Devil in Angel's Body [CZ Larry Stylinson, BDSM]

Part 2

Ráno jsem se probudil prázdný, rozvázaný a přikrytý. Ano, tohle bylo typické od Pána, hlavně proto, abych se ráno nemohl vymluvit na to, že jsem nemohl udělat snídani. Vždycky ke mě v noci přišel a jakoby mě propustil. Ani jednou si nepamatuji, v kolik to bylo. Vždycky jsem tak tvrdě usnul, většinou díky trestu a následném vyčerpání, že vlastně ani nevím v kolik. Včera vím. Šel jsem do pokoje v osm večer. Takže nejpozději okolo deváté jsem usnul. Dvacet ran, tak pět minut čekání a pak ještě výpověď, půl hodina nanejvýš. Více opravdu ne.

Konečně jsem vstal. V pokoji na rudé zdi nalevo, bylo zrcadlo. Došel jsem k němu. Cítil jsem se tak prázdný. Bylo to zvláštní. Když usnete s didlem v zadku, zvyknete si na něj, tak když se ráno probudíte bez něj, je to fakt divný pocit.

Došel jsem nahý k zrcadlu a otočil se tak, abych mohl vidět svůj zadek. Červený, stále mírně roztažený a i s krvavými šrámy. Myslím, že sprcha pro mě dneska bude trest.

Také že byla. Stále jsem měl zatnuté zuby, protože jinak bych křičel. A to jsem nemohl, kousek od koupelny spal Pán a tak jako tak by to slyšel. A to by hrozil další trest. Už tak, že mám celý zadek červený a bolavý.

Oblékl jsem si boxerky. Konečně výhoda toho, že jsem s dírou na zadku. Po trestu, který byl vykonán na můj zadek, jsem byl vždycky za ně strašně rád. Alespoň se materiál hrubě neotíral o můj, už tak dost bolavý, zadek. Za to splňovaly jiný účel. Byly šíleně úzké, takže se mi skoro při každém kroku dosti otíraly o mou chloubu a tak se dá říct, že pokud jsem nebyl nahý, z 95% jsem byl vždy tvrdý. Dost divný pocit.

Jen v boxerkách, ano bylo to jediné oblečení, které jsem směl nosit bez toho, aniž bych se musel ptát, jsem sešel dolů. Bylo půl osmé. Měl bych si ze snídaní pospíšit, vždycky okolo osmé vstává. Nechtělo se mi nic moc vymýšlet, ale to mu nevadilo. Ví, že ve vaření nejsem nejlepší. Fajn, on by to shrnul jedním slovem, ale já se nechci tak podceňovat. Myslím, že alespoň něco bych zvládl. Ale raději jsem udělal jen toasty, namazal je marmeládou a uvařil kávu.

Chvilku před osmou jsem uslyšel kroky. Vyčkal jsem, až si sedne na židli a pak jsem k němu došel, klekl si a sklopil hlavu. Ano, takhle jsem ho vítal, ať přišel ráno, odpoledne nebo večer. Vždycky mě pohladil po vlasech a já mohl jít. Dneska ne. Dneska sjel rukou rovnou na zadek. Zasyčel jsem. Prstem přejel přes můj vstup.

"Hm. Stále roztažený. Ty jsi ale děvka, Louisi, víš to?" V jeho hlase byla znát spokojenost, za kterou jsem byl vlastně rád. Neměl jsem rád dny, když z něj byl cítit alkohol nebo z jeho hlasu naštvanost. "Ano?!" Strčil do mě prsty.

"A-ano, pane. T-tvoje děvka." Vykoktal jsem že sebe, protože ve mě začal rychle kmitat.

"Tak je hodný chlapeček." Ano, tohle pro mě byla největší pochvala. A v reálu mi vlastně bylo jedno, jaké bylo to druhé slovo. Vždycky mě to uspokojilo, že je spokojený. "Vstaň a opři se o linku!" Přikývl jsem a udělal to. Rukama jsem se zapřel o linku a vyčkával. Vyčkával na to, když ho do mě vrazí. A nemusel jsem ani dlouho čekat. Během vteřiny jsem uslyšel, jak si rozpínání rifle, které dopadly na zem. Pak ještě jedno slabé žuchnutí boxerek a v tu chvíli mi svýma rukama začal pevně drtit boky. Skousl jsem si ret, protože jinak bych zasténal bolestí.

"Pusť. Ten. Ret.!" Procedil mezi zuby. Ano, tohle byla vlastnost, kterou na mě přímo nenáviděl. Skoro pořád jsem si skousával ret. Vydechl jsem a pustil ho.

Než jsem se stihl nadát nebo připravit, vrazil ho do mě. Ano, tohle je Harry Styles. Nikdo by do něj neřekl, že bude takhle krutý. Hlavně dle toho, jak vypadá. Jeho kudrliny a zelené oči, typický anděl. A přitom.

Stále hruběji a hruběji přirážel. Dalo se říct, že jsem si zvykl? Ne, nedalo. Pokaždé přišel s něčím, co mě překvapilo, dostalo. Dneska to byla jeho hrubost a já vlastně ani nevěděl proč.

"Kurva, Williame. Lepší děvku jsem si najít nemohl." Zasténal. Já mlčel. Měl jsem zakázáno jakkoliv naznačit, že se mi to líbí. Prostě být zticha. Nesténat, nevzdychat. Nevím proč. Vždyť takhle by zjistil, že se mi to vlastně i líbí, být jím ovládán. Prostě jsem měl povoleno mluvit jen, když se mě otázal. Jinak ne. Proto byla tohle spíše tichá domácnost.

Když se do mě udělal, oblékl se, umyl si ruce a spokojeně si sedl na židli, vlastně jako by se nic nestalo. A vlastně taky ne. Tohle bylo na denním pořádku. Ráno mě vždycky buď ojel a nebo si ho nechal vykouřit. A víte jaký je problém neudělat se, když do vás tenhle ďábel přiráží? Ano, další z pravidel. Pokud se Pán nerozhodne, nesmím se udělat. Trest pak bývá různý. Záleží na jeho náladě. Někdy mě donutí udělat se pak i třeba třikrát za sebou, někdy je to typický trest - bič nebo ruka.

Nasnídal se a odešel. Teprve teď jsem se mohl nasnídat i já. Ne, nikdy jsem nesměl jíst v jeho přítomnosti, ale mělo to i výhodu. Pokud jsem byl vyhladovělý z noci, mohl jsem toho sníst kolik jsem chtěl. Alespoň něco.

________________________
Na to, že jsem to zveřejnila v deset večer, a nepočítala tak s žádným úspěchem, jste mě mile překvapili.
Nevím, jak často budou díly. Je to má vlastně třetí povídka, takže bych ještě tento týden chtěla napsat ostatní dvě, takže zřejmě pro tento týden poslední dolů. Snad se povídka uchytí.
S velkou dávkou nadrženosti, Boobear.