani jsme si nepovídaly a rovnou šli spát.

Najednou,, KRrrráááááá! " Fuj! Strašně jsem se lekla, nějakej pták proletěl kolem našeho stanu. Kolik vůbec je. To jsem nemohla zjistit, jelikož jsem neměla hodinky a mobily máme u Myšky. Hodinky má jenom Anita, ale ta spala.

,, Co se děje?" Zašeptal někdo.

Trošku jsem se lekla, ale potom zjistila, že to je Míra.

,, Super ty jsi taky vzhůru. " řekla jsem.

,, Nevíš kolik je? "

,, To nevím, ale můžu se nenápadně kouknout na Anity hodinky."

To by mohlo vyjít. Chvíli jsem čekala.....

,, Půl pátý." Řekla Míra.

Ach jo za chvíli vstáváme. Najednou jsem slyšela nějaké šumění, šustění opadaneho listí, a občas zapraskaní klacků. Jakoby někdo chodil kolem našeho a okolních stanů. A teď jsem dokonce viděla stín. K tomu všemu se přidal i silný studený vítr.

,, Co to je-e-e?" Zeptala se mě vyděšeně Míra.

,, To ne-vím. " Odpověděla jsem stejně.

Míra vytáhla baterku a chtěla posvítit...

,, Nééé! " Vykřikla jsem šeptavě.
,, Mohlo by to vzbutit ho.... "

Míra tu baterku stejně zapla než jsem stihla domluvit. Stín tam chvíly stál a pak rychle otočil hlavu na nás.
Míra baterku hned vypla. Stín vyrazil pomalu k nám. Strašně jsme se třásly a byly namáčklé co nejdál od zipu.

Stín byl u nás blíž a blíž a postupně zrychloval. Šustění listí a praskání klacků bylo čímdál hlasitější. Vítr nepřestával vát. Potom jsme slyšely rozepínání stanu. Za chvíly už byl stan úplně otevřený a stín na nás posvítit baterkou.

Chvíli se nic nedělo.
,, Co tady strašíte v pět ráno, máte spát. " A je to. Byl to jen nějaký vedoucí na hlídce. Nechaly jsme to být a šly spát. Stále jsem slyšela kroky kolem našeho stanu, akorát byly mnohem hlasitější než předtím.