Časy se mění

Clairenina kolej (část první)

,,...George Houleson" oslovila profesorka McGonagallová svého dalšího budoucího žáka. Chlapec polkl a přistoupil k zasedací židli. Minerva mu nasadila mluvící klobouk a mladík si sedl. Po té klobouk začal svou mluvu: ,,Ale ale... Hm to je zajímavé... Jsi čestný, to je vidět. Dokážeš si uvědomit svou chybu." klobouk na chvíli stichl, což vyvolalo napětí celé síně. Po chvilce klobouk vykřikl: ,,HAVRASPÁR!" slovo se rozlehlo po celé síni a s ním i potlesk ostatních. Na Georgově tváři se vyobrazil úsměv. Odešel s ním ke stolu, kde na něj už čekali havraspárští, připravení ho uvítat v koleji. ,,Claire Blaimenová" dívka opatrně vystoupila z houfu čarodějů a čarodějek čekajících na jejich zavolání. Ti na ni se zaujetím hleděli. Po té pomalu došla k profesorce. Když jí Minerva dávala na hlavu hnědý mluvící klobouk, podívala se Claire s nervózním výrazem na Zoe, která už seděla mezi nebelvírskými. Ta se na ni jen usmála a ukázala palce nahoru. Claire jí úsměv opětovala a po té obrátila pohled na klobouk sedící na její hlavě. ,,Tak... Copak to tu máme... Hm... Zajímavé... Stojíš si za svým... Hodně si věříš..." a opět propuklo dramatické ticho. Tohle bylo ale delší... Claire cítila tlukot svého srdce až v krku. ,,Hm... Kampak tě zařadit... NEBELVÍR!" Všichni tleskali. A Claire už cítila tlukot svého srdce tam, kde má být.

Claire byla moc ráda, když zjistila, že je ve stejné koleji, ve které je její první a prozatím i jediná kamarádka. ,,Hurá! Jsme spolu na stejný koleji!" vykřikla Zoe na zmijozelku s úsměvem po obědě, ,,Aspoň se víc poznáme, když si budeme na blízku." Claire své kamarádce opětovlala úsměv. Ten jí za chvíli z tváře zmizel, protože se v hlavě zabořila do svých myšlenek: Když zařazovali nováčky do kolejí, u vchodu do síně stáli někteří žáci ze staršího ročníku. Mezi nimi byl i ten blonďák, který před tím stále upíral pohled na Claire. I tentokrát si získal svýma zářivě modrýma očima její pozornost a ona se na něj zase podívala. Byla z jeho pohledu nervózní. Měla strach. ~Proč na mě ten kluk zase tak koukal?~ říkala si v duchu Claire, zatímco kráčela se Zoe do Nebelvírské koleje - do věže po schodech měnících směr. ,,Teď se musíme přes ty schody dostat do koleje." promluvila do ticha Zoe, Claire kývla a následovala ji. Nedokázala jí na to nějak odpovědět, protože se soustředila na každou chvilku pohybující se schody.

Dívky se zastavily přede dveřmi, na kterých visel obraz. Byl to obraz Buclaté Dámy. ,,Děvčata, měla byste se držet se skupinou." napomenul je vysoký kluk. Dívky se naklonily na pravou stranu, aby viděly za něj. Stáli tam všichni, které toho dne zařadil klobouk do Nebelvíru. ,,Pardon, my jsme nevěděly." odpověděly mu, ,,Tak teď, když už to víte, zařaďte se prosím." usmál se na ně mladý muž. Dívky šly na konec skupiny. ,,Heslo?" otázal se obraz Buclaté dámy. Kluk odpověděl: ,,Nebelvír se nevzdává!" Žena na obraze se usmála a dveře se otevřely. Studenti vešli do ne moc velké a ne moc malé síně. Tato společenská místnost obsahovala pohovku, stůl, krb a schodiště k dvěma dalším dveřím. Jinak hlavní komnatu věže koleje zdobily starodávné obrazy a tapety, zbarvené do hnědých a žlutých odstínů - tyto barvy nejvíce vystihovaly Nebelvír. Nebelvírští nevěděli, kam se mají podívat dříve. Vypadali, že jim všem za chvilku vypadnou oči z ďůlků. Po chvilce okukování hlavní místnosti se dívky a chlapci rozdělili do svých komnat.

,,Zabírám si tu úplně vlevo!" vykřikla neznámá nebelvírka, přiběhla k posteli a skočila na ni. Claire se Zoe vcházely do pokoje pomalu - nechtěly očima minout ani jeden růžek. ~Je to tu opravdu pěkné.~ říkala si v duchu Claire, zatím co si prohlížela tapety na zdech. V pokoji bylo ustláno sedm postelí, seřazených do jedné řady u oken. Claire došla k posteli, která byla uprostřed řady, a položila vedle ní svou tmavě fialovou kabelku. Už když dívky přišly do pokoje, měly všechny svá zavazadla u stěny, která byla naproti oknům. Postupně si každá své zavazadlo přitáhla ke své posteli a začaly si vybalovat věci. Po deseti minutách se pak Claire a Zoe vydaly na průzkum. Jediné, co jim opět stálo v cestě, byly hýbající se schody. ,,Zvládly jsme to před tím, zvládneme to i teď!" dodala sobě i své kamarádce odvahu Zoe, a společně s Claire si stouply na nejbližší schodiště. Pár vteřin stály na prvním schůdku, když tu náhle se schody začaly hýbat. Dívky se lekly. Ještě si na "tak zvláštní schody" nezvykly. Tyhle schody neměly z jedné strany zábradlí. Claire z nečekaného pohnutí schodů ztratila rovnováhu a už padala ze schodů. Zavřela pevně oči, a čekala na zázrak, který se objevil z čista jasna...

Čauky, tak tady máte druhou kapitolu. A jelikož ráda napínám, je to první část 😈 Nevím, kdy vyjde další, jelikož teď řeším spoustu věcí na jednou a nemám tolik času na psaní... Ale tenhle rok další kapitolka určitě vyjde 😂

Vaše Akemi 🖤