Vyvolená

PRONÁSLEDOVÁNI

Bylo dávno po poledni a my jsme vyrazili na náš poslední úsek cesty. Tentokrát na koních. Já jela na běloušovi a Aylin s Brianem se vezli na hnědácích.

„Nastal čas, abychom ti všechno vysvětlili." Řekla najednou Aylin. „Abych to vzala úplně od začátku. Byla jsi vyvolena starodávnou mocí elfů. Tvým údajným úkolem je najít a získat pět předmětů, ve kterých je skryta elfská magie a moc a dokonce i zachránit celou říši elfů a lidí." Na chvíli se odmlčela a podívala se na mne, jestli to chápu. „Jaké předměty? Jaká magie?" Zeptala jsem se jí. „Ani nám, ani královně Tatianě není dosud známo, jaké předměty to přesně jsou. Elfská magie. Něco podobného, jako ovládám já vodu. Měly by to být živly oheň, voda, země, vzduch a ether neboli uzdravovací magie. Mám pokračovat, nebo toho je na tebe už moc?" Podívala se na můj nic nechápající výraz. „A proč nás v Olmönu a Tavéze napadli temní elfové, jak ty říkáš?" Podívala jsem se jí do očí. Zarazila se a lehce zbledla. Takovou otázku asi nečekala. Chvíli se rozmýšlela, co mi řekne. Nakonec řekla: „Elf jménem Zagarien, který ovládá temnou magii, poslal svého nejlepšího válečníka Isiriona, který je mimochodem moc hezký," podívala se na chvíli toužebně do nebe, „aby tě zajali a přivedli k němu. Je zlý a chce ovládnout celou říši elfů a poté i lidí. A podle proroctví, ty jediná můžeš získat všechny magické předměty, porazit Zagariena a tak zachránit celou říši." Najednou se ztišila. Můj výraz ji přesvědčil, že je na čase přestat vše vysvětlovat. „Musím si to nechat projít hlavou." Řekla jsem téměř nepřítomně. Dál jsme kus cesty jeli zticha a poslouchali jsme zpěv ptáků a poklidné klapání koňských kopyt.

Projížděli jsme okolo velkého jezera, Brian mi řekl, že se jmenuje Willonské, když jsem si všimla, že nás pronásleduje tucet jezdců na vraných koních. Jeli daleko za námi. Jak dlouho už nás takto sledují? Řekla jsem si v duchu a přiblížila se k Brianovi. „Briane," oslovila jsem ho, „sledují nás jezdci na koních." Podíval se na mne a potom obrátil zrak za mě. „Máš pravdu." Řekl a obrátil se k Aylin. Něco jí pošeptal a ona jen kývla. Její znamení na zápěstí začalo mihotavě světélkovat.

Obloha začala tmavnout. Nad námi se objevila temná mračna.

Projížděli jsme okolo města Venús. Už z dálky bylo vidět, že jsme již dlouho očekáváni temnými elfy. „Vezmeme to oklikou přes les." Navrhl Brian. Sjeli jsme tedy z cesty a vydali se k lesu. Obrátila jsem se, protože jsem uslyšela dusot kopyt. Temní jezdci klusem jeli za námi. „Jedou za námi! A přibližují se." Vyjekla jsem na Aylin. Ta se jen obrátila. „Připrav si k ruce dýku. Nevzdáme se jen tak." Řekla a popohnala svého koně do cvalu. S Brianem jsme udělali to samé.

Dohnali nás, když jsme byli na kraji lesa. Bylo jich deset. Obklíčili nás. U pasu všichni měli meče. Jeden z nich mně objel zprava a chytil mne levou rukou za límec. Nadzvedl mne a sundal z koně. Snažila jsem se bránit, ale nedosáhla jsem na něj. Vždyť mám ještě dýku, vzpomněla jsem si. Vytáhla jsem ji z pochvy a sekla po jeho ruce. Pustil mne, a já upadla na zem. Kolem mne prosvištěly kapky vody a smetly útočníka stranou. Periferním viděním jsem zahlédla, že i Aylin s Brianem seskočili z koní. Brian se chopil své kosy a Aylin se v rukou začaly dělat vodní balóny. „Silvie!" Zavolal na mne Brian. Otočila jsem se. V ruce držel meč, který mi házel a vedle něj byl skolený bojovník. Otočila jsem se zpět a téměř jsem neuhla útoku, který mi měl rozříznout levý bok. Zdatně jsem se vyhýbala všem sekům a bodům, které na mě padaly. Stačilo by jediné zaváhání a mohla jsem být vejpůl. A ouha. Na chvíli mne znejistěl Aylinin výkřik. Přestala jsem se soustředit, kryt jsem udělala trochu jinde, než měl být a útočníkova čepel se mi zabodla do boku. Dávka adrenalinu v mé krvi způsobila to, že jsem vůbec necítila bolest. Jen se všechno kolem mně zpomalilo a utichlo. Upustila jsem meč a padla na kolena. Svírala jsem ránu, ze které kapala krev. „Silvie!" Zařval

na mne Brian a to mne probudilo. Od města přibíhali další temní. Zděšeně jsem se na něj podívala. Všiml si, že mi z boku kape krev. Něco zaklel a obrátil se k Aylin. Ta jen kývla a všechnu vodu, kterou měla nastřádanou v rukou, poslala proti útočníkovi, který se po mě napřahoval. Brian měl nyní volnou cestu ke mě. Doběhl ke mě, hodil si mne přes rameno a doběhl k Aylin. „Běžte! Já je zdržím." Řekla a v rukou se jí opět začaly zhmotňovat kapky vody.

Brian se mnou vběhl do lesa. Poslední co jsem viděla, bylo, jak temní obklíčili Aylin a chytili ji za ruce. Dál už byla jen tma.