Po mém "rande" s učivem na zkouškové jsem se začala připravovat na odpoledne s Austonem.
Oblečení jsem vůbec neřešila. Úplé černé džíny a bílé Maple Leafs triko. Takhle nějak chodím každý den do školy.
Jemně jsem se nalíčila, a tím jemně myslím tmavě červenou rtěnku, řasenku, korektor, obočí a tenké linky. Nic jinýho stejně ani nemám. Vlasy jsem jen rozčesala a nakulmovala je.
Do kabelky jsem hodila taštičku první pomoci od Bell, mobil, peněženku a kapesníčky, protože alergie na kytky je svině.
Šla jsem do předsíně, ale marně. Detektiv Marner čekal v kuchyni a jak bylo vidět, neměl zrovna dobrou náladu.
"Kam jdeš?" zeptal se přísně. "Mitchy, už jsem ti jednou říkala, ať ji necháš na pokoji, aby si mohla dělat co chce," vložila se do toho Steph.
"Jdu ven s kamarádkou," zamumlala jsem a dokončila cestu do předsíně, kde jsem si obula černé Vansky.
Vyšla jsem z baráku a zamířila k aréně. Bylo deset minut před třetí, takže to vypadá, že jdu načas.
"Marnerová chodí včas, to je zázrak toto," zasmál se Auston, když jsem k němu došla.
"Co všechno ti Mitch řekl?" zeptala jsem se. Chvíli se zamyslel a začal : "Jen to, že chodíš všude pozdě."
"Aha," zamumlala jsem. "Jdeme ne? Znám jednu menší kavárnu, kousek odsud," usmál se. Zakývala jsem hlavou a následovala ho. Celou cestu jsme se smáli jak idioti.
"Tady to je," řekl a otevřel mi dveře. Usmála jsem se na něj a vešla. Sedli jsme se ke stolu až na konci chodbičky, která rozdělovala bar a stoly.
"Dvě lattéčka a dva muffiny," nadiktoval Auston číšnici, která se jen tak držela na nohou.
"Jak víš, že piju latté?" zeptala jsem se. "Mitch," usmál se. Podívala jsem se mu do očí a ztratila jsem se v nich.
Vyrušila mě až číšnice, která nám donesla objednávku.
Po skvělé kávě a hádce o tom, kdo bude platit jsme se procházeli Torontem.
Omylem jsem se otřela rukou o tu jeho. Než jsem ji stihla vrátit zpátky k mému tělu, tak si se mnou propletl prsty.
"Nezajdem ještě někam?" zeptal se, když jsme stáli před bytovkou, kde bydlím. "A kam?" nadzvedla jsem obočí.
"Ke mně domů," navhrl nervónzně. "Už i teď budu mít problém. Kdyby k tobě Mitch přišel a viděl mě, tak jsem mrtvá na místě," zamumlala jsem.
"Jo chápu. Kdyžtak máš telefonní číslo, tak můžeš zavolat," usmál se. Postavila jsem se na špičky a dala jsem mu pusu na tvář.
Rozloučili jsme se s každý se rozešel svým směrem.
ČTEŠ
make you mine / nylander, matthews, kapanen
Fanfiction"Sorry, že jsem se do tebe zamiloval, sorry, že jsem s tebou trávil všechen svůj volný čas a sorry, že jsem se ti tolik důvěřoval," křikl chlapec se slzami v očích.
