Vyvolená

EBROCK

Sluníčko se schovávalo za obzor, když jsme viděli první střechy Lobrocku a Ebrocku. Mezitím co jsem se s Brianem učila elfštinu, tak nám cesta krásně ubíhala. Sotva jsem dokázala postřehnout, že už jsme ušli tak velký kus cesty. A navíc jsem se naučila několik dalších užitečných frází.

„Nemohli bychom do Lobrocku? Prosím." Žadonila jsem už asi po sté. Pořád marně. „Už jsme ti přece několikrát s Brianem říkali, že do Lobrocku nemůžeme. Je to přece větší město než Ebrock a je už jistě hlídáno temnými elfy." Řekla s úsměvem Aylin. "Ale neboj. Dobrý nocleh je i v Ebroku." Povzbudivě se na mne usmál i Brian. „Já vím. Omlouvám se." Sklopila jsem hlavu. „Však se nic nestalo." Pohladila mne Aylin po rameni. „Vypadá to, že bude pršet." Řekl Brian a začal z vaku vytahovat pláště. „Jak nám obyčejné pláště pomohou, abychom nezmokli?" Zeptala jsem se ho. „Jsou impregnované. To znamená, že se na látku nakape rozpuštěný vosk a jen tak se nepromočí."

Brian měl pravdu. Z pár minut opravdu začalo pršet. Přehodili jsme tedy přes sebe pláště a šli dál.

Bylo dávno po setmění, když jsme prošli branou do města. Brian musel nechat svou kosu u brány schovanou, aby si o něm lidi nemysleli, že je nájemný vrah, či co. Všechny ulice byly osvětlené lampami, ve kterých hořely svíce. Ač byl večer a pršelo, lidé chodili po ulicích, jako by bylo poledne. A což mne zaujalo nejvíce, byli tu téměř samí elfové. Ženy a dívky pod plášti schovávaly dlouhé jednobarevné, většinou modré, rudé nebo zelené šaty. Došli jsme na náměstí, které bylo nádherně osvětlené a bylo tam spousta stánků. Prodávali tam ovoce, mimo jiné
i různé plody, které jsem nikdy neviděla, zeleninu, nádherné květiny, šaty, dokonce i šperky. Aylin uviděla, kterým směrem se dívám, a tak řekla: „Jestli chceš, můžeme se sem jít zítra podívat." Rty jsem roztáhla do širokého úsměvu. „Tak jo." Řekla jsem.

Společně jsme našli hostinec. Nebylo to ani tak náročné, protože se tam svítilo ze všeho nejvíce
a bylo tam nejvíce hluku. Otevřeli jsme dveře. Bylo tam spousta elfů i lidí. Všichni seděli u stolů a bavili se jako nejlepší přátelé. Došli jsme k baru, abychom si objednali pokoj na přespání. U baru stál muž. Byl o něco menší než Brian a pupek, překrytý špinavou zástěrou mu také nechyběl. Slova se ujal Brian. „Prosili bychom pokoj se třemi lůžky." Hospodský zvedl oči od korbele, který právě utíral. „Pro pobudy, jako jste vy, tady není místo." Řekl a dál se věnoval utírání. „Dobře zaplatím." Řekl Brian a od pasu vytáhl váček, který cinkal povědomým cinkotem elfínů. Muž opět zvedl oči od korbelu. Nyní však ne na Briana, ale na váček. Jak dlouho tu chcete zůstat?" Zeptal se ho o něco přívětivějším hlasem. „Dva dny." Řekl Brian. „Kolik pokojů to bude? Přejete si horkou koupel pro dámy a večeři do pokoje?" Nyní mohl hospodský přívětivostí přímo prasknout. „Bude nám stačit jeden pokoj. Rádi se vykoupeme. A navečeřet se přijdeme sem dolů. Děkuji." Usmála se na něho Aylin. „Dobrá. Zde je klíč. Po schodech nahoru," ukázal na schody, „a je to ten pokoj na konci chodby. Bude to deset elfínů." Brian mu je tedy podal výměnou za malý klíček, připevněný ke kusu dřeva. Hospodský přepočítal elfíny, vhodil je do kapsy u zástěry a někam za sebe zakřičel. „Rózo! Přichystej káď a horkou vodu. Hosté z posledního pokoje se chtějí umýt!" Pak se otočil na nás. „Vydržte chviličku. Za chvíli vám Róza přinese vodu do pokoje." Usmál se na nás a pokynul nám, abychom šli po schodech nahoru. Vyšli jsme tedy po schodech nahoru a šli chodbou až na konec, jak nám říkal hospodský. Klíček pasoval do zámku. Tak jsme odemkli a vešli do pokoje. Uprostřed pokoje už na nás čekala přichystaná káď s vodou, ze které se kouřilo. Po levé ruce jsme měli velkou postel. Po pravé ruce bylo pár skříní. Místnost osvětlovala pouze lampa na stole a měsíční světlo, které sem pronikalo malým okýnkem. „Běž první." Řekla Aylin. Poděkovala jsem jí a podívala se na Briana. „Otočíš se, prosím?" Poprosila jsem ho. „Jak si přejete paní." Lehce se uklonil a odpochodoval za dveře. Musela jsem se pousmát. Svlékla jsem ze sebe Brianovu tuniku a vlezla do kádě. Voda byla příjemně teplá a tak jsem se potopila až po uši a nechala Aylin, ať mi umyje mé mastné a špinavé vlasy.