Devil in Angel's Body [CZ Larry Stylinson, BDSM]

Part 7

Ráno jsem se vzbudil sám. Vlastně to byl menší nezvyk, protože u Zayna jsem vždycky usínal s ním. Ale na druhou stranu to mělo svou výhodu - věděl jsem, že nejsem u Zayna. Opravdu, za ten týden nebyl den, kdy bych se neprobudil vedle něj. Přemýšlel jsem, co dělat. pak jsem si vzpomněl, že mu dělám jídlo. Ne, Zayn tohle po mě nechtěl. Prostě jsem byl jeho kurva jen na to jedno, když nepočítám to, že si se mnou hrál. Oblékl jsem si boxerky, které ležely na zemi, upravil si obojek a sešel dolů dělat snídani.

Nebyl tam, naštěstí. I když, snad by to první den pochopil. Otevřel jsem lednici, byla celkem dost plná. Chvíli jsem přemýšlel co, a nakonec jsem mu udělal míchaná vajíčka a do sklenice nalil jablečný džus. Vše jsem dal na tác a namířil si to do jeho ložnice. 

Už nespal. Vydechl jsem a došel k jeho posteli. Otočil se na mě a oetvřel oči. 

"T-tady máš snídani." položil jsem mu ji na noční stolek. 

"Už jsem si myslel, že si nevzpomeneš." vydechl. Znělo to hnusně. 

"J-já, promiň. Zayn si jídlo dělal sám a j-já si ráno neuvědomil, k-kde jsem." sklopil jsem hlavu.

"Brzo si to uvědomíš, kurvičko. Sedni si." řekl chladně. Sedl jsem si vedle něj a sklopil pohled. Nasnídal se a odložil tác zpátky. Pak si mě za obojek přitáhl k sobě. Zalapal jsem po dechu a sklopil hlavu. "Takže, jdeme na to." nechápavě jsem se na něj podíval. "Kdo ti dovolil se podívat?!" Vrazil mi facku. Sklopil jsem zpátky hlavu. V tom mu zazvonil mobil.

"Kdo?? ... Zayne?! ... Ty kokote, co si o sobě kurva myslíš?! ... Jak normální? To, že se mi Louis vrátil s modřinami na žebrách a krvavými šrámy na zadku je kurva normální?! ... Ty bys to měl zkusit, být subem u tebe! ... Si děláš prdel, ne? Je to jen slovy, nic to neznamená! ... Ne, nepřijde! ... NIKDY!" vykřikl a odložil mobil. Já si mezitím sedl vedle něj. Nechápal jsem, oč šlo, ale znělo to, jako by mě chránil. "debil." oddechl si. "Už se tam nevrátíš, nevěděl jsem, že je takový krutý." zvedl mi bradu a díval se na mě. Přikývl jsem. 

"Děkuji, pane." zašeptal. 

"Můžu jen vědět, proč jsi mi to nenepsal? Že tě tak týrá a bije?"

"O-on, sebral mi m-mobil, abych si p-prý nestěžoval." vydechl jsem. Nechtěl už jsem na to myslet. 

"A mě tvrdil, že si jen se mnou nechceš povídat, protože se ti u něj líbí více." vytřeštil jsem oči a nevěděl, co na to říct. Polkl jsem. 

"N-nelíbilo. V-vlastně jsem chtěl utéct, ale každý den u mě spal a pokud u mě neusnul, přivázal mě k posteli. Stejně jsem se ráno probudil v jeho nechutné náruči. Byl jsem mu jen pro to jedno." vydechl jsem. "narozdíl od tebe, kdy ti alespoň chystám i to jídlo a vlastně jsem rád, ač jsem na hovno kuchař a divím se ti, že to jíš. On si se mnou prostě čtyřiadvacet hodin denně hrál a dokonce jsem se mohl udělat jen jednou za týden a já to debil využil hned první den." zavrtěl jsem hlavou, dál už jsem rozhodně pokračovat. Pak se stalo něco, co se za ty dva měsíce stalo snad jen jednou. Přitáhl si mě do objetí. Chvíli jsem nechal ruce podél těla, ale pak jsem mu je dal lehce na záda. Objetí zesílil. Vydechl jsem.

"Omlouvám se ti, že jsem tě za ním poslal. Jen, byl jsem prostě naštvaný, protože ses choval, no prostě jinak, než jsem očekával, že se chovat budeš."

"Já bych se měl omluvit. Už se budu chovat podle tvých pravidel." přikývl jsem a on se na mě podíval. Taky jsem se na něj podíval.

"Veděl jsem, že budeš hodný chlapeček, jen můj hodný chlapeček." pohladil mě po tváři. Přikývl jsem a vydechl. "Zopakuj mi to." Tohle jsem čekal. Nadechl jsem se, abych snad nekoktal.

"Jsem t-tvůj chlapeček." pohladil mě po tváři. 

"A jaký chlapeček?" 

"Hodný.."

"Teď to zopakuj celé, Williame." Vydechl jsem a přikývl.

"T-tvůj hodný chlapeček.." 
__________________________
Delší, jak jsem slíbila ♥
A ještě bych vám chtěla poděkovat za takové MNOŽSTVÍ HVĚZDIČEK. 
A protože vím, že to zvládnete, tak když překročítě 30 votes a 5 komentářů, budu psát další díl ♥